Po Miroslavu Kalouskovi jako by se poslední dobou slehla zem. Máme se obávat toho, že ho znovu spatříme příští víkend, jak se zadními vrátky dere na Hrad?




V očích tisíců jeho mladších obdivovatelů (a obdivovatelek), cokoli Karel činí, dobře činí. Chtějí-li však svého hrdinu vidět bezpečně usedat do prezidentského křesla, měli by se na něho zahledět poněkud střízlivějším pohledem.

Schwarzenbergovým nejzávažnějším handicapem není ani jeho věk, ani jeho vada řeči. Je jím Kalousek.

Příběh téměř biblického ražení o tom, jak knížepán vdechl nový život a pomohl znovu na nohy polomrtvému, věčně v lihu naloženému lidovci s minulostí, z nějž vykouzlil ,Ministra financí roku‘, byl všemi těmi novými Karlovými příznivci mladšími 25 let, kteří v takovém množství Karla minulý víkend podpořili, zapomenut dávno před tím, než ho jeho protagonistovi měli šanci odpustit.

My ostatní, zejména levicovějšího ražení, tak snadno Schwarzenbergovi jeho (podle názoru některých lidí) nejzávažnější politický hřích neodpustíme, natož abychom na něj zapomněli.

Máme v příliš živé paměti, odkud Schwarzenberg Kalouska před čtyřmi roky vyhrabal, jak ho oprášil, vyhodil jeho světlehnědý oblek a navlékl ho do tmavomodrého, a hlavně jak mu dal nový smysl života jako místopředsedovi TOP 09 a práskanému strůjci nejchaotičtější a nejzpackanější ekonomické reformy, jakou kdy tahle země zažila.

Schwarzenbergova ‚Kalouskova pata‘ je nepřehlédnutelná pro kohokoli staršího 25 let; je to zároveň i kostlivec v knížecí skříni, na jehož odhalení a zužitkování si Miloš Zeman v následujících dnech bezpochyby s gustem smlsne.

A právem.

Účet za Kalouskovo působení v úřadě je žalostný. Vezměme si takové církevní restituce: Navrácení obří sumy peněz a vydání majetků církvím může být v principu správná věc, ale ze strany ministra financí a jednoho z klíčových politiků naprosto nevhodně načasovaná, a to jak z politického, tak i z ekonomického hlediska. Není divu, že teď Kalousek navrhuje odškodnit církve neobchodovatelnými státními dluhopisy namísto penězi, což může znamenat, že církve své peníze nikdy neuvidí, a že Kalousek má novému prezidentu (ať už jím bude kdokoli) stále co nabídnout!

Pokud má Schwarzenberg Zemana porazit, bude muset přesvědčit všechny ty, kdo se obávají, že Kalousek se v případě jeho zvolení stane jeho nejvlivnějším rádcem, o opaku. Lidi znepokojuje možnost, že by se faktický předseda TOP 09 stal faktickým prezidentem, minimálně v ekonomických otázkách.

Schwarzenberg musí přesvědčit ty, kteří by mu jinak rádi příští víkend dali hlas, ale rozhodně odmítají jakékoli další posilování Kalouskova vlivu například i o tom, že ministr financí nebude místo něho vybírat nové členy bankovní rady ČNB.

Osobně soudím, že ‚zvláštní vztahy‘ mezi oběma politiky skončí, i když to na první pohled nebude zřejmé, přesně v okamžiku, kdy splní svou jedinou nejdůležitější úlohu – totiž zajistit Schwarzenbergovi cestu na Hrad.

Schwarzenberg vidí sám sebe jako nadstranického kandidáta, podobně jako se prezentoval Václav Havel. Jenže na rozdíl od něho k tomu, aby naplnil své politické ambice, potřeboval politickou stranu.

Jen si vzpomeňme, jak odhodil jako starou bundu svoje vazby na Zelené, kteří mu dohodili post ministra zahraničí v Topolánkově vládě, jakmile se Zelení octli mimo hlavní proud moci. A bylo to jeho rozhodnutí rozejít se s nimi, co zhatilo naděje Zelených na návrat do Parlamentu v roce 2010.

Lidé určitě zaregistrují, že Kalousek se ve Schwarzenbergově kampani prakticky neobjevuje. Schwarzenbergův volební tým si je velmi dobře vědom nejmarkantnějšího handicapu svého lídra, a Kalouska zdvořile požádá, aby se na pár dní stáhl.

Otázkou samozřejmě zůstává, zda se nám ministr financí příští víkend neprosmekne na Hrad, ovládnutý Karlem Schwarzenbergem, zadními vrátky.

Osobně o tom pochybuji. Schwarzenbergovi mladí obdivovatelé nepřipustí žádnou kritiku knížete pána. Neměli bychom ale zapomínat, jak tvrdošíjně umí Schwarzenberg jít za naplněním svých ambicí.

To není nic, co by mu měl člověk zazlívat. Naopak, je to rys jeho charakteru, který by bylo politicky prozíravé vzít v potaz, až se budeme rozhodovat, jak příští víkend volit.