aneb
Svoboda zřejmě není poznaná nutnost

Každý rok kolem sedmnáctého listopadu hrávám na koncertech starou písničku o kanárkovi, ptáčkovi, který neumí žít na svobodě, a když vyletí z klece, zahyne.

Kanárek z mé písničky navíc vůbec nedokáže pochopit, co to ta svoboda je. Létá v kuchyni a nemá zdání, jaké prostory a dálavy na něj čekají za oknem, nad střechami, v Evropě nebo třeba ještě dál... Vyznění té písničky se časem trochu změnilo, ale to hlavní je i po pětadvaceti letech pořád aktuální.

Miloš Forman před lety přirovnal život za socialismu k zoologické zahradě, zatímco život v demokracii mu připomínal džungli. V zoo o vás bylo celkem slušně postaráno, jen jste museli být poslušně zabydleni v kleci a necloumat mřížemi. V džungli se naopak člověk musí sám starat a snažit, aby přežil; odměnou je mu nedozírná svoboda...

Už dvaadvacet let se s tímto dilematem potýkáme. Často teď vzdycháme, jak bývala ta komunistická klec pohodlná a bezpečná. Nejsmutnější je, že nezřídka návrat do zoo opěvují i ti, kteří se na život před rokem 1989 ani nemohou pamatovat, přesto oprašují staré a nebezpečné iluze. Se svobodou se navíc v naší džungli úspěšně handluje, často se jí lidé bez rozpaků vzdávají – a někdy vlastně za pár korun.

A tak se na jedné straně vydáváme pod „ochranná křídla“ různých firem, které se o nás starají s dojemnou péčí majitelů soukromých zoologických zahrad, a na straně druhé se řada z nás ráda podbízí obecnému vkusu a prodává své tvůrčí síly různým zvěřincům nebo teráriím...

Svoboda, jak se zdá, pro mnoho lidí zase tak moc neznamená. Jiní si ji ovšem pletou s pocitem, že si mohou dělat, co chtějí, takže pak třeba organizují ilegální závody rychlých automobilů za běžného provozu na silnicích. A ti, kteří se šílence ohánějící se podobně svérázným výkladem pojmu svoboda snaží zastavit, pak zase pro jistotu nainstalují všude kamery, takže nakonec už nemáte skoro žádné soukromí.

Je to staré téma: svoboda bez zodpovědnosti je asi stejně zhoubná jako zodpovědnost bez svobody, ale my jsme se ještě nenaučili trpělivosti, chtěli bychom všechno vyřešit hned. Mnohdy věříme víc v represi než ve výchovu, často se nám zdá nejjednodušší něco zakázat, omezit, zrušit...

My kanárci navíc pořád přesně nevíme, co je to ta demokracie, to nejlepší ze špatných uspořádání společnosti. Pohrdání námi zvolenými politiky zaměňujeme za pohrdání politikou jako takovou. A když už oni jsou tak špatní, my bychom tu jejich práci přece dokázali dělat lépe. Jen nám dejte víc pravomocí, budeme volit a rozhodovat přímo! (Ptáčkové, kteří si neumějí ani zvolit své zástupce, by chtěli vládnout rovnou!)

Očekáváme jednoduché odpovědi na složité otázky a věříme, že už si nějak poradíme a uděláme si tu pořádek. (A když pak někdo bude hlásat, že přímá demokracie znamená jen další omezení lidské svobody, tak s tím zatočíme; to si odhlasujeme...)

A tak jediné, co nás může trochu těšit, je vědomí, že v tom asi nejsme na světě sami. Hejna kanárků zmateně poletují východní Evropou a městské parky celého světa začaly houfně okupovat nesympatické a agresivní straky, které symbolizují zase něco jiného.
Orlů i pěvců je všude málo. Naštěstí ale pořád ještě jsou, a tak je aspoň ten rozhled, rozlet a zpěv od koho odkoukat.