Skvělá káva a etický kodex

Několik čtenářů blogu mě žádalo, ať prozradím jména těch několika kaváren, kde se dá u skvělé kávy, podávané automaticky se sklenkou vody, v Praze posedět. Neprozradím, byť, věřte mi, mě to hrozně mrzí. Ne, že bych nechtěla, ale není to tak jednoduché.

Více »

Jenom malá sklenka vody

Počasí svádí ke všemu jinému než k práci, člověka přepadá spíš prázdninová nálada a datum v kalendáři tomu neodpovídá. Organismus je poněkud rozháraný a soustředit se s modrou oblohou nad střechami libeňských domů je náročné. Myslím, že nejlíp by se přemýšlelo někde na zahrádce, alespoň té restaurační.

Nedávno jsme šly s kamarádkou, která přijela na pár dní z Paříže, na kávu. Přiznám se, že na tom černém nápoji jsem do jisté míry závislá, sice jej nesnídám, ale dobře „natočené“ espreso s pěnou si vychutnám v jakoukoli denní dobu a dokážu ocenit. Mám v Praze několik restaurací a kaváren, o nichž bezpečně vím, že tam se vyplatí na kávu vyrazit. Spočítala bych je sice na prstech jedné ruky, ale jsou to adresy spolehlivé, léty vyzkoušené, jichž se nedotýkají ani změny personálu. Ten se tam ale až na výjimky celkem drží, protože majitelé a úroveň podniku se asi nemění.
V těch ostatních, kde se octnu dílem náhody, dílem pracovně, hraju hru, jejíž výsledek se nedá dopředu nikdy odhadnout. Nezáleží totiž na úrovni podniku, v šoku bývám i v luxusních kavárnách, kam se stahují cizinci jak vosy na med.
V první variantě dostávám místo napěněného espresa hnědé „cosi“ s přiloženým mlékem, které jsem výslovně nechtěla. Nechutná to. V druhé variantě je káva „jenom“ nedobrá, ale má mimikry espresa, s mlékem obvykle platí totéž co v prvním případě. Ve třetí variantě dostanu dobrou kávu, ale bez sklenky vody – ta sice chyběla i v předcházejících kavárnách, ale tam úroveň kávy vypovídala i o kvalitě podniku.
A to je ta chvíle na dotaz: „Podáváte ke kávě vodu?“ Následuje výčet minerálních vod, případně sodovky v nabídce podle jídelního lístku… Nechci, odmítám platit dvacet korun za minerálku, když vím, že slušná restaurace či kavárna podávají kávu se sklenkou vody, jako je tomu všude v civilizovaném světě. A podle gastronomických pravidel to tak být má. Na dotaz, zda ji nedávají ke kávě automaticky, se dočkám různých reakcí. Od „já se zeptám“ až po „pokud si ji objednáte podle menu“. Z hosta je zřejmě třeba dostat peníze okamžitě a za cokoliv, protože kdo ví, zda se vůbec vrátí. Je fakt, že při takovém zacházení se jich asi moc vracet nebude…
V těch mých oblíbených kavárnách je sklenka vody samozřejmostí, stejně jako fantastická káva, ale jak jsem zmínila, není jich víc, než jen prstů na mé ruce. Příjemný den se skládá z maličkostí. V Paříži tohle neřeší, tam je sklenka vody stejně samozřejmá jako účet. Přeji vám příjemný jarní den u skvělé kávy.

Bludiště pro pohádku o slepičce

Komentář čtenáře mě vyrušil z velikonočního rozjímání, jak v nacpaných obchodech zajistit stravu pro celou rodinu bez újmy na duševním zdraví. Jsou to ale úvahy zbytečné, protože stejně všude budou davy lidí naštvaných, že místo odjezdu do přírody musí stát ve frontě, tak raději budu odpovídat.

Čtenář se ptal, zda a co SOS dělá pro to, aby se počet podnikavců (ne poctivých podnikatelů) snižoval. Kdybych to vzala jen úzce, odpověděla bych, že pokud podnikatel porušuje zákony, pak už je možné na základě zákona o živnostenském podnikání uložit opatření. Jedním z nich je i odnětí živnostenského oprávnění v případě, kdy živnostník závažným způsobem poruší své povinnosti vyplývající z udělené koncese. SOS se v této souvislosti obrací na živnostenské úřady a na činnost konkrétních podnikatelských subjektů je upozorňuje. Pak už záleží jenom na jejich postupu.
Jenže nejde jen o živnostenské úřady, dozorem a kontrolou se u nás zabývají další subjekty. Budiž zde řečeno, že spotřebitelská organizace nemá právo kontroly.
Vybavil se mi totiž nedávný případ sýrových náhražek. Kupujete.li si sýr, odnášíte si výrobek z mléka, to říká vyhláška. Dáváte-li si v restauraci smažák, měl by být také vyroben z mléka, jinak ho nemohou v jídelníčku nabízet jako „sýr“. Jenže vykukové přišli na to, že se dá vyrobit náhražka, která je z rostlinných tuků a tváří se jako sýr. Náklady nízké, výnosy stejné a než to spotřebitel pozná, je dost vyděláno.
Když nás na spotřebitelé upozornili, že v konkrétních restauracích se náhražky používají, oslovili jsem Českou obchodní inspekci, protože jsme došli k názoru, že jde o jasné klamání spotřebitele. Ta nám odpověděla dopisem, v němž nám naznačila, že jsme mimo, neboť neznáme kompetence dozorových orgánů a máme se obrátit na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. To jsme udělali. Po čase přišel dopis ze SZPI, z něhož jsme se dozvěděli, že jsme opět úplně mimo a ať se obrátíme na hygieniky. Díky hlavnímu hygienikovi šli jeho inspektoři do konkrétních restaurací a našli tam inkriminované náhražky. Pokuty neuložili, jen podnikavce upozornili. Po čase přišel dopis – světe div se – od ČOI, že udělala na základě našeho podnětu kontrolu v restauracích a našla námi avizované náhražky. Zajímalo by nás, který spotřebitel by vydržel běhat jako slepička v pohádce, aby zjišťoval kompetence. A i kdyby to nakonec rozlišil, není tolik dozorových úřadů na tak malou republiku příliš drahý špás?
Kolega byl nedávno v Irsku na stáži v jejich spotřebitelské organizaci. Slovo dalo slovo a hovořilo se i o kontrolních orgánech. Když jich řekl, že jich máme pět (ještě veterinární správu), tak se na něj Irové (mají jeden) nevěřícně dívali a nevěřili. Smáli se a absolutně nemohli pochopit, jak to může fungovat…

Reklamační protokol č. 1

Kdybych byla vůči sobě upřímná, tak bych se do něčeho podobného nenechala nikdy uvrtat. Deník jsem si psala naposled v pubertě a v životě už jsem se k němu nevrátila. Mé dny si jsou podobné jako vejce vejci, jen ta razítka na nich bývají občas jiná. Tu větší, tu menší spotřebitelský průšvih se opakují s pravidelností, kterou by mi roční období mohla docela závidět. Ale z toho bič neupletu, to je jasné.

Více »

O autorovi

Vedoucí PR oddělení Sdružení obrany spotřebitelů, novinářka ošlehaná praxí v deníku, týdenících, časopisech o bydlení, televizí i na volné noze. Vdaná – dvě dospělé dcery, koníčky: četba (není čas), plavání (chybí chuť vstávat) a zahrádka (totální úklid myšlenek a devastace těla).

Oblíbené

internetové stránky Sdružení obrany spotřebitelů

Aktuálně.cz

Centrum.cz