Spravedlnosti je horko

Před deseti lety vyloupili jednu pražskou poštu lupiči. Vyšplhali do 1. patra a do místnosti, kde právě dva pokladní ukládali do trezoru peníze, vlezli otevřeným oknem.
Bylo horko a pokladní nenapadlo, že 1. patro nemusí být pro lupiče překážkou.

Horko jim pak bylo dalších osm let, v nichž se táhla vyšetřování a soudní líčení. Souhrn jejich průběhu se ostatně dočtete na stránkách Aktuálně.cz.

Horko je i teď. A nejen kvůli rekordním teplotám. Horký je rozsudek, který si včera dva obvinění pokladníci vyslechli jako jediní aktéři oné události, které se „podařilo“ zadržet. Jediní, kteří neměli kondici kaskadérů a maskované tváře.

Nenašly se ani ukradené miliony. A to se všechny orgány činné v trestním řízení tak snažily! Pošta tedy dostane aspoň malou náplast: po milionu od každého z obou pokladních. Na kolik pokladníky přišel vyhazov ze zaměstnání, psychické a zdravotní zhroucení následkem dlouhotrvajícího stresu, to nikdo nevyčíslil.

Podivná spravedlnost: lidé jsou trestání za nepředvídavost, za to, že byli náhodnými svědky zločinu, za spor, v němž hrají pouze roli předmětu. Jako děvčátko, které na konflikt rodičů doplácí „uvězněním“ na psychiatrii a teď i odebráním mobilního telefonu. Proč na té psychině nejsou její rodiče? Proč nevzali mobil jim?

Hloupá otázka ve státě, který trestá lidi za otevřené okno v 1. patře a děti za prohřešky rodičů. Ve státě, který spočítá lidem, dlužícím poplatek za popelnice, takové penále, že je pak exekuce vyžene na ulici. Ve státě, který za desetitisícový dluh zkonfiskuje byt, ale klidně nechá miliardového dlužníka vzít roha a z opačné strany zeměkoule prodat své milionové majetky.

Je horko. Nebo že by studená fronta?