V pondělí vláda projednávala pořízení dalších dvaceti obrněných transportérů Pandur. Ministr obrany informoval o pořízení vozidel v provedení velitelsko-štábní a spojovací variantě. Na první pohled je to dobrá zpráva, konečně se vedení ministerstva rozhoupalo k nákupům pozemní techniky. A to v době za pět minut dvanáct, neboť stáří vozidel u některých útvarů pozemního vojska je více než na pováženou. Jenže onen materiál, který pan ministr nesl tento týden na vládu, byl především jakýmsi reparátem. O této zakázce totiž byla vláda již jednou informována, a to v srpnu 2015. S tím rozdílem ale, že se za rok a pár měsíců celková cena vyšplhala z 1,2 miliard korun na miliardy dvě.

Jsem rád, že se na konci volebního období je pan ministr připraven pohnout s některými odkládanými modernizačními projekty. Bez toho nebude Armáda České republiky schopna plnit úkoly spojené se zajištěným obrany naší země a jejich občanů. A největší rezervy má ministerstvo právě v oblasti pořizování nové techniky.
Ale zpátky k oněm 20 transportérům Pandur, na která vojáci čekají již řadu let a nejspíš už je mohli mít, kdyby se ministerstvo „nespletlo“ při stanovování ceny. Ministerstvo obrany obhajuje razantní navýšení původní ceny zhoršením bezpečnostní situace ve světě. Ano, je pravdou, že původní specifika na transportéry vznikla v roce 2013, ale proměnilo se bezpečnostní prostředí natolik, že to ospravedlňuje nárůst ceny o 800 milionů korun? Navíc když ještě v srpnu 2015 ministerstvo informovalo vládu, že náklady na zakázku nepřekročí původní odhad z roku 2013.

Tato argumentace proto nemůže obstát. Špatnou bezpečnostní situaci ve světě si uvědomujeme už několik let a je to také jeden z podstatných důvodů, proč premiér Bohuslav Sobotka prosadil navyšování výdajů na obranu. Dalo by se očekávat, že právě kvůli zhoršení bezpečnostní situace a příznivé finanční situaci bude vedení ministerstva obrany motivováno k urychlené modernizaci naší armády. Jenže proč se tedy nepodařilo stále dokončit nákup nových víceúčelových vrtulníků? Proč se odkládá záměr nahradit zastaralá bojová vozidla pěchoty? A proč se zatím za tři roky úřadování současného vedení ministerstva obrany rýsuje jako jediný vskutku uzavřený velký modernizační projekt nákup 3D mobilních radiolokátorů?

Ptám se, zda za skokovým navýšením ceny za 20 velitelských a spojovacích transportérů Pandur není spíše pochybení některých úředníků ministerstva. Není to tak, že se ministerstvo spletlo v kalkulaci ceny zakázky a pak i přes opakované upozorňování tvrdošíjně trvalo na svém nerealistickém odhadu, což vedlo pouze k průtahům v pořízení vozidel, na které armáda dlouho čeká? Někteří poslanci z Výboru pro obranu již oznámili, že budou chtít od ministerstva vysvětlení. Výbor musí splnit svoji kontrolní roli. A v případě, že se ukáže, že k pochybení došlo, musí ministerstvo přijmout taková opatření, aby k podobné situaci v budoucnu nedocházelo. A pan ministr by měl manažery, odpovědné za nákup volat k zodpovědnosti.

Článek vyšel v dnešním vydání deníku Právo (11. ledna 2017)