Aneb proč by se v demokratickém státě nevolený analytik neměl stát ministrem financí.



Najděte příštího ministra financí: Andrej Babiš a jeho analytici.

Andrej Babiš prohlašuje, že ANO 2011 se nebude angažovat v koaliční vládě, pokud nedostane křeslo ministra financí. Zároveň však kličkuje, aby do něho nemusel usednout sám, a protlačuje různé jiné kandidáty z řad makroekonomických analytiků, mezi nimi také Aleše Michla, jenž pracuje pro jistou německou banku v Praze.

Babiš chce mít pod kontrolou nejdůležitější úřad výkonné moci v zemi, a zároveň se tento nejpolitičtější ze všech výsostně politických postů pokouší obsadit nevolenou „mluvící hlavou“, která sama o sobě nemá pražádnou politickou váhu.

Pokud se tedy ministrem financí stane Michl, Petr Zahradník nebo někdo jiný z podobného těsta, a Babiš obsadí pozici místopředsedy vlády pro ekonomiku (jak se nyní zdá už jistým), jaký pak bude mezi nimi rozdíl? Odpověď: žádný, alespoň žádný, který by dlouho vydržel.

V okamžiku, kdy tento „odbornický“ ministr financí učiní cokoli v rozporu s přáními dotyčného vicepremiéra, na jehož politickém patronátu bude zcela závislý, bude promptně nahrazen jiným, poslušnějším „odborníkem“. V tom spočívá velká výhoda „odborníků“: sami o sobě nemají žádnou politickou moc, a jsou snadno nahraditelní. To už i Jaroslav Faltýnek by byl vhodnějším kandidátem: je sice Babišovým zaměstnancem, ale alespoň byl řádně zvolen.

Babiš se samozřejmě pokouší vyhnout se střetu zájmů, do kterého by jako absolutní vlastník Agrofertu a Mafry na pozici ministra financí zapadl až po uši. Chce to prostě mít pevně v rukou na všechny strany. To, že nastrčí na ministerstvo financí místo sebe někoho jako je Michl, je pouhá lest, která mu umožní držet a vykonávat moc, aniž by na něm leželo břímě formální odpovědnosti.

Podívejme se na celou věc z jiného úhlu, pohledem samotného Andreje Babiše. Ten chápe koordinující roli místopředsedy vlády odpovědného za hospodářskou politiku jako obdobu generálního ředitele firmy, který řídí různá oddělení či sektory. „ Z hlediska mého vicepremiér pro ekonomiku si myslím, že by mi seděl asi lépe než ministr financí. Je to podobné tomu řízení, jaké aplikuji v Agrofertu, že to řídím sektorově." V jeho pojetí je ministr financí pouhým manažerem oddělení, který bude volán k odpovědnosti v případě neúspěšného plnění plánu, zatímco skutečnou moc bude držet v rukou Babiš – jeho GŘ. To není nic jiného než absurdní a nebezpečný pokus přeměnit vládu demokratického státu v „management“, který by tento stát řídil tak, jako by se jednalo o obchodní firmu.

Bohuslav Sobotka oprávněně trvá na to, aby lídr hnutí ANO zastával funkci ve vládě. Měl by však důsledně trvat na to, aby se Babiš sám ujal ministerstva financí, čímž by se stal plně odpovědným z výkonu nesmírné moci, kterou do jeho rukou svěřil milión jeho voličů.

Ve světle řečeného je dnešní vyjádření bývalého důstojníka StB, že Babišův svazek byl zfalšován, dobrou zprávou (můžeme-li jí věřit). Významně ztěžuje Babišovi snahu vyvléci se z angažmá ve vládě.