Ještě stále prší. Ti kdo pamatují deště v roce 1997 a v dalších letech, pamatují také na tehdejší povodňové pocity. Na ty nelze zapomenout.
Povodně v roce 1997 byly první. Byl to tehdy – s trochou nadsázky – tisíciletý úklid. Nebo aspoň úklid století. Teď hlásí padesátiletou vodu. Kéž by aspoň úklid volební...


V dalším období po povodních na Moravě tehdy zasedaly vlády, radnice a všelijaké komise a plánovaly, co udělat, aby příště velká voda neohrožovala obyvatele exponovaných povodí. Konkrétně – Povodí Moravy mělo být ochráněno co nejlépe. V Olomouci se měly stavět hráze, nové mosty a nová nábřeží, proti i po proudu měly vznikat suché poldry, které by vodu zachytily natolik, aby neohrožovala obyvatelstvo.
Co nejde udělat, jde naplánovat.
Budování suchých poldrů na mnoha místech narazilo na odpor majitelů pozemků a další nečinnost se dnes připisuje také na vrub různých dalších překážek. Ne všude: obce dělaly co mohly, nač jim síly a peníze stačily. Černý Petr tak většinou zůstal v rukách státu a krajů.
Dnes se znovu řeší problém s povodněmi. Troubky – symbol povodní v roce 1997 – jsou zase pod vodou. Lidé jsou zdecimovaní i přes to, že v Troubkách, Bochoři a dalších obcích tentokrát voda domy neodnesla: tehdy se zřítily stavby z vepřovic, ty nové v Troubkách už jsou z páleného materiálu.
Paní ministryně Bízková konstatovala, že tyto povodně zdaleka nepředstavují takovou katastrofu, jako ty před 13 lety. Asi ne. Ale pro lidi, kteří je už jednou nebo vícekrát prožili, jsou přinejmenším stejně hrozné.
Včera jeden bohumilý reportér v rozhlase hlásil, že ač jsou Troubky z 90 % pod vodou, nejvíce lidí, kteří neodešli do evakuace, nalezl v místní hospodě, kterou voda náhodou minula. U některých ostrovních domů prý lidé dokonce grilují. Kdo to nezažil, možná myslí – vocode, asi to není tak hrozné, když grilují nebo sedí v hospodě.
Vzpomínám na situaci v Olomouci v r. 1997. Dům na břehu Mlýnského potoka, v suterénu hospoda, v ní 1,20 m vody. Před domem restaurační zahrádka, široko-daleko jediná v provozu, ostatní restaurace na tom byly mnohem hůř. Na zahrádce ruční pípa, někdo z hospodských se pokaždé, když došlo pivo, ponořil do zaplaveného sklepa a vylovil některý z plovoucích sudů. Zahrádka byla do noci plná, lidé si tu ulevovali od svého napětí a děsu.
Tehdy se sice negrilovalo, ale protože nešla elektřina, vše co bylo v hospodských i domácích mražácích, bylo třeba co nejrychleji spotřebovat. Naštěstí šel plyn. V hospodě měli zásobu mražených kachen, objednaných na jakousi oslavu. Tak se pekly kachny a zvali se všichni, kdo šli kolem.
Elektřina dnes nejde ani v Troubkách, či na dalších místech zasažených povodní. Proto v Troubkách grilují.
Tak si nemyslete že povodně jsou příležitostí k zahradní párty. Pohoda…