Koho zajímá, že Agrofert nedávno prohrál svou desetiletou právní bitvu s polským státním petrochemickým gigantem? Česká média ne; ta zprávu ignorovala.



Polská slepice: Ne všechna drůbež z Polska je šmejd.

29 ledna 2014 se Andrej Babiš ujal funkce českého ministra financí. Pět dní před tím vydala polská petrochemická společnost PKN Orlen, která v roce 2004 získala Unipetrol, následující tiskovou zprávu:

„Pražský soud zamítl návrh Agrofert Holdingu na zrušení rozhodnutí arbitrážního soudu ze dne 21. 10. 2010, který odmítl nárok Agrofertu na zaplacení pokuty ve výši 19 464 473 000 Kč za škody způsobené v důsledku nekalé konkurence, protiprávního poškození dobrého jména uvedené české společnosti a neplnění smluv uzavřených mezi společnostmi v letech 2003–2004.

Arbitrážní soud v roce 2010 odmítl nárok Agrofertu v plné výši a rozhodl, že firma musí zaplatit náklady soudního řízení, které vznikly společnosti PKN Orlen. Agrofert na to podal návrh k místně příslušnému soudu v Praze ve snaze arbitrážní rozhodnutí zvrátit. Dnešním rozhodnutím dal pražský soud zapravdu společnosti PKN Orlen, když potvrdil nález arbitrážního soudu ze dne 21. 10. 2010 a návrh Agrofertu označil za neopodstatněný.“

Rozhodnutí soudu, jež česká média (a nejen ta Babišova) ignorovala, znamená konec právní bitvy, která začala před bezmála deseti lety, kdy PKN Orlen nesplnil svůj závazek prodat Agrofertu chemická aktiva Unipetrolu v případě, že Orlen získá v českém petrochemickém gigantu většinový podíl. V roce 2009 uvalily české soudy na Poláky za porušení smlouvy pokutu ve výši zhruba 2 mld Kč. Jenže Babiš od Poláků žádal desetinásobek.

Rozhodnutí soudu z letošního ledna je hodno povšimnutí přinejmenším ze čtyř důvodů.

Předně stojí za zmínku, že žádné z českých médií neuznalo rozhodnutí soudu za natolik závažné, aby se mu věnovalo. 20 miliard nejsou žádné drobné – ani pro Agrofert ne. Zrovna tak nejsou zanedbatelné náklady na soudní řízení, které za ta léta vznikly oběma stranám sporu, a které nyní musí Agrofert uhradit. Je namístě otázka, co toto ‚ticho po pěšině‘ vypovídá o českých sdělovacích prostředcích.

Za druhé je dobré vědět, že Agrofert v tomto vleklém a nakonec neúspěšném právním sporu zastupoval firemní advokát s dobrými politickými konexemi jménem Radek Pokorný. Jaký bude mít rozhodnutí soudu dopad na vzájemné vztahy mezi Pokorným a ministrem financí? A co nám vypovídá o Babišovi skutečnost, že svůj potenciálně nejlukrativnější právní spor svěřil do rukou právníka, který udržuje těsné vztahy s českým premiérem a Martinem Romanem?

Za třetí je uvedené rozhodnutí důležité, protože nám může pomoci pochopit stanovisko, které ministr financí zastává v otázkách obchodní politiky vůči Polsku, například ve věci dovozu potravin a zejména kvality polské drůbeže – to je téma, na které jsme od Andreje Babiše slyšeli nejedno břitké vyjádření. Ovlivní rozhodnutí soudu pohled ministra financí na Polsko také v jiných oblastech obchodní politiky?

A konečně může rozhodnutí soudu promluvit do vašeho výběru kandidátů v květnových volbách do Evropského parlamentu. Chcete, aby vaši europoslanci byli závislí na politickém patronátu někoho, jehož soukromé komerční zájmy jsou ohrožovány polskými sousedy? Chcete, aby možný příští eurokomisař za ČR pocházel ze stáje miliardáře, který udělal tak hořkou zkušenost při spolupráci s jedním ze silnějších hráčů v rámci EU?

Podle předsedy Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (parlamentní skupiny, do níž hodlá ANO 2011 vstoupit, pokud se v květnu dostane do Evropského parlamentu) není Andrej Babiš žádný oligarcha: Prý se na rozdíl od oligarchů, kteří za svá ekonomická impéria vděčí politickým konexím, vypracoval na svou dnešní pozici vlastními silami.

Ale, vážně? Příběh Unipetrolu naznačuje, že to není tak docela pravda. Babiš se o ovládnutí Unipetrolu pokusil dvakrát; poprvé ještě za premiéra Miloše Zemana v r. 2001, a podruhé v roce 2004, kdy byl premiérem Stanislav Gross. Jestliže opakovaně neuspěl, rozhodně to nebylo proto, že by trpěl nedostatkem politických konexí. V prvním případě Unipetrol nejdříve získal navzdory tomu, že jeho nabídková cena byla podstatně nižší, než nabízel jeho britsko-americký konkurent. Prodej musel být nakonec zrušen proto, že se Babišovi nepodařilo dostat na koupi úvěr od bank. Ve druhém případě, jak jsme viděli, Babiše podtrhl jeho polský partner.

V obou případech šli místní politici Babišovi na ruku; kdo ho nechal na holičkách, byli jeho bankéři a obchodní partneři.