ČEZ se chystá předat štafetový kolík firmě EP Energy s cílem vyhnout se masivní pokutě od Evropské komise




Stagnující cena akcií, klesající velkoobchodní cena elektřiny, opouštění neúspěšných zahraničních akvizic, neschopnost sehnat soukromého investora ochotného podílet se na financování plánované výstavby dvou nových reaktorů v jaderné elektrárně Temelín bez státních garancí ve stylu podpory fotovoltaiky, obnovené vyšetřování obchodních aktivit bývalého generálního ředitele a perspektiva mnoha dalších podobných vyšetřování v budoucnosti, mimo jiné díky tomu, že státní zástupci Rampula a Grygárek jsou už mimo hru.

To vše jsou důvody, proč ČEZ, jehož výroční valná hromada se sešla minulý týden, nemůže jásat.

Jsou ale i dobré zprávy. Vedle vší té beznaděje se dozvídáme, že ČEZ „předjednal“ dohodu s Evropskou komisí, na základě níž by se vyhnul obrovské pokutě za údajné zneužívání dominantního postavení na trhu výměnou za odprodej některých svých elektráren.

Čtenáři by měli vědět, že ČEZ se už nějakou dobu snaží zbavit své elektrárny Chvaletice a prodat ji firmě, se kterou se dlouho kamarádí (EP Energy patřící Energetickému průmyslovému holdingu). Problém je ale v tom, že Chvaletice nikdo nechce, a navíc by její odprodej konkurenci na českém trhu nezvýšil. Takže ČEZ musí prodej Chvaletic spojit s prodejem nějaké žádanější elektrárny, tedy té v Počeradech.

Jak uklidňující zjištění to musí být pro akcionáře ČEZu: obří pokuta od Evropské komise nebude a dosavadní monopol ČEZu bude pouze nahrazen uspořádáním, jež je možné nazvat duopolem. Naštěstí pro spotřebitele je ale nepravděpodobné, že Brusel zbaští pokus ČEZu odvrátit pokutu převedením některých svých nechtěných výrobních kapacit na „konkurenci“. V žádném případě to nepovede k „ukončení vyšetřování Evropskou komisí,“ jak tvrdil jeden český analytik.

Komise již naznačila, že závazek ČEZu prodat 800 až 1000 MW ze svého instalovaného výkonu by mohlo jejím požadavkům vycházet vstříc, ale že „postup vyšetřování bude pokračovat“ a že postup ČEZu bude testován v tržním prostředí, což znamená, že bude měřen reálný dopad těchto divestic na konkurenční prostředí.

Rozumím tomu všemu tak, že Evropská komise již dokončila svou analýzu, jako relevantní trh ČEZu pro antimonopolní účely definovala Českou republiku a dospěla k závěru, že ČEZ své dominantní postavení na tomto trhu skutečně zneužívá. Pokud Komise deklaruje, že „postup vyšetřování bude pokračovat“, znamená to, že se pokusí přesněji určit, které zákony a regulační normy ČEZ porušil (infringement) a zda je to skutečně škodlivé pro spotřebitele. Jakmile komise vymezí rozsah a podobu porušení regulace, vymezí takzvanou „nápravu“ (remedy). ČEZ prezentuje své rozhodnutí odprodat část svého instalovaného výkonu jako dohodu s Evropskou komisí, což ale není pravda. Komise musí teprve vymezit rozsah porušení a následně definovat adekvátní nápravu. Takže ČEZ pouze navrhuje zachovat se způsobem, od něhož si slibuje, že Komisi uspokojí.

Ekonomové zabývající se antimonopolní agendou na Generálním ředitelství pro ochranu hospodářské soutěže (DG Competition) i jejich kolegové z českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (kteří tam ještě zůstali poté, co dospěli ke „špatnému“ rozhodnutí ohledně tržního postavení ČEZu, tedy stejnému, jako Evropská komise) velmi dobře chápou, že odprodej 1000 MW instalovaného výkonu ČEZu tržní koncentraci na akceptovatelnou úroveň nesníží. Obzvláště pokud uvážíme, že se má jednat o prodej firmě EP Energy, která nedávno dostala pokutu ve výši 2,5 milionu euro za kladení překážek při vyšetřování své údajné kartelové dohody s ČEZem.

Důvody, kvůli nimž se domnívám, že slib ČEZu zbavit se 1000 MW svého instalovaného výkonu pravděpodobně Evropskou komisi neuspokojí, jsme podrobně vyložili v naší vlastní analýze k této problematice zveřejněné v roce 2010 (viz závěr dokumentu Zneužití moci, odkaz na nějž najdete výše ).

Pokud by o způsobu nakládání s ČEZem rozhodovali ekonomové a nikoli politici, firma by velmi pravděpodobně dostala obrovskou pokutu nebo by jí byla uložena povinnost odprodat přes 2400 MW svého instalovaného výkonu (třikrát více, než kolik dnes navrhuje ČEZ). Koncentrace trhu by se pak snížila na úroveň, kdy by mohla být považována za oligopolní, jako je tomu například v Německu.

Uvážíme-li důležitost hnědého uhlí pro výrobu elektřiny na českém trhu, dalo by se očekávat, že Evropská komise bude požadovat také to, aby ČEZ prodal Severočeské doly a tím vytvořil konkurenční prostředí v nejdůležitějším palivu pro výrobu elektřiny v ČR.

Není snad potřeba dodávat, že tyto elektrárny by musely být prodány několika individuálním kupcům tak, aby se maximálně zvýšila šance na vytvoření skutečného tržního prostředí. A samozřejmě aby se zároveň snížila možnost, že tyto elektrárny skončí ve vlastnictví firmy, jež je sice formálně samostatná, ale reálně působí jako spojenec ČEZu.