Kouření cigaret a výroba elektrické energie z jádra jsou drahé a špinavé zlozvyky, proti kterým by hlava státu měla bojovat.


Vánoční sen každého malého kluka před padesáti lety.

Miloš Zeman se na úvod svého středečního setkání se studenty brněnského VUT představil jako „diktátor, ruský agent a ničitel parlamentní demokracie“. Studenti se tomu měli podle očekávání zasmát. Namísto toho vyjádřili potleskem, jak hluboce s prezidentovým žertovným sebehodnocením souhlasí.

Mohl klidně ještě dodat, že je tabákový a jaderný lobbyista. Půl století poté, co byla spuštěna první jaderná elektrárna Shippingport v Pensylvánii a Philip Morris uvedl na trh značku Marlboro, vystupuje český prezident jako zapálený propagátor jak kouření, tak výroby elektřiny z jádra.

Miloš Zeman, stejně jako jeho předchůdce Václav Klaus, byl vždycky Marlboro man. Brněnští studenti si pravděpodobně nepamatují jeho výrok z r. 2001, kdy byl českým premiérem: „Jako kuřák podporuji státní rozpočet, protože v České republice je zavedena daň na tabák. Kuřáci také umírají dříve, stát se proto o ně nemusí starat ve stáří.“

Zemanovo vystoupení v Bruselu minulý týden bylo stejně přiblblé. Ve své filipice proti přísnější regulaci tabákových výrobků se dovolával ‚selského rozumu‘, čímž měl na mysli potřebu chránit stále gigantické, byť klesající zisky společnosti Philip Morris.

Jako kdyby 1 500 pracovních míst v Kutné Hoře mohlo vyvážit 18 000 úmrtí na choroby související s kouřením, ke kterým v ČR ročně dochází, nebo náklady z rozpočtu na léčbu pasivního kuřáctví a vynuceného kuřáctví dětí, které dýchají kouř z cigaret svých rodičů, nebo dokonce škody, které sponzoring ODS a ČSSD tabákovými firmami napáchal na politickém systému za uplynulé dvě dekády.


Když byl Milošek malý chlapec, kouření jeho matce ve skutečnosti prospívalo!
(text na reklamě: Jednu otázečku, mami: můžeš si dovolit nekouřit Marlboro? Ano, nikdy se „nepřekouříte“ – to je zázrak, který umí jen Marlboro!)

Tvrzení, že kouření je prospěšné hospodářskému zdraví státu je pomýlené, stejně jako tvrzení, že energie z jádra je levná.

Tím se dostáváme k onomu druhému prezidentovu přežitku dvacátého století, totiž jeho zaujatosti pro technologii výroby elektrické energie, která vznikla v době, kdy sám ještě tahal kačera na provázku. Přidejme k tomu to, co ekonomové označují jako externality kouření a jaderné energie, a skutečné náklady na udržování těchto drahých a špinavých zlozvyků se ukážou jako neudržitelné.

Není divu, že studenti přijali prezidenta směsicí odporu a výsměchu.