Právo NKÚ provádět kontroly ve firmách vlastněných státem se součástí koaliční smlouvy nestalo. Ale záleží na tom?




Odpověď Daniela Beneše na německou Energiewende.

V kapitole koaliční smlouvy nadepsané ‚Rekonstrukce státu‘ se navrhuje rozšíření pravomocí dohledu Nejvyššího kontrolního úřadu, avšak nikoli tak zásadní, aby dosáhl i na soukromé firmy, v nichž stát vlastní většinový podíl.

Jak se zdá, společnosti jako je ČEZ fungují jako penězovody, kterými podle BIS proudí veřejné prostředky do soukromých kapes (včetně těch na kabátech politických stran) už celá léta. To je samozřejmě trestný čin. I tak by mě ale zajímalo, co by takový audit NKÚ udělal s výdělečností ČEZu.

Vysvětlím proč: Andrej Babiš brzy převezme kontrolu nad ministerstvem financí, ať už jako ministr, nebo jeho politický patron. Ministr financí má jako zástupce většinového akcionáře v ČEZu dostatek pravomocí k tomu, aby zajistil, že společnost je dobře řízena; dosud bylo problémem pouze to, že tyto pravomoci záměrně neuplatňoval.

Audit NKÚ v ČEZu by nijak snahu ministra financí o maximalizaci výnosu z podílu, který stát ve společnosti drží, nepodkopával. Na druhou stranu tuto snahu nemůže ovšem ani suplovat. Může eliminovat drobné rozkrádání, a pokud budou výsledky auditu zveřejňovány, může NKÚ poněkud ztížit vedení státních firem jejich dosavadní politiku zacházení s akcionáři jako se žampióny (držte je ve tmě a krmte je sračkami).

V důsledku nejsou manažerská selhání v ČEZu způsobena absencí dohledu ze strany NKÚ, ale neochotou většinového akcionáře volat vedení firmy k odpovědnosti za jeho skutky.

Úkolem nového ministra financí bude zajistit, aby se neopakovaly chyby minulosti (a pokud existuje důvod domnívat se, že tyto chyby naplnily skutkovou podstatu trestného činu, poskytnout důkazy orgánům činným v trestním řízení). To není nic složitého. Musí se jen jmenovat kompetentní dozorčí rada a současné představenstvo zbavit špíny. A pak se musí na pár měsíců do centrály ČEZu na Praze 4 nastěhovat finanční analytický útvar MF (nikoli soukromý auditor zainteresovaný na dobrých vztazích s ČEZem).

Martin Roman možná dal hlavu na špalek, avšak jeho kumpáni Daniel Beneš a Vladimír Johanes nikoli. Všechny tři dosadila ČSSD v roce 2004. Deset let řídili ČEZ, za kteroužto dobu přežili půl tuctu ministrů financí. Poslední z těchto ministrů včera potvrdil Daniela Beneše ve funkci předsedy představenstva. Nástupce Jana Fischera by měl toto rozhodnutí zvrátit. Měl by nechat vyšetřování podezřelých transakcí pod Romanem, Benešem a Johanesem na státních zástupcích, a sám se zaměřit spíš na jmenování takových manažerů, kteří chápou, jak dalekosáhlé změny otřásají základy trhu s energiemi v důsledku toho, co se odehrává v Německu.

Audit NKÚ v ČEZu by jistě nebyl na škodu. Nic ale nezmění na skutečnosti, že problémy, ve kterých se tato firma nalézá, jsou mnohem závažnější, než může jakýkoli audit odhalit.

Pokud si ČEZ má zajistit přežití do budoucna (jako energetická firma, ne jako šedý mobilní operátor), bude potřebovat vedení, které nemá zrak zastřen jaderným oparem. A k tomu potřebuje na budoucnost orientovaného majoritního vlastníka. Namísto toho ČEZ dostane koaliční vládu, která deklaruje svou podporu výstavbě 3. a 4. bloku JETE, pokud bude dávat ekonomicky smysl.

Jestli chcete měřítko hloubky průšvihu, v němž se ČEZ nalézá, vezměte jako etalon skutečnost, že Sobotka, Babiš ani Bělobrádek nemají o tom, jak funguje ekonomika energetického odvětví, zřejmě ani páru.