Andrej Babiš začíná tak trochu připomínat cirkusového principála.


Pod vedením Andreje Babiše se z ANO 2011 rychle stává cirkusové číslo.

Na počátku bylo tygří kotě a jeho trenér. Pak se objevil etický kodex, ze kterého jsme se dozvěděli, že pokud některý ze 47 poslanců za ANO začne střečkovat, taťka mu zabaví parlamentní kapesné. Říkám kapesné, protože mnozí z nich jsou úspěšnými podnikateli a ti, kteří nejsou, jsou zaměstnanci Agrofertu. Podnikatelé podstoupili velkou oběť už tím, že vstoupili do politiky a otěže řízení svých byznysů přenechali manželům a manželkám. A zaměstnanci – inu, ti asi neměli mnoho na výběr, jak lze předpokládat.

A pak přišlo nezamýšlené komično Babišova vysvětlení, proč nechce být předsedou Sněmovny (Angličané tuto funkci označují jako „mluvčí“). Řekl doslova: „Já neumím mluvit.“

Nu a nakonec jsme se dočkali oznámení, že ANO 2011 sestavilo Radu ekonomických poradců neboli REP. Babiš se sice tvářil, jako že to jsou jeho poradci a nikoli poradci hnutí, ale to je vlastně jedno. A dnes už je jisté, že jeden z těchto poradců, Aleš Michl z Raiffeisenbank, je Babišovým favoritem na post ministra financí (o tom, že je Michl favoritem i sám sobě, nikoho nenechá na pochybách bankéřův profil na Facebooku).

To je kariérní salto hodné cirkusového akrobata. Před měsícem či dvěma Babiš zřejmě poslal Michlovi SMS s dotazem, zda by mu nechtěl dělat poradce, a teprve minulý týden se Michl stal členem REPu. Teď se má z poradce stát ministr nejtěžší váhy ve státě, a jeho principál míří do křesla parlamentního výboru. Mlha a klam.

A když už jsme si všichni mysleli, že se Babiš zcela oddal státnickému úkolu vyjednávání o nové koaliční vládě, nechá se slyšet, že uvažuje o tom, že vypustí svou mediální flotilu na burzu. Toto poslední prohlášení je ze všech nejkomičtější, „naprostý nesmysl“, jak to označil ve svém včerejším Final Wordu Erik Best, který se ptá, „proč by Babiš na klesajícím trhu přeplácel mediální společnosti, investoval čas a prostředky, aby jim dal reprezentativní podobu, se ztrátou je uvedl na akciový trh, a přitom se zbavil jediné výhody, kterou nabízejí – možnosti ovlivňovat jejich obsah?“

Z Babiše se stává politická obdoba přestávky v operním představení, v níž má divák příležitost na chvilku oddechnout si od tíhy operní vážnohry koaličního vyjednávání, která ho obklopuje. Začíná to vypadat, jako že tento muž nedokáže oddělit své koníčky od politického byznysu – či spíše byznys od svého nového koníčka, jímž se stala politika.

Měl by se brzy pro jedno z toho rozhodnout, jinak riskuje, že se z principála stane klaun, kterému se rozkutálely žonglérské míčky.