Hlava státu tvrdí, že jeho odborníci poskytnou státnímu zástupci ochranu před politickými tlaky.

Rád bych se dnes vrátil k argumentům, kterými hlava státu ospravedlňuje své jmenování takzvané ‚vlády odborníků‘.

Prezident tvrdí, že taková vláda – neboť politicky neutrální – je nejlepší zárukou toho, že vyšetřování olomouckým státním zastupitelstvím bude objektivní, čili nezatížené politickými tlaky.

Bylo by neprozřetelné podceňovat význam tohoto konkrétního argumentu, který prezident používá pro ospravedlnění jím nastaveného řešení krize legitimity, které tato země čelí, vzhledem k tomu, že jeho včerejší jmenování údržbářského premiéra bylo důsledkem téhož vyšetřování.

Je třeba také mít na zřeteli skutečnost, že Petr Nečas a Miroslav Kalousek jsou, spolu s dalšími svými vládními kolegy v demisi, subjekty tohoto vyšetřování.

Kalousek je možná zastáncem parlamentarismu bona fide, bojujícím proti mocichtivému prezidentovi a hyperaktivnímu státnímu zástupci. Ale jeho pro-parlamentarismus může být také spojen se skutečností, že dokud sedí na své židli ve Sněmovně, může si užívat imunity před trestním stíháním.

Podle mého byla právě potřeba chránit integritu státního zástupce nejvýznamnějším (všimněte si: neříkám ‚nejpřesvědčivějším‘) důvodem mezi těmi, které včera prezident uvedl na podporu svého rozhodnutí pověřit Jiřího Rusnoka sestavením kabinetu – rozhodnutí, které se dočkalo jednohlasného a odhodlaného odmítnutí Parlamentem.

Nejjednohlasnějším a nejodhodlanějším oponentem ze všech je samozřejmě Kalousek. A už slyším: Jak může být jeden člověk ‚nejjednohlasnější‘? Samozřejmě nemůže, ale vysvětlujte to Kalouskovi!

Prezidentova argumentace implikuje, že tu existuje nebezpečí, že vyšetřování bude zmanipulováno politiky. Můžeme se pouze dohadovat, že tu prezident má na mysli Kalouska, vzhledem k jeho minulým výpadům proti policii a státním zástupcům, v jejichž hledáčku se octli jeho političtí spojenci a jejich obchodní partneři.


Stále myslí na Vlastu: Miroslav Kalousek a Miloš Zeman na Národní pouti na Velehradě v červenci 2012 – v týž den, kdy Kalousek údajně tlačil po telefonu na tehdejšího policejního prezidenta Petra Lessyho v kauze Vlasty Parkanové. „Telefon se odehrál po cestě na Velehrad v autě, já v tom autě neseděl sám, uvedu svědky,“ ujistil ministr financí.


To je samo o sobě šokující – nejen proto, že to může být pravda, ale také proto, že se tím ukazuje, že hlava státu se zřejmě domnívá a chce, abychom tomu věřili i my, že nezávislost vyšetřování je v ohrožení.

Což nás přivádí k otázce: A je?

Možná se vám teď bude zdát, že tu někoho chytám za slovíčko, a řeknete, že hlavou státu je Miloš Zeman; tento Miloš Zeman je politik, jeho argumentace je tedy politická, a je součástí jeho vlastní mocenské hry, kterou hodlá zdiskreditovat své politické rivaly.

S tím by se dalo souhlasit. A právě v tom, milí čtenáři, je zakopaný pes, který nás trápí – bezskrupulózní politici, zosobňovaní (mezi jinými) Zemanem a Kalouskem, kteří si pohrávají s naší vírou v legitimitu složek státní moci, mezi nimiž zdaleka nejdůležitější je institut právního státu.

Takže položím otázku znovu: co bude dřív, čistý státní zástupce, nebo čistý politik? Bylo by samozřejmě pošetilé pokoušet se oddělit příčinu a následek v zacykleném systému. Ve skutečnosti potřebujeme oba zároveň, a oba musejí projít dlouhým prenatálním stadiem, než se narodí zralá a stabilní parlamentní demokracie.

Pokud máme věřit Miloši Zemanovi a jeho současnému úhlavnímu protihráči Miroslavu Kalouskovi, nemáme ani jedno. Pokud jim však věřit neradno, pak možná máme toho čistého státního zástupce. A to je povzbudivé, protože se tím otevírá možnost, že se jednoho dne opět dočkáme i čistého prezidenta.