Sektorové daně nejsou neobvyklé, nejsou nijak výjimečné. Má je řada zemí v různých oblastech – Francie, Španělsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko… Konec konců u nás máme sektorovou daň dávno a zatěžuje hazardní průmysl.

Základním cílem daňové reformy, jak ji připravila a bude prosazovat ČSSD, je ulehčit občanům s nízkými a středními příjmy a nastavit solidárnější daňový systém, včetně přenesení spravedlivějšího břemene na bohaté občany a velké korporace. Když před několika lety koaliční partneři vetovali návrhy sociální demokracie směřující právě tímto směrem, byli jsme mimo jiné ujištěni, že změny práce finančních úřadů a ministerstva financí donutí bohaté lidi a bohaté firmy skutečně danit v České republice a tedy je donutí přispívat také na české školky, školy, silnice a celkově na rozvoj země.

Bohužel se ukázal spíše opak – opravdu bohatí daní v naší zemi ještě méně peněz než dříve. Přitom je potřeba se podívat, jak ty peníze vznikají? Mimo jiné díky vkladům českých občanů u bank, díky jejich placení složenek, díky jejich práci. Dostali jsme se do nepříjemné situace. Na jedné straně zisky nejbohatších nadnárodních korporací rostou, na straně druhé právě tyto korporace přispívají na chod země velmi málo. A ministr financí s tím příliš neudělal.

Návrh sektorového zdanění bank, který prosadí sociální demokracie, tuto disproporci a velkou nespravedlnost řeší. Vybereme od nich jedenáct miliard korun navíc, které pomohou rozvoji země. Právě na ty silnice, nemocnice nebo školy, na které nyní banky přispívají velmi málo. A které přitom využívají. Protože kdo jsou ti vysoce kvalifikovaní zaměstnanci, kteří vytvářejí zisky finančního sektoru? V naprosté a zcela drtivé většině to nejsou ani Holanďané, ani Rakušané, a ani jiní cizí státní příslušníci ze zemí, kam zisky z Čech směřují a kde jsou (alespoň nějak) zdaněny. Jsou to absolventi českých škol, kteří jezdí do práce po českých silnicích.

Problém s bankovním sektorem je ten, že v něm fungují podnikatelské subjekty využívající kvality místní infrastruktury a veřejných služeb, které ale na tu kvalitu platí velmi málo. Nepřipadá mi nijak špatné, když tento poměr změníme.

Sazba daně ze zisku korporací v České republice je již mnoho let jednotná a činí 19 procent. Není to nijak mnoho, ve skutečnosti patříme k zemím, které mají spíše nižší sazbu. K tomu pouze poznamenám, že v některých státech existuje sice nižší celostátní sazba, ale tu jednotlivé regiony (například spolkové země v Německu) zvyšují svým dodatečným zdaněním. V jiných státech zase platí nižší daň pro malé podniky a vyšší pro velké společnosti (mimochodem například v Británii). A sluší se dodat, že největší pokles daňového břemene proběhl za vlády ČSSD od roku 1999. Tehdy byla daň, kterou jsme zdědili po „pravicových vládách“ 35 procent, během jediného desetiletí poklesla na oněch 19 procent.

A nyní křičí zase „pravicoví“ analytici (mnohdy zaměstnanci bank nebo společností, které jsou s bankami spjaté), že dodatečné zdanění tohoto byznysu povede k hospodářské krizi.

Nepovede – jediným výsledkem bude, že jedenáct miliard zůstane v Čechách. A teď to hlavní. Jedenáct miliard z kolika? Čistý zisk jen čtyř největších bank působících v České republice dosáhnul v roce 2015 celkem 47 miliard korun! Celkový zisk sektoru (znovu čistý) byl odhadován za rok 2015 na 56 až 57 miliard korun.

Já myslím, že nechceme tolik.