Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů vzestupu Andreje Babiše k moci je to, kolik lidí, kteří se v budoucnu mohou postavit proti němu, si přivedl do svého tábora.



foto: HN - Tomáš Škoda

Mám svázané ruce: O generálním řediteli Agrofert Holdingu Zbyňku Průšovi se uvažuje jako o předsedovi dozorčí rady ČEZu.

„Kdož má sobě ženy a dětí, béře sobě svou budoucnost v rukojmí, neboť tito budou překážkami v jeho konání velkých skutkův, buď ctnostných, buď neřestných.“ Francis Bacon

Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů politického úspěchu ministra financí Andreje Babiše je to, jakou měrou k tomuto úspěchu přispěli lidé, kteří by ze své podstaty měli být vůči člověku, jenž ve své osobě koncentroval tak obrovskou moc, velmi ostražití.

Motivace osob jako je ministr životního prostředí Richard Brabec či předseda sněmovního zemědělského výboru Jaroslav Faltýnek je zřejmá. Oba jsou zainteresováni na komerčním úspěchu Agrofert Holdingu, a tento úspěch zčásti závisí na rozhodnutích přijímaných jak na Ministerstvu životního prostředí, tak v zemědělském výboru PSP ČR. Tito lidé s Babišem-politikem stojí, a s ním také padnou.

Babišovi se však podařilo do svého tábora zverbovat i některé respektované nezávislé odborníky, lidi, kteří jsou známi tím, že si před politickou mocí hned tak nesednou na zadek. Mezi takové patří třeba auditor a whistleblower Lukáš Wagenknecht nebo právník hájící veřejné zájmy Robert Pelikán. Oba nyní pracují na nejvyšší úrovni pro ministra financí. A minulý týden jsme se dozvěděli, že se Babiš chystá od příštího měsíce do dozorčí rady ČEZu nasadit finančního analytika Vlastimila Jiříka, který si svou nezávislost brání přímo zuřivě.

Není pochyb o tom, že mít na mocenských pozicích lidi jako Wagenknecht, Pelikán a Jiřík je ve veřejném zájmu – navzdory tomu, že přijetím těchto pozic dodávají Andreji Babišovi jakousi legitimaci k tomu, co obecně koná. Babiš si ovšem angažováním těchto lidí potenciálně komplikuje svou vlastní budoucnost. Stali se pro něj nezbytnou úlitbou, která mu pomáhá dosahovat jeho cíle, ale mohou se docela dobře stát nástrojem jeho pádu. Zaměňte „ženu a děti“ v citátu Francise Bacona jejich jmény a zkuste si představit, jakým způsobem se může každé z nich stát překážkou „v jeho konání velkých skutkův“.

Tak například nyní má ministr financí napilno při shromažďování důkazů proti vedení ČEZu, které hodlá prezentovat na valné hromadě 27. června. Tyto důkazy by měly ukázat, jak Martin Roman a Daniel Beneš svými transakcemi, předraženým nákupem solárních elektráren počínaje a prodejem uhelného dolu pod cenou nekonče, poškodili hodnotu majetku vlastníků (shareholder value). (viz zde)

Na rozdíl od interních auditů v ČEZu, které na základě obvinění, že tyto transakce poškodily ČEZ, nařídil jeho předchůdce Miroslav Kalousek, je nynější ministr financí odhodlán provést vlastní audit s vlastními lidmi. Výsledky auditu nakonec poslouží k diskreditaci vedení ČEZu, pokud ne před soudem, pak alespoň před veřejným míněním, a k ospravedlnění rozhodnutí ministra financí vyhodit Beneše. Samozřejmě, pokud Babiš příští měsíc Beneše z ČEZu vylije, a všechny indicie tomu nasvědčují, dostane se mu potlesku na otevřené scéně.

Jak mu ale tak budeme plácat rukama, měli bychom se ptát, čeho kromě odstranění Beneše chce tímto Babiš docílit. Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. Možná se Babiš pokusí zabít dvě mouchy jednou ranou a využít diskreditace Beneše, takto zakládajícího člena pražské organizace ČSSD, k diskreditaci Bohuslava Sobotky. Že se k něčemu takovému chystá, naznačil už nedávný Babišův útok na Sobotku v souvislosti s jeho rolí v prodeji OKD.

Jen pro připomenutí – Sobotka jako ministr financí jmenoval Martina Romana (zcela případně na Apríla 2004), a ještě minulý měsíc se jako premiér nechal slyšet, že ředitel ČEZu má jeho plnou důvěru. (viz zde) Sobotkovi se možná může povést vymotat se z aféry s OKD, ale odstřihnout se od Radka Pokorného, který je dlouholetým Romanovým advokátem, to bude mnohem tvrdší oříšek.

