O Crohnově chorobě, autoimunitě a válce v sobě.

„Crohnova choroba je zánětlivé onemocnění trávící trubice. Její příčina není jasná, zvažuje se genetická dispozice, působení virů nebo bakterií, porucha imunity, vliv stravy, kouření, léků. Protože není známá příčina, není znám ani lék, který by chorobu vyléčil. Řeší se proto hlavně příznaky, následky a komplikace. Pacienti trpí na bolesti břicha, vleklé průjmy, teploty, cítí se unavení a hubnou. Diagnózu Crohnovy choroby potvrzuje kolonoskopie a rentgenové vyšetření. Léčba spočívá v úpravě stravy, podávání léků s protizánětlivým účinkem, kortikoidů a léků na potlačení imunity. Pokud léky nedostačují, provádí se operativní odstranění postižené části střeva. Jde o chronické, vážné nemocnění, jehož prognóza je nejistá“, píše se v odborné literatuře.

Zoranovi je dvaačtyřicet a Crohnovou chorobou trpí pětadvacet let. Před dvěma lety podstoupil těžkou operaci, nárazově bere kortikoidy, průběžně Pentazu a Imuran. Navzdory soustavné léčbě trpí dál. Zoran je původem z Chorvatska. V Čechách žije osmnáct let. Většinu času věnuje podnikání. Našel si přítelkyni. Mohl by žít spokojeným, zdravým životem. Nežije. Crohn je mu stále v patách. Nabídl jsem mu, aby o jeho příčině a původu v rámci terapie napsal:

„Muj problem s Crohnem začína od valky v byvale Jugoslavii. Měl jsem 16 rokou, najlepší léta na život. Mladí, štástny, plny snů. Zrazu přez noc se stavam plny strahu, nezvěstnosti, emotivno citlivi, nezajem o nic, jen o utěk z války. Člověk se teško srovnává s takovim věcmi, když ne svoji vůlou musíš odejdit ze sveho domova. Stavaš se květinkou bez kořenu a ješte horší věc je, když te nikdo nechce, nikam nemužeš a urobít něco vlastní vulou nemužeš, protože když nemaš doklady a peníze, nikdo neví kdo jsí a pro každeho jsí jenom zatěž. Všetky te valky jsou politicke války, kde člověk neví co bude, jak se domluve a jak to všetko bude vypadat dal? V ten moment člověk není aní vědom, že už se nevratí domu, že všetko co bylo krasne zrazu už není. Tak začína moja cesta do neznamá a hledaní domova kam se schovat. Ale když na každem kroku naražíte na odpor, nenavíst a stávate se obět problemu, který jste neurobyli. Ta nenávist, strah a rozčarovaný, ktere začínate cítít ke světu začína byt veliky problém. V tom, co se stalo jsem začal mit psichsomatické problemi v podobě bolesti břiha a hlavi. U mně se objevila nemoc Crohn jako autoimunitna nemoci, která je dost vazana na emoce, strah a stres. Od svich 16 rokou žijem plny strahu, co bude zitra a snažím se toho zbavít, ale když okoli tomu nerozumi, teško se člověk sam muže toho zbavit. Když si člověk neprežije ten pocit strahu, nenavisti, bezmoci, teško pochopi tu osobu. Ten strah, ktery se oběvi, začne diktovat vaš život a vi se stavate ako maratonec utikate z toho strahu a není kam, on je vždicky tady s vami. Valka je to neco najhoršicho co se muže stat každemu člověku a to si nepřejem zažit nikomu. Najhorši věc je, že malo lidy tomu rozumi a neví vůbec jak na to, jak to rešit. Když je valka daleko od vas, nemate zájem to rešit, ale už to není tak daleko, už je to tady. Obrovsky rozdil je mezi lidma, ktery odejdu sami do světa hledat štěsti a lidy, ktere valka zniči a pošle do světa, je to obrovsky rozdil a obrovsky problem.Tak se přestavte co zustava člověku když strati všetko a je bez penez, prace, dokladu, sveho domova??? Problem je najít lide, ktery te mužů pochopit a pomužu dostat se na cestu spatky do normalného života, co člověk potapi ještě víc. Ja osobne jsem se teško vyrovnal s tim a porřád utíkal. Chcel jsem dál z Evropi, Evropa pro mně byla to město, kde se takova strašna věc stala a znovu muže stat. Jedina věc ktera mne dostala na chviličku ven z toho byl utěk do prací a makat od rana do večera, ale to nevedlo nikam, protože můj život se stal praci a utek z problemu, ale strah a všetko zustalo. Ve všem tom co se stalo jsem měl štesti, že jsem byl a zůstal s rodinou, ktera byla vždicky tady a prošly jsme to všechno spolu. Tetko mám přitelkiny, ktera mně rozumi a podporuje a je moji oporou do života. Mit takove lidy kolem sebe chodne znamena. To byl muj kratky přiběh jak muže valka změnít život člověku přez noc a jaky všetky problemi se mužů a stavaji z toho. Zoran.“.

Crohnova choroba je autoimunitní onemocnění. Její podstata spočívá v tom, že obranyschopnost - imunita, místo aby člověka bránila, otočí se proti němu a začne mu škodit. V souvislostech života to znamená, že člověk se trápí, stresuje, sžírá, vede válku sám proti sobě. Předpokladem uzdravení nejsou léky, ale především porozumění nemoci, smíření s okolním světem, sám se sebou. Podle Dětského fondu OSN UNICEF prchá v současné době před válkami 28 miliónů dětí, většinou z Afgánistánu a Sýrie. Stále více se jich vydává na cestu samo. Mají podobný osud jako Zoran. Nesou v sobě hrůzy války, touží po porozumění, přijetí, po domově. Místo toho narážejí na nepochopení, odmítání, žiletkové ploty a těžkooděnce. Výpověď Zorana je velkým ponaučením: Válka je to nejhorší, co může člověka potkat. Dokud je daleko, nemáme zájem ji řešit, když přijde, je na řešení pozdě. Pak už zbývají jen útrapy, léky na potlačování příznaků, odlehčující operace a život na útěku.