Čtyřleté zpoždění ve výstavbě a uvedení do provozu 3. a 4. bloku JETE může dovést ČEZ až na pokraj bankrotu. *



Žádný soukromý investor nebude riskovat svoje vlastní zdroje a investovat je do výstavby dvou nových reaktorů v JETE bez záruky finanční návratnosti od českého státu.

Představte si situaci, v níž by byl ČEZ donucen svým většinovým vlastníkem rozjet výstavbu 3. a 4. temelínského bloku bez garance výnosů v podobě veřejných dotací. V takovém případě by projekt tuto státem vlastněnou firmu natolik znehodnotil, že by pravděpodobně zkrachovala.

Vraťme se však nohama na zem a předpokládejme, že veřejná dotace bude přiznána, a že bude přiznána ve formě schématu Contracts for Difference, s nímž dnes česká vláda počítá. V takovém případě by minimální výkupní cena energie z jádra garantovaná tímto schématem odpovídala přímému nárůstu spotřební daně. Dotace by se realizovala prostřednictvím zvýšení částek na spotřebitelských fakturách za elektřinu, čímž by došlo k úbytku peněz, které mají jednotlivé domácnosti a podniky k dispozici.

Jinými slovy: peníze, které by jinak mohly být utraceny na trhu, investovány do podnikání nebo ušetřeny, budou místo toho nality do ČEZu, který je použije k pokrytí ztráty vzniklé ztrátovým provozem 3. a 4. bloku JETE.

Odhadujeme, že celkový roční objem dotací, které zaplatí čeští spotřebitelé ČEZu, se bude pohybovat kolem 27 mld. Kč (1 mld. eur); tato částka bude zaplacena každý rok po dobu 35 let a představuje například 16 % výdajů státního rozpočtu na vzdělání za rok 2012. To za předpokladu, že ČEZ dostane garanci na minimální výkupní cenu zhruba 2960 Kč/MWh (cca 108 eur).

Tolik tedy k dopadu na spotřebitele energie. Podívejme se nyní na finanční dopady, které přinese rozšíření Temelína, na samotný ČEZ. Abychom dokázali tyto dopady kvantifikovat, vytvořili jsme finanční model, který předjímá účetní uzávěrky ČEZu počínaje rokem 2013 a rokem 2085, kdy ČEZ plánuje odstavení nových temelínských reaktorů, konče. Detailní argumentaci, na které tento model stojí, najdete v plném znění studie na našem webu. (Zde)

Pravděpodobně nejdůležitější, avšak zároveň nejméně předvídatelná proměnná, na níž jsme náš model založili, je průměrná velkoobchodní cena elektřiny, která bude platit po dobu životnosti nových reaktorů: cca 1080 Kč/MWh (40 eur).

Někteří mohou namítnout, že taková cena pro základní pokrytí (baseload) je příliš nízká, srovnáme-li ji s cenami z doby před finanční krizí, kdy dosahovala téměř 2400 Kč/MWh (90 eur). Dovolíme si nesouhlasit. Vývoj trhu a rozvoj technologií působí na velkoobchodním trhu s energiemi změny.

Nejvýznamnějšími z těchto změn, které tlačí velkoobchodní ceny dolů, jsou následující:
- nárůst podílu obnovitelných zdrojů energie;
- očekávané zavedení tzv. kapacitních plateb;
- velké rezervy nevyužitých kapacit, které lze zapojit v okamžiku oživení poptávky;
- pokrok v energetické efektivnosti;
- zavedení tzv. demand response (optimalizace výroby energie v závislosti na aktuální poptávce), jedné z mnoha inovativních technologií v energetickém sektoru, které pomáhají redukovat budoucí poptávku a zmírňovat její výkyvy.

Budeme-li předpokládat, že ČEZ získá pro 3. a 4. blok JETE podobné podmínky, jaké si vyjednala na britské vládě tamní energetická společnost EDF Energy pro jadernou elektrárnu Hinkley Point, zejména garanci minimální výkupní ceny 108 eur/MWh po dobu 35 let, náš model ukazuje, že během této doby projekt rozšíření Temelína znehodnotí ČEZ o zhruba 121,5 mld. Kč (4,5 mld. eur) v dnešních cenách. To je ekvivalent cca 3 % roční hospodářské produkce ČR za rok 2012.

K tomuto znehodnocení dojde, protože celkové náklady na projekt (provozní a kapitálové náklady, náklady na odstavení, náklady na palivo atd.) budou vyšší, než zisky, kterých ČEZ bude s to dosáhnout na otevřeném trhu.

Dokonce ani takto masivní dotace nemusí vyřešit zásadní cash-flow problémy ČEZu, ve kterých se octne v průběhu výstavby. To proto, že ČEZ má velké množství obligací splatných v období 2014–2015, které mohou spolu s periodickými kapitálovými výdaji firmy vyhnat zadlužení společnosti až do výše čtyřnásobku EBITDA.

Vzpomeňte si, že před pouhými dvěma roky finanční ředitel ČEZu prohlašoval, že se „musí smát názorům, že ČEZ nebude mít peníze“, a že „ať jsou odhady nákladů jakékoliv, ČEZ bude generovat tolik hotovosti mezi dobou zahájení výstavby v letech 2015/2016 a jejím dokončením v roce 2020, že tyto prostředky budou stačit”.

Kdeže předloňské sněhy jsou. O dva roky později realita úsměv z tváře Martina Nováka vymazala. Dokončení dvou nových reaktorů a jejich uvedení do provozu je momentálně plánováno na rok 2026. Zpoždění ale nejsou u projektů tahového druhu nic neobvyklého. Skluz v uvedení rozšíření JETE do provozu o pouhé 4 roky může přivést ČEZ na pokraj bankrotu – a to i navzdory masivní dotace z veřejných rozpočtů, kterou zaplatí čeští spotřebitelé.

*Toto je třetí a poslední krácený úryvek z naší studie na téma ekonomických aspektů rozšíření JETE, nazvané TEMELINomics 2, který tento týden uveřejňujeme. Kompletní znění studie v angličtině je zdarma ke stažení na našem webu.