Obyvatelé obce Zborov na Šumpersku si stěžují, že je zvon místní kaple budí v šest ráno. Jejich stížnost se dostala až na jednání obecního zastupitelstva, které se stížností zabývalo. Protože však zvonění vadilo menšině, zvony zvoní dál, tak jako zvonívaly dřív, v dobách, kdy obyvatelé obce v tu dobu vstávali do práce a jako křesťané chodili na ranní – kam je hlas zvonu zval. Začátky pravidelných bohoslužeb jsou dány po staletí, není zvykem, aby se posunovaly podle toho jak se komu chce či nechce vstávat.
Pěkný zvyk – stabilita času. Podle zvonění už od pradávna (pokud za to pradávno nepovažujeme dobu neandrtálskou) se člověk orientoval v čase, ať už byl doma nebo venku, na cestách.
Dnes už na ranní vstává málokdo. Nevím, kdy teď začíná ranní šichta ve fabrikách (domnívám se že při směnovém provozu v šest), ale celkově tak brzy už asi vstává jen hrstka. Dnes lidé žijí stále více v noci. Když tedy zazvoní zvon na ranní, mají půlnoc. Zvonění budí děti, ale podle vlastní zkušenosti vím, že malé děti jsou ranní ptáčata a spíš by nejraději samy budily zvony, aby už rodiče vstali. Rodiče nepřiznají, že to oni chtějí spát a ne děti a hbitě problém zaštítí dětmi. Když neuspějí se stížností, zorganizují petici.
Peticování začíná být jakýmsi českým národním sportem. Je to škoda, některé petice jsou důležitým projevem mínění národa, který vyčerpal všechny možnosti dovolat se státní spravedlnosti.
Nedávno proběhla tiskem zpráva o petici v jedné obci, v níž se občané dožadují radikálního opatření proti kvákajícím žábám. „Bydlíme u rybníka a každé jaro tu kvákají žáby tak, že se nevyspíme.“ Napadlo mne – co tak podepisovat petici proti jarnímu zpěvu ptáků? Začínají už ve čtyři ráno (považte!) a řvou jeden přes druhého tak, že se člověk nevyspí. A nehledí, jestli je všední den nebo víkend, jestli vstáváte, nebo si můžete přispat. Kolik že decibelů vyloudí z hrdélka takový kos? Chce to povolat komisi a změřit. Naše vláda (teď už bez strany) by se měla zamyslet nad tím, zda je přípustné, aby fauna v tomto státě byla tak hlučná. Ani flora se nechová lépe: navrhuji podpisy ztvrdit žádost, aby při bouřkách nehřmělo (naši psi se bouřky bojí), aby nepršelo (to chápu – zvláště po návštěvě krajů zničených povodněmi), aby nefoukalo (meluzína v komíně je obzvlášť hlučná). ... Vzpomenete si ještě na nějaký hluk?
Až nastolíme společně konečně klid, oslavíme to. Co tak dýzu se suprovým dýdžejem? Začnem v deset večer a potáhnem to nejlépe do rána do šesti. Je to přece hustý, když mohou celou noc pařit a bez placení i ti, co bydlí i několik kiláčů od pódia, né?
A pak běda, jestli nás pak v šest začne otravovat nějaký zvon nebo žáby...
Přeju všem pěkné letní dny!