Kauza ohledně nákupu letadel CASA C-295M a zejména pak samotná otázka trestněprávní odpovědnosti bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové v současné době jednoznačně dominuje českému mediálnímu a politickému prostoru. Bohužel se však zásadně opomíjí podstata celé kauzy, a to že tehdejší česká vláda pořídila předražená dopravní letadla, která zásadně neodpovídala původním požadavkům armády.

Česká pobočka renomované konzultační firmy American Appraisal vypočítala, že nákup čtyř dopravních letounů CASA byl předražený. Srovnání jiných čísel je ještě zajímavější, a to zejména pokud porovnáme cenu, za kterou španělské stroje pořídily jiné armády. Portugalská armáda tak například zakoupil jeden letoun CASA C-295M za zhruba 418 milionů korun, což je téměř až o polovinu méně než částka, kterou musel uhradit český daňový poplatník.  
 
Navíc se na příkladu pořízení těchto letounů dobře ukazuje zásadní nekoncepčnost a nedostatek strategického uvažování tehdejších politiků, pramenící ať už z prostého nezájmu, či -- možno jen spekulovat -- případného zlého úmyslu. Vojáci, pro něž byly transportní letouny primárně pořizovány, se, včetně tehdejšího náčelníka generálního štábu generála Vlastimila Picka, od začátku proti nákupu španělských strojů ohrazovali.  Řada vojenských odborníků v této souvislosti poukazovala na nedostatky letadel CASA jako vhodného transportního letadla pro potřeby armády. Upřednostňovaným strojem tak byl spíše italský stroj Spartan C-27J, jenž mimo jiné našel uplatnění v armádě Spojených států. Spartan byl od počátku vyvíjen pro potřebu armády, kdežto jeho španělský konkurent CASA C-295M je pouze vojenskou variantou odvozenou od původně primárně civilního letadla. Italský C-27J je zároveň schopen dosáhnout mnohem větší letové rychlosti a hlavně se může pochlubit výrazně větším operačním doletem, což je u transportního letounu naprosto klíčový ukazatel. Letoun Spartan tak může v podstatně kratším čase doletět se zásobami k našim vojákům v Afghánistánu a to bez nutnosti mezipřistání za účelem doplnění paliva, jako je tomu v případě současných strojů ve výzbroji naší armády.
 
Dalším podstatným faktem -- a snad i důležitou lekcí do budoucna -- je naprostá rezignace politické reprezentace na možnost spolupráce s našimi spojenci při pořizování dopravních letounů. Tehdejší Topolánkova vláda sice s nákupem spěchala, aby jej ještě stihla schválit před svou rezignací, nicméně podle pracovníků Nejvyššího kontrolního úřadu byly letouny přesto pořízeny o dva až pět let dříve, než to bylo vzhledem k potřebám modernizaci letectva nutné. Tento čas by navíc mohl vládě posloužit k případnému navázání spolupráce s některými z okolních států, kteří též usilovaly o obnovu svých přepravních vojenských kapacit. Česká republika se tak mohla například připojit k Polsku a společně zakoupit letouny CASA, a nebo popřípadě vyslyšet přání vojáků a pořídit letouny Spartan ve spolupráci s Bulharskem a Rumunskem. Je obecně známo, že společný postup a vyjednávání při pořizování nové vojenské techniky v rámci koalice několika zemí zaručuje lepší vyjednávací pozici vzhledem k dodavateli a umožňuje získat množstevní slevu. Letouny CASA se navíc mají do roku 2016 stát součástí bojové jednotky Battle Group, které pro potřeby EU plánují sestavit státy Visegradské čtyřky. Přestože se za takovýchto podmínek možnost spolupráce sama jen nabízela, partikulární politické zájmy opět převládly.
 
Případ pořízení letadel CASA proto musí být vnímán v celé jeho šíři, a to i s důsledky pro akceschopnost českých ozbrojených sil. Přes veškerá nedůstojná tvrzení vyřčena na adresu vyšetřovatelů ze strany některých vládních politiků musí tato kauza být důkladně rozkryta a prošetřena. V ideálním případě by Vlasta Parkanová už dávno vyvodila politickou odpovědnost, neboť z titulu své dřívější funkce ministryně obrany plně za rezort odpovídala. Bohužel se však tak zatím nestalo. Parkanová se tak chtě nechtě řadí ke svým kolegům ze současné vlády, kteří, jako je tomu v případě ministra obrany Alexandra Vondry sužovaného aférou ProMoPro,  zřejmě nechtějí tyto základní principy politické odpovědnosti vzít na vědomí. Pokud by tak učinili, tak by se vyšetřování a samotná debata o nákupu letadel CASA pak určitě mohly vést v mnohem konstruktivnějším duchu.

Tento kmentář vyšel ve zkrácené podobě v dnešním vydání Lidových novin.