Jaroslav Tvrdík začal svou kariéru jako armádní zásobovač, z nějž se vypracoval na ministra, poté na prezidenta národního leteckého přepravce, a teď ho čeká jmenování velvyslancem v Číně.



Náš člověk v Pekingu? Správce Tvrdík uměl mlčet jako hrob a dívat se jinam.

Před několika týdny jsem přirovnal auditora Jána Dzvoníka k odpustkáři z Chaucerových Canterburských povídek. Dzvoník prodával odpustky politikům a manažerům, jako je Miroslav Kalousek, Bohuslav Sobotka, Martin Roman a Jaroslav Tvrdík, v jejich různých ministerských a manažerských funkcích, plných dvacet let (více o jeho kariéře viz zde).

Jestliže je Dzvoník mezi protagonisty Chaucerových povídek odpustkářem, Tvrdík bude nejspíš kolejním správcem.

Kolejní správci mívali na starosti nákup zásob pro mladé mnichy. Tvrdík svou kariéru začal jako jeden z nich (totiž kolejních správců, ne mnichů) – měl na starosti zásobování několika českých armádních vysokých škol. Od té doby výrazně povýšil a v nových pozicích ministra obrany a prezidenta ČSA vystřídala ponožky, salámy a kysané zelí vojenská technika a dopravní letadla.

Chaucerův kolejní správce je postava nesympatická a povrchní. Vypráví příběh boha Phoeba, který kdysi žil na Zemi se svou o mnoho let mladší manželkou, na niž nesmírně žárlil. Držel ji doma pod zámkem spolu s ochočenou bílou vránou, která uměla mluvit. Když mu vrána vyzradí, že jeho žena se schází s milencem za jeho zády, Phoebus ženu v záchvatu žárlivosti zabije. Později svého činu lituje a viní z něho vránu; prokleje ji, takže její peří zčerná a místo příjemného hlasu z jejího zobáku vychází odporné krákání.

V závěru kolejní správce projevuje svou nevzdělanost a cynismus, když upřesňuje morální poselství svého příběhu o žárlivém manželovi, zavražděné žerně a zohavené vráně: Chceš-li se vyhnout potížím, drž jazyk za zuby a hleď si svého, jinak skončíš jako ta vrána.

Náš kolejní správce dneška Jaroslav Tvrdík by se jistě pod morální naučení svého středověkého kolegy klidně podepsal. Koneckonců to byl právě on, kdo přistřihl křídla národnímu leteckému přepravci a ukázal stovkám jeho bývalých zaměstnanců vztyčený prostředníček.

A namísto toho, aby ho vyváleli v dehtu a peří (škoda vajec!), správce Tvrdík je díky prezidentu Zemanovi nominován na post velvyslance ČR v Číně. A odpustkář Dzvoník zůstává předsedou Výboru pro odpustky ČEZu, totiž pardon – Výboru pro vnitřní audit.

Morální poselství z tohoto příběhu je prosté: Chceš-li dělat v ČR kariéru, drž jazyk za zuby a dívej se jinam, když systematicky a důsledně pouštějí žilou daňovým poplatníkům, jimž sloužíš – podobně jako nešťastné Phoebově manželce.