aneb

Za Františkem Fröhlichem

V polovině července, nedlouho po svých osmdesátinách, zemřel nečekaně překladatel František Fröhlich. Kdysi jsem se ho v televizním rozhovoru zeptal:
„Neměl jste někdy touhu sám psát? Nebo jste dokonce psal?“
„Brzy jsem toho nechal,“ odpověděl. „Své psaní považuji za čistě fyziologický projev pubertálních nebo postpubertálních let. Jeden můj kamarád říká, že to je jako s brzlíkem: brzlík prostě zanikne. Tím je vše vyřešeno. Pak jsem psal knihy už jen jako služebník autorů a čtenářů.“

V dobách, kdy neměl šanci cestovat kamkoli na Západ, se naučil anglicky tak dobře, že se svou perfektní oxfordskou výslovností namlouval filmy pro zahraničí.
„Ale vždyť i tehdy vysílalo BBC, i tehdy byly v knihovnách anglické knížky,“ komentoval to, když jsem nad tím jako příslušník jazykově nedovzdělané generace upřímně žasl.

Také jako vysokoškolský pedagog musel být František Fröhlich nezapomenutelný. Jednou mi vyprávěl, jak zkoušel z angličtiny velmi suverénní dívku. Byla přesvědčená, že mluví naprosto plynně, ostatně předtím pracovala v Británii jako au pair. Bohužel v jakési nepříliš jazykově kultivované rodině… A tak jí tu zkoušku při nejlepší vůli nemohl dát a musel jí sdělit pravdu: „Slečno, naučila jste se skvěle anglicky, ale ve špatném prostředí...“

Hana Kofránková ve sborníku k překladatelovým osmdesátinám napsala: „Někdy potřebuje i světový klasik kliku. Ibsenova klika v Čechách se jmenuje František Fröhlich. I diváci a čtenáři, kteří většinou na jméno překladatele kašlou, vědí, že tato dvě jména patří k sobě. František Fröhlich je pro režiséra Ibsenových dramat dar z nebe nebo postrach. Ví totiž o každé větě postav svého překladu, zná jejich povahu, jako by je potkával v každodenním životě.“
Tak takhle vypadala jeho „služba“...

I pro mne byla služba Františka Fröhlicha objevitelská. Překlady, radami i nápady mi pomohl objevit Dánsko, zemi „šťastných melancholiků“. Když jsem se zamiloval do jeho překladů dánského básníka Bennyho Andersena, poslal mne přímo za ním s dopisem (znáte to, v pohádkách má adresát toho, kdo mu dopis doručí, nechat bez meškání s vlastní dcerou oddat, případně má zařídit, aby chudák posel byl do rána o hlavu kratší…).

A když jsme se pak s Bennym Andersenem několikrát sešli, bez přítomnosti Františka Fröhlicha a jeho přesných, vtipných a mnohovrstevnatých překladů by to nebylo ono. Andersenovými verši, které jsem zhudebnil a nazpíval na dvě písňová alba, proudila Fröhlichova překladatelská míza – a nejspíš i krev. Přijmeme-li Fröhlichovu tezi o služebníkovi literatury, je třeba dodat, že on byl služebníkem té nejvyšší kategorie. Mistr služebník.


Benny Andersen
(překlad František Fröhlich)

RADA VNOUČATŮM

Klaďte si velké cíle
zanechávejte světlé stopy
musí být vidět, že jste tady byli

My jsme kdysi stříleli z praku
větší kluci stříleli na prázdné lahve
kde jsou dneska ty střepy

Já se trefoval do Měsíce
stopy jsou vidět dodnes





(psáno pro Týdeník Rozhlas)