Andrej Babiš se včera v Poslanecké sněmovně nechal slyšet, že o platech poslanců (všech, nejen těch za ANO 2011, chtělo by se dodat) by měla rozhodovat vláda.


Charles West Cope: Anglický král Karel I. se chystá zatknout pět členů Dolní komory

Babišova včerejší úvaha, že by do budoucna o výši poslaneckých platů měla určovat vláda (tedy on sám), způsobila v Poslanecké sněmovně pochopitelnou vřavu.

„Já neznám nikde na světě, že zaměstnanec si schvaluje sám plat,“ prohlásil ministr financí.

Tato pozoruhodná myšlenka, totiž že poslanci jsou zaměstnanci, má potenciál rozmetat svrchovanost Parlamentu ze dne na den. Za takový přístup by se nemusel stydět ani anglický král Karel I., jehož neohrabané zacházení s poslanci Dolní komory vyústilo v občanskou válku a ztrátu Jeho Nejmilostivější Hlavy.

Ano, můžeme o tom vtipkovat. Ale nebylo by spíš namístě zatroubit do šturmu?

Chápej to správně, milý čtenáři: babišista neusiluje o nápravu parlamentního stranického systému, ale o jeho zrušení. ‚Babišismus‘ není nic jiného, než zparchantělá verze demokracie, v níž se moc mobilizuje nikoli v systému tradičních politických stran, ale činností politických hnutí. Rozdíl ovšem vidí pouze ten, kdo jej vidět chce.

Politické strany jsou vedeny společenstvím, či chcete-li grémiem osob, kteří se řídí určitými pravidly a jsou odpovědni ze svých skutků tisícům stranických členů. Naproti tomu ANO 2011 je vedeno jedinou nesmírně dominantní osobou (neboť nemá žádné místopředsedy) s velkým apetitem po moci, která má k ruce kádr závislých podřízených, jež jsou podřízeni a odpovědni pouze a výhradně jí, a která má v zádech mandát statisíců frustrovaných voličů.

Vlastnosti politického hnutí jsou podobné vlastnostem amorfní hmoty, jako je například sklo: když ho zahřejete, nemá žádný uchopitelný tvar. Zchlazeno každodenností všedního dne, poté, co ochladne i naše nadšení z něj, získá hrany ostré dost na to, aby nám jimi podřízlo naše naivní demokratická hrdla.