Další z nominantů ANO 2011 na post ministra životního prostředí je temelínský jaderný inženýr – a otec.



Ať to zaplatí děti

Andrej Babiš má na post ministra životního prostředí v nové české vládě dva kandidáty: Richarda Brabce z Lovochemie a Jiřího Tyce (viz foto nahoře). Tyc je jaderný inženýr, který pracuje v JETE, a jeden ze zakladatelů občanského sdružení Jihočeští taťkové.

Jihočeští taťkové (viz zde) jsou typickým příkladem toho, čemu lidé z public relations říkají „grassroots kampaň“: odvětvím založená lobbistická skupina, která je převlečená za spontánní iniciativu obyčejných lidí, kteří chtějí prosadit nějakou lokální záležitost.

V případě jihočeských otců je touto lokální záležitostí rozšíření Jaderné elektrárny Temelín, které je podle taťků prakticky jedinou cestou, kterou lze pokrýt budoucí energetické nároky ČR ekologicky přijatelným způsobem. Jako dobří tátové bojují za to, co je podle nich nejlepší pro jejich děti – a také pro lidi, kteří (jako Jiří Tyc) pracují v jaderné energetice.

Pokud jde o výstavbu 3. a 4. bloku JETE, kandidát ANO na ministra životního prostředí říká „Ano, ale jen pokud to bude dávat smysl ekonomicky.“ V předvolebním spotu hnutí Tyc vysvětluje, že tím ve skutečnosti myslel „pokud to bude dávat větší smysl, než jakékoli jiné řešení.“

Žádná výroba energie se neobejde bez veřejných subvencí, upozorňuje Tyc, ale jedině atomová energie je praktická a čistá zároveň. Čili v případě Temelína není odpověď „Ano, ale…“; je to „Ano, protože jaderná energetika dává větší ekonomický smysl než jakákoli jiná forma výroby energie dnes využívaná, včetně uhelných, plynových, vodních, slunečních i větrných elektráren.“



A právě v tomto bodě se Jiří Tyc zásadně plete. Zatímco efektivita různých státních subvenčních schémat na podporu obnovitelných zdrojů kolísala v tom, do jaké míry dokázaly podpořit inovace a snižování nákladů, vlastní náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů v minulých letech dramaticky poklesly. Naproti tomu náklady na jádro neustále rostou.

Nebo, abychom to vyjádřili způsobem, kterému budou rozumět i zarputilí byznysmeni, jakým je Tycův stranický šéf: Zatímco potřeba veřejných dotací k přesvědčení investorů, aby vložili své peníze do obnovitelných zdrojů, se během příští dekády limitně přiblíží nule, potřeba dotací k přilákání investorů do jaderné energetiky nikoli.

Studie Boston Consulting Group (viz zde) dává zapravdu očekávání, že náklady na solární a jadernou výrobu energie se budou v opačném směru vyvíjet i nadále. BCG předpovídá, že do r. 2020 se mohou některé obnovitelné zdroje stát nákladově konkurenceschopnými konvenčním zdrojům, čímž zcela zanikne potřeba dotací. Zároveň se však cena za výrobu energie z jádra podle BCG bude zvyšovat. Pokud bude velkoobchodní cena elektřiny nadále stagnovat, jaderná energetika bude prosperovat pouze díky masivní podpoře z veřejných rozpočtů, kterou zaplatí příští generace.

Chápu, proč by měl Jiří Tyc, jaderný inženýr ve středních letech momentálně zaměstnaný v JETE, podporovat budoucí růst české jaderné energetiky – i za tu cenu, že veřejná podpora výstavby 3. a 4. bloku JETE dosáhne v průběhu 35 let výše zhruba 33 miliard eur v dnešních cenách (viz zde).

Co však nechápu, je to, že takovým dědictvím chce zatížit svoje děti.