Bude ze šéfové ERÚ Aleny Vitáskové další Ivo Ištvan?



Vitásková v moci zuřivého environmentalisty, hrabivého nadnárodního molochu a bezskrupulózního podnikatele v soláru.

Před několika týdny jsem napsal, že bezohledné verbální ataky Miroslava Kalouska a dalších na Ivo Ištvana byly vodou na mlýn prezidenta ‚z lidu‘, který je využil jako ospravedlnění svého bezprecedentního politického gambitu.

I pokud bylo načasování a výběr cílů letních ranních razií olomouckého vrchního státního zástupce na prezidentovi nezávislé, jeho pozdější návštěva na Hradě, kam si zajel pro trochu té morální podpory, Ištvana degradovala do pozice prezidentova (užitečného) idiota.

Měli bychom teď očekávat, že Zeman přispěchá na pomoc dalšímu navýsost problémovému státnímu úředníkovi, totiž předsedkyni energetického regulačního úřadu, na níž se valí útoky ze všech stran?

Není snadné mít rád Alenu Vitáskovou – ona sama to lidem nijak neusnadňuje. Je impulzivní, poněkud málo taktní, a obvykle špatně informovaná. Přes veškerou snahu se nám ale jen sotva podaří vyvrátit tvrzení, že co koná, koná ve veřejném zájmu.

Ovšem – podařilo se jí sjednotit proti sobě frontu nepřátel, kteří ji do jednoho považují za součást konspirace namířené výlučně proti nim samým. Navzdory všem jejím očividným přešlapům mě fascinuje to, že jediným zločinem, kterého se podle energetického establishmentu měla dopustit, je to, že se jím nenechá ovládat.

Naštvala odvětí, za jehož regulaci odpovídá, tím, že stlačila jeho marže a učinila přítrž kamarádskému vztahu, který existoval mezi ERÚ a distribučními společnostmi za jejího předchůdce, dobrosrdečného a vstřícného Josefa Fiřta. Na tom lze jen stěží najít nějaké mouchy.

Rozčílila tuneláře tím, že cílevědomě směřovala k rozkrytí benefitujících vlastníků všech těch fotovoltaických parků, které získal ČEZ – ani vůči tomu nelze nic namítat. Někteří policisté, zřejmě napojení na tuneláře, se ozývají, že ona sama by měla být obviněna ze zneužití pravomocí.

A konečně rozběsnila ty, kteří do byznysu s obnovitelnými zdroji investovali v dobré víře tím, že trvala na drastickém ořezání subvencí. To sice bylo nefér, ale jinak zcela pochopitelné v situaci, kdy celý fotovoltaický koncept se stal předmětem masivního zneužívání korumpujícími byznysmeny a zkorumpovanými politiky a úředníky, které si koupili.

Samozřejmě z celé téhle solární šlamastyky vede jediná solidní cesta – ‚byznysmeny‘ obvinit, usvědčit a zavřít, a jejich majetky zkonfiskovat a použít na částečné odškodnění bona fide investorů. To je jediný, i když pohříchu nepravděpodobný závěr, k němuž by současné vyšetřování ERÚ mělo dospět. Není divu, že Vitásková se dočkala policejní ochranky.

Nevím o žádném veřejném představiteli, který by dnes potřeboval veřejnou morální podporu více, než Vitásková. Na druhou stranu, poslední věc, kterou nezávislý regulátor potřebuje (byť byl obklopen nepřáteli jako Vitásková), je ten druh podpory, kterou Zeman obšťastnil Ištvana.

Čím víc se budou útoky (ať oprávněné či nikoli) na Vitáskovou stupňovat, tím snazší bude pro prezidenta stylizovat se do role jejího ochránce. Vsadil bych se, že než se v říjnu vydáme k urnám, Vitáskové přijde pozvání na Hrad na kafe a kus řeči.

Prezident pak vzápětí oznámí světu, jak to udělal v případě svého olomouckého chráněnce, že šéfka ERÚ je ‚nezkušená a v depresi‘, dáma v hlubokých nesnázích, zoufale potřebující ochranu před nesvatou trojicí bezskrupulózních byznysmenů, vyžraných zahraničních kartelů a environmentalistů.

Podobně jako Ištvan, také Vitásková pak bude považována za někoho, koho si prezident ochočil, a prezident bude moci využít ke svému posílení skutečné (a, promiňte mi slovní hříčku, dobře připojené) vlastníky solárních parků, z nichž největší skoupili za výtečné ceny ČEZ-meni a připojili je do soustavy pár vteřin před tím, než vypršela lhůta.

‚Spodních 10 milionů‘, jak prezident rád nazývá ‚svůj‘ lid, mu pak poděkuje za to, že ubránil nezávislost energetického regulátora, který tak může dál bojovat za zájmy českých spotřebitelů elektřiny – právě tak, jako mu poděkovali za obranu nezávislosti státního zástupce, který může dál hloubat, jak se dostat na kobylku ‚trafikantům‘ z ODS.

Sedět nepůjde nikdo.

A hlavně: prezident z lidu získá další požehnání pro svou bezskrupulózní a cílenou akumulaci moci – a o to přece jde především.