Protože jsem zvědavý člověk, uposlechl jsem výzvy několika lidí a přihlásil se do sociální sítě - do facebooku.


Hned jsem si všiml podivného úkazu. Dcera nám napsala v emailu, že zprávu o tom, kdy přijede, nám pověsí na zeď ve facebooku. Nechápal jsem, proč to rovnou nenapsala v tom emailu. Nedozvěděl jsem se to, protože napsala na skype a ten má jen má žena.

V německém divadle se mne zeptala mladá artistka kolik mám přátel. Odhadl jsem jejich počet asi na patnáct, dvacet. Zírala na mne nechápavě.
"Já jich mám přes tisíc," řekla pyšně.
Na můj dotaz, jaký je rozdíl mezi skutečnými přáteli a mezi těmi na facebooku, nereagovala. Položil jsem zřejmě nevhodnou otázku.
Má poštovní schránka se mezitím naplnila žádostmi. Rybář z ostrova Martinique přiložil k žádosti o kontakt dokonce fotografii svého člunu. To členka anonymních alkoholiček z Bostonu, jistá Betty, byla ochotna se přátelit i bez fotografie. Nějaký Stavropoulos, taxikář z Kréty, /rád rybaří, tančí a sbírá známky/ - mi nabízel, abych vstoupil do jeho kruhů. Asi myslel olympijské. Maria Krauss z Chile mi navrhovala, abych s ní, na jiné síti, pátral po možných společných předcích. Odmítl jsem to, protože nejsem příbuzný lidí s dvěma písmeny s.
Má elektronická schránka se mezitím naplnila žádostmi o kontakt ze všech stran. Google plus, Linkedin, My space, Twitter, Flicker a žádostmi z dalších elektronických sítí a pavučin.

Když jsem si odskočil na kávu, uviděl jsem v restauraci dívku, která si fotografovala řízek a salát. Neodolal jsem a zeptal jsem se jí, proč to dělá.
"Protože přece potřebuju tu fotku poslat přátelům na facebooku," odpověděla.
Pochopil jsem její záměr.
Přátelé uvidí řízek a salát a označí tuto zajímavou novinku zřejmě znamením: to se mi líbí!

Do mé pošty pronikli i mí někdejší spolužáci. Poslali mi fotografie. Snímky z lázní, s vnoučaty i s domácími zvířaty. Nabídli mi, abychom na síti obnovili svoje přátelství. To mne poněkud udivilo, protože jsme se během padesáti let nenapsali ani řádku.
To se mi nelíbí - pomyslel jsem si.

Podíval jsem se na zahraniční informace o sociálních sítích a zjistil jsem, že existují už i podniky jako je "Klout" - což je firma v San Franciscu, která měří uživatelův vliv na sociálních sítích. To může mít svoje důsledky.
Absolvent prestižní americké univerzity a odborník s patnácti lety zkušeností neuspěl u konkurzu na nové místo u kanadské společnosti. Majitelé firmy totiž zjistili, že má jen 35 bodů na Kloutu. Místo získal jiný kandidát, který získal 65 bodů. Neúspěšný profesor si zřejmě neuvědomil, jak lehce jem možné získat cenné body: citáty, fotografiemi, sdílením, spojením s ostatními sítěmi, vytvářením komunit.

Když jsem odhadl kolik času bych musel věnovat sociální síti a porovnal dobu s časem, který potřebuju na práci, rozhodl jsem se, že se opět odhlásím.
Nebylo to tak jednoduché, jako se přihlásit. Prostor k odhlášení nebylo snadné najít.
Nakonec mi pomohli dobrovolníci z fóra lidí, kteří se také rozhodli sociální síť opustit.

Po čase jsem s radostí přijal zprávu, že můj účet bude do čtrnácti dnů zrušen.
Doufejme.
Už se těším, až budu zase asociální.