I když je ministr práce Jaromír Drábek poněkud skoupý, když má říkat pravdu, není vůbec skoupý, když nakupuje informační systémy.


Před rokem jsem o sociální reformě ministra práce a sociálních věcí Drábka napsal článek s názvem „Efektivní ministr slabých občanů“. Tvrdil jsem tehdy, že koncentrace moci způsobená zřízením jediného celostátního úřadu práce a centralizací distribuce sociálních dávek nepřinese úspory peněz ani času, jak hlásala vláda, ale naopak přinese politikům další příležitost k rozkrádání.

Dnes už víme, že reforma není efektivní ani úsporná. Navíc se ukazuje, že to, co Drábek prezentoval jako jednoduchý převod peněz z úrovně obcí na úroveň vlády, je ve skutečnosti jednoduchým převodem veřejných prostředků do soukromých rukou. Skutečnost, že dva páry takových rukou patřily až donedávna samotnému ministrovi a jeho náměstkovi Vladimíru Šiškovi, je šokující. Oba pánové byli majiteli firmy iDTAX, kterou následně prodali společnosti Vítkovice IT Solutions. Ta je přitom dodavatelem informační infrastruktury pro Drábkův nový centralizovaný systém. iDTAX se specializuje na elektronické účtenky, jež jsou propagovány jako nejdůležitější nástroj mající sloužit k monitorování zneužívání sociálních dávek. Jak vynalézavé!

Drábek od svého jmenování ministrem v roce 2010 zdůrazňuje, že přesun pravomocí na centrální úroveň a jejich následné vykonávání bude stát víceméně stejně, jako stál provoz předchozího decentralizovaného systému, dnes poněkud chaoticky nahrazovaného ministrovou reformou. Až do tohoto týdne Drábek navíc tvrdil, že do informačních systémů potřebných pro fungování projektu nebude stát investovat ani korunu navíc, protože ministerstvo práce již potřebný hardware i software vlastní. Nyní ale zjišťujeme, že i když je Drábek poněkud skoupý, když má říkat pravdu, není vůbec skoupý, když nakupuje informační systémy. Tento týden přiznal, že jeho ministerstvo během následujících tří let utratí za informační systémy 3,6 miliardy korun.

Je pozoruhodné, že Petr Nečas, Drábkův předchůdce v křesle ministra práce a sociálních věcí, kdysi odhadl náklady na zřízení a vybavení nového centrálního úřadu práce na 3 miliardy korun ze státního rozpočtu. Ukazuje se, že Nečasův odhad byl celkem přesný.

Zdá se, že místo toho, aby se snažili ušetřit státu peníze s využitím úspor z rozsahu při veřejných soutěžích, Drábek a Šiška ty veřejné soutěže prostě jen využili pro sebe. Jejich počínání dnes prověřuje policie. Někdo se na Drábkově reformě pěkně napakuje, ale český stát to nebude. Politická kariéra tohoto podnikatele v informatice naštěstí každým dnem skončí. Jediným pozitivem popsaného hrabání peněz daňových poplatníků je probouzející se vztek občanů. Teď už se vydali do ulic a protestují proti úsporným opatřením vnucovaným jim politiky, kteří prosazují reformy, jež ke své realizaci vyžadují obrovské sumy veřejných prostředků, navíc spotřebovávaných firmami dříve vlastněnými těmi samými politiky. To je cesta do pekel.