Vážený pane redaktore, tou otázkou se zabývám už dlouho.
Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy se mi zdálo, že jsem odpovědi trochu na stopě, přihodilo se opět něco, co mne vrhlo zpátky do temnot pochybností a nejistoty.

Vyssavač, který jsme si nedávno koupili, práší. Chtěl jsem to sdělit majiteli obchodu, v němž jsme přístroj koupili, ale dozvěděl jsem se, že odcestoval do Tibetu, kde žije v nějaké komuně.
Chtěl jsem si tuto informaci zapsat do deníku a všiml jsem si, že můj poslední zápis je z loňského roku. Zní takto: má Bůh také rýmu?
Zeptal jsem se na pocit štěstí svého lékaře. Pokrčil rameny a poslal mne ke spcialistovi na dýchací cesty. Toho zajímalo jak je možné, že počítač, kterému jsou teprve dva roky, je už starý.
Položil jsem otázku příteli. Neodpověděl, ale zaskočil mne vlastní otázkou: má si koupit auto a nebo se raději rozvést? Slíbil jsem mu, že si problém promyslím.
To však nebylo možné, protože právě v okamžiku, kdy jsem měl dojem, že jsem docela šťastný -/nezapomněl jsem při holení, co mne po probuzení napadlo/- musel jsem hledat někoho, kdo by byl ochoten opravit naši televizi, kterou firma už přestala vyrábět.
Také soused, inženýr elektroniky, který se přišel na televizi podívat, přeslechl mou otázku. Položil mi naopak svou vlastní: má smysl mít v dnešní době děti?
Jeho ženu zajímalo, zda věřím v reinkarnaci. Přiznal jsem, že otázka posmrtného života mne moc netrápí. Spíš by mne zajímalo, žda se dožiju konce právního sporu s firmou, která nám není ochotna vrátit peníze za mlýnek na kávu. Rozhazuje při mletí kávová zrnka po kuchyni.
Téhož dne se mne dotázal berní úřad emailem, kolik kancelářského papíru spotřebuju na povolání a kolik soukromě. Bohužel jsem úřadu nemohl poskytnout vysvětlení, protože jsem zapomněl počítačové heslo. Musí obsahovat nejméně osm charakterů, z toho jedno velké písmeno, jedno číslo a jeden grafický znak, s výjímkou zavináče. Pokoušel jsem se heslo otevřít a navštívil jsem proto na internetu diskuzní fórum lidí, které postihl stejný problém. Zaujal mne názor Johna z Texasu,/zapomněl heslo ke svému bankovnímu kontu a hrozilo mu, že zbankrotuje/, který tam napsal, že dík vývoji techniky ztrácíme rozum.
Přál hodně štěstí každému, kdo vyhodí počítač z okna.
Mého daňového poradce,/který měl vyřešit problém s kancelářským papírem/, zajímalo, jestli mám erotické sny.
Známý chtěl znát odpověď na otázku proč jeho teorie o suchém lomu zůstává nedoceněna.
Taxikáře zajímalo proč jsou návody k přístrojům v srbštině, ale ne v albánštině.
Zubař se mne při anestezii ptal, za se obávám moslemských fanatiků.

Otázce štěstí nevěnoval nikdo pozornost.
Rozhodl jsem se položit ji známému, který tvrdí, že štěstí lze najít jen ve východní filozofii. Prý obsahuje věčnou moudrost.
Odpověděl mi zenovým příběhem, který také umístil na facebook. Šest členů elektronické sekty mu napsalo - to se mi líbí. Třem se příběh nelíbil a dva se vyjádřili vulgárně.
Příběh, který mi poslal, zní takto:
mladý zenový mnich se vyptával Mistra:"Mistře, není to tak, že člověk musí nejprve bloudit, má - li nějaký cíl, k němuž směřuje? Mnich odvětil:"Od té doby co nemám žádný cíl - už nebloudím!"
V noci, kdy utichl konečně telefon a počítač tvrdě spal, jsem dospěl k přesvědčení: člověk je zřejme šťastný, dokud to neví.
Dokud nemá čas si tuhle otázku položit.


(psáno pro IHNED. cz)