aneb

Pohlednice z letiště v Keflavíku

Na mezinárodním letišti v Keflavíku, pojmenovaném podle vikinského objevitele Ameriky Leifa Eiríkssona, bývá člověk pokaždé překvapen hned, když se poprvé nadechne. Vzduch je tu čistý jako někde v Tatrách (tedy samozřejmě jen do té chvíle, než si někdo z lačných kuřáků zapálí cigaretu).

Většinou tu lidé unaveni po cestě stačí nanejvýš přesednout z letadla na autobus nebo do taxíku a rychle odjíždějí do hlavního města, vždyť je to ještě padesát kilometrů, ale ti pozornější stačí zaregistrovat dvacet čtyři metrů vysokou skleněnou a nádherně barevnou sochu nazvanou prostě Duha. Duha je mimochodem v severské mytologii
nebeským mostem mezi světem bohů a lidí, takže se sem na letiště hodí...

Autorkou na pohled křehkého a půvabného díla z roku 1991 je Þuríður Ruri Fannbergová nazývaná krátce Ruri, která je po téměř čtyři desetiletí průkopnicí islandského umění performance a instalací, elektronických médií a sochařství. A jak už to na Islandu bývá, i jejím celoživotním tématem zpracovaným na mnoho překvapujících způsobů, je vztah člověka a přírody, přesněji řečeno to, jak my zacházíme s přírodou, která nás obklopuje a koneckonců i s přírodou, jež se nachází uvnitř nás samotných.

Ruri začala divoce – V roce 1974 si koupila nádherný mercedes, natřela ho zlatou barvou a dva měsíce ho ponechala zaparkovaný na náměstí v centru Reykjavíku, aby ho všichni mohli obdivovat. Na místě SPZ měl nápis – Král zvířat. A jednoho dne k němu pak Ruri přišla, nejprve před ním poklekla a pak vstala rozmlátila ten konzumní sen obrovským perlíkem.

"Bylo to zlaté tele naší doby. Nechtěla jsem sloužit tomuto symbolu ani této ideologii," pravila tehdy třiadvacetiletá dívka.

Tak vstoupila do povědomí Islanďanů. U rozbíjení ale rozhodně nezůstala, naopak: Na padesátém bienále v Benátkách v roce 2007 se například představila svým Archivem ohrožených vod, interaktivní multimediální instalací skládající se z fotografií islandských vodopádů ohrožených případnými stavbami vodních elektráren. Záběry jsou umístěny na zvláštní průhledné fólie a vřazeny do jakési knihovny, odkud je možno je vysouvat a poslechnout si k tomu i nahraný zvuk každého z dvaapadesáti vodopádu. Podobně jako Duhou na letišti v Keflavíku i tentokrát vás Ruri svým dílem okouzlí, vtáhne do dramatu a přinutí o něm přemýšlet.
Co víc může člověk od moderního umění chtít...

Z letiště v Keflavíku není třeba příliš spěchat. Nedaleko Duhy dřepí totiž uprostřed umělého jezírka na hromadě čedičových kamenů několikametrová ocelová věc s ocáskem, tvarem připomínající spermii. Je to Tryskáčí vejce sochaře Magnúse Tómassona.

Osobitý humor tohoto sochaře vás osloví nejpozději při procházce kolem reykjavické radnice, kde se od letoška nachází jeho socha úředníka, který má místo hlavy obrovský balvan. Ale už tady na letišti, stačíte-li si povšimnout jeho Tryskáčího vejce, napadne vás, že jste nejspíš přiletěli do opravdu zvláštní země...