A až se zbaví Sobotky a upevní svou vládu nad zdroji státu a jeho největší firmou, Babiš dokonce může pomýšlet i na usmíření s Martinem Romanem. Pokud jde o ČEZ samotný, možná Babiš chce firmu reformovat tím, že do její dozorčí rady bude dosazovat lidi, kteří jednak věci rozumějí a jednak jsou odhodláni volat vedení k odpovědnosti bez ohledu na to, kdo v budoucnu povede Ministerstvo financí. Nebo se možná rozhodne převzít kontrolu nad ČEZem sám a dosadí si do dozorčí rady lidi jako je Brabec či Faltýnek, kteří jsou na něm zcela závislí – třeba někoho jako je současný ředitel Agrofert Holdingu Zbyněk Průša.

Ať už jsou Babišovy záměry s ČEZem jakékoli, bude o ně muset bojovat s týmem nezávislých poradců a úředníků, které sám povolal, aby odhalili zneužívání moci establishmentem, který chce nyní sám ovládnout. Lze jen doufat, že tito lidé se stanou skutečnou „překážkou v jeho konání velkých skutkův“, kterými si chce přetvořit českou politickou scénu k svému obrazu.



In English

Hostage to Fortune

photo caption: My hands are tied: they say the CEO of Agrofert Holding is to become the next supervisory board chairman of CEZ.

“He that hath wife and children hath given hostages to fortune, for they are impediments to great enterprises, either of virtue or mischief.” Francis Bacon

One of the most intriguing aspects of Andrej Babis’s rise to power is the number of hostages to fortune he is having to give to achieve his ambitions. These people might yet turn against him.

The motives of individuals like Richard Brabec, the environment minister, and Jaroslav Faltynek, the chairman of parliament’s agriculture committee, are clear. Both have an interest in the commercial success of Agrofert Holding, and that is partly determined by decisions taken in the environment ministry and the agriculture committee. These people will rise and fall with Andrej Babis the politician.

But Babis has been able to enlist as well some notable independent professionals to his cause, people who are not known for their passivity in the face of power. These include a whistle-blowing auditor, Lukas Wagenknecht, and a public interest lawyer, Robert Pelikan, both of whom now work for the finance minister at the highest level. And last week we learnt that Babis is intending to place the aggressively independent financial analyst, Vlastimil Jirik, on the supervisory board of CEZ next month.

There can be no doubt that having people like Wagenknecht, Pelikan and Jirik in positions of power is in the public interest, in spite of the legitimacy they confer on Andrej Babis. But for Babis, such people may be considered hostages he has given up to fortune, an unavoidable necessity to achieve his ambitions that might yet be his undoing. Replace the words ‘wife and children’ in Francis Bacon's quotation above with their names and consider how each might become an impediment to Babis’s own 'great enterprise'.

Here is an example. The finance minister today is gathering evidence against the management of CEZ, in preparation for the annual general meeting on 27 June. This evidence will document how Martin Roman and Daniel Benes have destroyed shareholder value in transactions ranging from the overpriced acquisition of solar power plants to the underpriced sale of a coalmine.

Unlike the internal CEZ audits ordered by his predecessor, Miroslav Kalousek, in response to accusations that these transactions harmed CEZ, the finance minister is apparently determined to do his own audit with his own people. This will be used, finally, to discredit the management of CEZ, if not in a court of law, then at least in the court of public opinion, and to justify the decision of the finance minister to sack Benes. Certainly, if Benes is fired next month, and all the signs now are that he will be, we shall all applaud Andrej Babis.

But as we applaud, we should consider what Babis himself is hoping to accomplish besides the removal of Benes. It is far from clear. Perhaps Babis will attempt to kill two birds with one stone, using the disgrace of Benes, a founding member of the Prague chapter of CSSD, to discredit Bohuslav Sobotka as well. This seems possible after Babis's recent assault on Sobotka over his role in the sale of OKD.

Recall that Sobotka was the finance minister who appointed Martin Roman (appropriately enough on April Fools’ Day 2004). And it was only last month that the prime minister declared that the boss of CEZ had his full confidence. Sobotka may succeed in disentangling himself from OKD, but he will find it much harder to disentangle himself from Radek Pokorny, who for years has been Martin Roman’s lawyer.

Perhaps Babis might even seek a peaceful settlement with Martin Roman having once eliminated Sobotka and consolidated his control over the resources of the Czech state and its largest company. As for CEZ itself, Babis might wish to reform the institution, by appointing people to the supervisory board that have both the professional ability and the motivation to hold the management accountable in future, regardless of who leads the finance ministry. Or he might decide to take control of CEZ himself, by packing the supervisory board with those like Brabec and Faltynek who depend upon him for everything, people such as the current CEO of Agrofert Holding, Zbynek Prusa.

But whatever Andrej Babis has in mind for CEZ, he will have to contend with the team of independent-minded advisers and officials that he himself has assembled to expose the abuses of power by an establishment he now wishes to dominate. And these people, we must hope, are Andrej Babis’s hostages to fortunes, future impediments to his great enterprise of remodelling Czech politics in his own image.