Bývalý předseda dozorčí rady ČEZu Martin Kocourek byl svého času dotázán, zda ví, kdo je skutečným vlastníkem společnosti Škoda Power. Odpověděl, že ČEZ není detektivní kancelář. Dnes už jí zjevně je.

Před několika týdny jsem porovnával případy Michaela Woodforda, bývalého šéfa Olympusu, a Martina Romana, bývalého šéfa ČEZu. Pro připomenutí: Woodford byl odvolán, protože pohrozil zveřejněním toho, co nazval „katalogem katastrofálních chyb a neuvěřitelně chybných úsudků, které vedly ke ztrátě hodnoty firmy v objemu 1,3 miliardy dolarů“. Roman byl odvolán zřejmě proto, že nepřiznal svůj údajný střet zájmů týkající se zakázek v objemu přibližně jedné miliardy dolarů, které ČEZ zadal Škodě Power, tedy společnosti, jíž Roman možná vlastnil.

Poté, co v roce 2011 zmíněné skandály vypukly, obě společnosti provedly audit, ovšem zcela rozdílné povahy. V případě Olympusu došlo k tomu, že standardní firemní auditoři byli neustále kontrolováni externími experty, najatými samotným Olympusem s cílem dobrat se toho, kdo je za přečiny zodpovědný. Naproti tomu většinový akcionář ČEZu, tedy české ministerstvo financí, pouze požádal Romanova nástupce v čele firmy Daniela Beneše, aby nechal provést interní audit.

Lze jen obtížně uvěřit tomu, že většinový akcionář ČEZu má skutečný zájem dojít k objektivnímu zhodnocení faktů. Beneš a Roman, jenž zůstává předsedou dozorčí rady, vlastně vyšetřují sami sebe. Ve svých dřívějších rolích provozního ředitele a generálního ředitele dojednali a podepsali přesně ty smlouvy, jež jsou nyní v centru pozornosti v souvislosti s obviněními ze střetu zájmů.

Podepsali také další smlouvy, na něž teprve podezření může padnout. Jedná se například o smlouvu se společností CEEI, u níž si ČEZ před pěti lety objednal stavbu úložiště jaderného odpadu v Temelíně v hodnotě přibližně 75 milionů dolarů. Dodnes nikdo neví, kdo CEEI vlastní. Veřejně přístupné dokumenty ukazují, že začátkem minulého roku přestala být registrovaným vlastníkem CEEI společnost UBIE, nominální akcionář sídlící v Lichtenštejnsku a vedený panem Markusem Buechelem, právníkem, jenž zřejmě jedná ve prospěch ruských a ukrajinských investorů. Novým registrovaným vlastníkem se stala firma Panweco Limited, nominální akcionář se sídlem na Kypru, vlastněný jiným nominálním akcionářem rovněž sídlícím na Kypru... A tak dále. Zajímalo by mě, jak dlouho potrvá, než bude ČEZu uloženo provést také audit jeho transakcí s CEEI.

Auditování Olympusu i ČEZu je tedy u konce. Na základě zjištění panelu externích expertů auditorská komise Olympusu doporučila, aby firma žalovala 19 svých současných a bývalých manažerů, včetně prezidenta a tří jeho předchůdců, za škody ve výši 50 milionů dolarů. Tokijská burza nyní pravděpodobně dovolí Olympusu, aby jeho akcie zůstaly obchodovány. Jejich cena se už vrátila na přibližně polovinu hodnoty, jíž dosahovaly před skandálem. Důvodem je očekávání investorů, že nadcházející právní kroky povedou k zásadní proměně managementu firmy.

Mezitím ČEZ v Praze minulý týden oznámil, že vše je tak, jak má být. Ministr financí prohlásil, že výsledky auditu jsou „naprosto věrohodné a dostatečné“. Samotný ČEZ tvrdí, že „vztahy ČEZ se Škoda Power byly nastaveny standardním a obvyklým formálním způsobem“. Což z pohledu práva znamená, že ČEZ věří ve svou schopnost prokázat před soudem, že žádné transakce se Škodou Power nebyly provedeny jinak, než jak by byly s jakoukoli třetí stranou. Toto prohlášení se rovná tvrzení, že firma ČEZ (zjevně narozdíl od svých externích auditorů) prověřila vlastnickou strukturu Škody Power a došla k závěru, že vztahy mezi oběma společnostmi obstojí v případném vyšetřování, a že se prokáže „standardní a obvyklá“ povaha vztahu mezi oběma společnostmi. Martin Kocourek, Romanův předchůdce v pozici předsedy dozorčí rady, byl svého času dotázán, zda ví, kdo je skutečným vlastníkem společnosti Škoda Power. Odpověděl, že ČEZ není detektivní kancelář. Dnes už jí zjevně je.

Už před několika týdny jsme vlastně výsledek interního auditu ČEZu znali, protože Beneš ve snaze předurčit jeho zjištění před Vánoci prohlásil, že k žádným přečinům nedošlo. Kromě toho pražská Burza cenných papírů, členem jejíž dozorčí rady je stále i Martin Roman, už celou aféru odmítla jako nesmysl. Stejně jako Beneš a jeho představenstvo vědělo zjevně i představenstvo pražské burzy, že všechno bude v pořádku. Menšinoví akcionáři ČEZu jsou zticha a hodnota akcií firmy zůstává stabilní, zjevně za základě předpokladu, že žádné právní kroky následovat nebudou a k zásadní proměně managementu firmy nedojde.

Nemohu se vyhnout myšlence, že v konečném důsledku sehrála v případě ČEZu roli absence nějakého vysoce postaveného whistleblowera (jako byl Woodford, jenž byl ale v Olympusu v zásadě outsiderem), nikoli nedostatek odhodlání českých regulátorů, auditorů a akcionářů odhalit nepravosti. To je nejdůležitější rozdíl mezi oběma aférami. Možná se díky tomu, že se takový whistleblower zatím neobjevil, zachránil celý český politický establishment. Alespoň prozatím