Na letních toulkách Valašskem, v jedné ze samot, roztroušených po úbočích Valašských Beskyd, podala mi vody stařenka. Vetchá babička, žije sama v chalupě ještě tak – postaru. Nohy už jí neslouží, jen se tak šourá kolem chalupy. Sama si uvaří, sama se nají. To jsou důvody, podle nichž mnoho starých lidí nedosáhne na příspěvek na sociální péči. Jakoby soběstačnost spočívala v tom, že jsem schopen pozdravit a najíst se.