Bylo – nebylo, za horami, kterým lidé říkají Šumava, žili tři loupežníci. Jmenovali se Mirek, Marek a Miroslav.



Mirek byl z nich nejhodnější; Marek byl nejmenší a nejlakotnější; a Miroslav byl ten nejvzteklejší z nich.

Kraj kolem byl krásný, ale místy v něm byly ošklivé močály plné jedovatého bahna, které tam kdysi dávno navozili zlí lidé. V močálech se lopotila spousta trpaslíků, kteří se v malých rotách měli co ohánět, aby močály kousek po kousku od jedu vyčistili.

Jednoho dne dostali loupežníci nápad. Domluvili se, že namísto rot trpaslíků zavolají obra. Obr bude rád a dá jim, loupežníkům, za to spoustu peněz. Všichni tři si mysleli, že je to výborný nápad, a tak poslali Mirka, jako toho nejhodnějšího, aby obra našel a řekl mu tu skvělou novinu.

Když se trpaslíkům doneslo, co mají loupežníci za lubem, polekali se a začali si lámat hlavu, koho z nich si obr asi vybere, aby mu s čištěním pomáhal. Trpaslíci odložili nářadí, posadili se na pařezy a čekali. Ale ať čekali, jak čekali, celé dva roky se žádný obr neobjevil a nikoho z nich si nevybral. A bez práce se z trpaslíků stali chudáci.

Vtom dostali loupežníci nový nápad, a ten byl takovýhle: Řeknou trpaslíkům, aby jim prodali svoje nářadí, které teď, když nepracují, leží bez užitku. Loupežníci trpasličí nářadí prodají obrovi, který je pak prodá zase zpátky trpaslíkům (tedy těm, které si vybere, aby mu pomáhali). A ze všech budou rázem boháči! Pravda, až na ty trpaslíky. Loupežníci si mysleli, že je to výborný nápad, a tak poslali Marka, aby jako ten nejmenší z nich promluvil s trpaslíky.

Mezitím Mirek, který, jak si určitě pamatujete, byl z loupežníků nejhodnější a rád nosil lidem (a obrům) dobré zprávy, o loupežnickém plánu neřekl jen jednomu, ale hned šesti obrům. A jen dořekl, mezi obry se strhla mela.

A co zatím dělal Marek? Jak si jistě vzpomínáte, Marek byl z loupežníků nejmenší, ale také nejlakotnější, a tak řekl trpaslíkům, že dostanou za to, co už udělali, zaplaceno z pokladu, který mají loupežníci schovaný v cizí zemi za horami. Ale trpaslíci, protože byli nejen pracovití, ale také poctiví, na to odpověděli, že žádné cizí zlato nechtějí a že chtějí dostat zaplaceno místními dukáty. A navíc řekli, že loupežníkům své nářadí neprodají.

To ale rozzuřilo vznětlivého Miroslava, který měl všechny ostatní za hlupáky. Ve vzteku urazil trpaslíky i obry a křičel na všechny kolem sebe, protože ho zlobilo, že mu jeho nápad nevychází.

Obři se urazili a odešli za devatero hor a devatero řek. Trpaslíci řekli vrchnosti, co měli loupežníci za lubem, a vrchnost poslala na loupežníky stráže a posadila je do šatlavy.

A trpaslíci? Ti se dali znovu do práce a mají se zase co ohánět, aby vyčistili ty ošklivé močály v krásném kraji za horami, kterým lidé říkají Šumava, od jedovatého bahna.