Rozhovor pro Parlamentní listy.

Ve svém lékařském desateru doporučujete neposlouchat projevy politiků, protože šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Jaké emoce tedy ve vás vyvolávaly billboardy a další propagace těch, kteří usilovali o naše hlasy v letošních krajských a senátních volbách?

Je to učebnicový příklad manipulace, brainwashingu. Pořád stejné triky. Naleštění a rozjásaní politici slibují: „Korupci vymýtíme, zdravotnictví zadarmo, pivo zlevníme, důchody zvedneme, imigranty k nám nepustíme, my makáme... odevzdejte nám svoji vůli, svůj hlas, věřte nám…“. A my jim na to pokaždé skočíme. Pár týdnů po volbách sliby neplatí a politici se chovají jako utržení ze řetězu. Na druhou stranu, kdyby nám politici z billboardů ustaraně sdělovali, že zdravotnictví zadarmo být nemůže, na důchody není, korupce je problém každého z nás, že se s ostatními státy Evropy musíme podílet na řešení imigrační krize, tak je nikdo nevolí. O nastavení zrcadla nestojíme. Před pár dny jsme vzpomínali osmdesátin Václava Havla, říkali si, jak nám chybí. Kdyby se ho ale podařilo oživit, vsadím se, že by nás nabádal k pomoci imigrantům, postavil se po bok Angely Merkelové. Ve volbách by byl bez šance. K jeho pravdě a lásce se rádi hlásíme. Máme ale velký problém je žít.

Pořád považujete chození k volbám za popohánění chcíplého koně, jak jste se kdysi vyjádřil?

Americká aktivistka Emma Goldman prohlásila, že kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zakázali. Něco na tom bude. Léta se točíme ve volebním kruhu. Věříme, že tentokrát už vybereme ty správné. Což jsou ti, kteří říkají, co chceme slyšet. Chyba tedy není jen na straně politiků, ale také na straně občanů. Je naivní si myslet, že vhozením lístku je hotovo. Pokud mají mít volby smysl, je nutné, aby volič politiky neustále kontroloval, vymáhal plnění volebních slibů, pomáhal při jejich realizaci, byl občansky aktivní. Současný stav připomíná popohánění chcíplého koně chcíplým voličem.

Nenahrávají naopak ti, kteří k volbám nechodí, těm psychopatům, megalomanům, lhářům a podvodníkům, jak politiky nazýváte, protože pak volí jen ti, kteří si na tento stav zvykli a pomáhají ho svými hlasy udržovat?

„Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“ To zase řekl Platón a také na tom něco bude. Neúčast ve volbách je rezignací na občanská práva a povinnosti. Nesmíme ale volit ty, kteří z billboardů slibují, že až je zvolíme, tak pro nás něco udělají. Nýbrž ty, kteří už udělali. Ty, jejichž občanské postoje, názory, charakter a práci pro společnost dobře známe. Osobně jsem nešel k posledním prezidentským volbám. Nedokázal jsem se rozhodnout, který z uchazečů je menší zlo. Říkal jsem si, že když dám energii menšímu zlu, tak ho posílím. Viděno zpětně to asi byla chyba. Do Senátu jsem ale volit šel. Několik kandidátů osobně znám. Vím, co od nich můžu čekat. Stejně tak chodím ke komunálním volbám. Na obecní úrovni si volič plnění slibů může pohlídat. Ve vysoké politice je bez šancí.

Čím si vysvětlujete, že politici mnohdy jednají nebo rozhodují jinak, než si voliči přejí a od nich očekávají nebo jak by odpovídalo „zdravému rozumu“?

Současný společenský systém je založený na dravosti, bezohlednosti a individualizmu. Je patologický. Přitahuje lidi podobně osobnostně postižené – psychopaty. Chybí jim funkční mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit, svědomí, stud, spolupráci. Podle toho se chovají. My se divíme, jak mohou tak lhát, urážet, zatloukat. Oni se diví, čemu se divíme. Na svém chování nic závadného neshledávají. Jejich mozek to neumí.

Vybavuji si, že jste byl velice kritický vůči našim politickým elitám za vlády Petra Nečase a v období prezidentské éry Václava Klause. Máme zcela jinou vládu i jiného prezidenta. Jaký rozdíl mezi nimi a jejich předchůdci vidíte?

Zakládám si na svojí intuici a diagnostických schopnostech. Tentokrát ale úplně selhaly. Byl jsem si jistý, že těžší patologie, než bylo trio Klaus, Jakl, Hájek, už nás potkat nemůže. Zeman, Ovčáček, Mynář překonávají nejbujnější fantazie. Je to Hvězdná pěchota soutěže Česko hledá politickou super star.

Když jste se nechal slyšet, že krize naší společnosti nemá v rámci politicko-stranického systému řešení, má to znamenat, že by se lidé neměli sdružovat v politických stranách, neboť ty jsou žábou na prameni při řešení chorob společnosti?

Systém velkých politických stran považuji za mrtvý. Ohánějí se demokracií, svobodnou vůlí voličů. Demokracie je ale vládou občanů, prostřednictvím volených zástupců, ve prospěch občanů. Nám vládne banda psychopatů, financovaných podnikatelskými skupinami, ve prospěch těchto skupin, na úkor občanů. Tomu se říká patokracie. Jediná šance na změnu je zdola. Zakládáním občanských sdružení, každodenní občanskou angažovaností. Psychopati se nejvíc bojí samostatného aktivního občana. Pro svoji existenci potřebují pasivního závislého ovčana.

Ale je v tak uspěchané době vůbec reálné, že by lidé zakládali nějaká občanská sdružení a byli v nich aktivní při běžných starostech o práci i o rodinu a při pochopitelné touze po naplnění svého volného času atraktivnějšími činnostmi? Nemluvíte o ideálním stavu, kterého však v konfrontaci s všední realitou nelze dosáhnout?


Tvrzení, že se nemůžeme chovat jinak, protože je doba uspěchaná, je alibismus. Doba je uspěchaná proto, že jsme uspěchaní my, necháváme se strhnout. Většinu svého života jsem byl součástí uspěchaného, neosobního zdravotnického systému velké nemocnice. Práce mi nepřinášela uspokojení, pacienti se neuzdravovali. Nadával jsem na systém, nabitou čekárnu, mizerný plat, čekal na osvíceného ministra, který to změní. Pak jsem se rozhodl ze systému vystoupit. Nabízím medicínu klidnou, osobní, zaměřenou na člověka v souvislostech jeho života. Zájem je obrovský, eviduji kolem dvou tisíc žádostí o konzultaci, desítky pozvání na besedy, lékaři přijíždějí na stáže i ze zahraničí, spontánně se sdružujeme, stavíme nový systém. Obešel jsem se přitom bez podpory pojišťoven, bez politické funkce nebo mocenské pozice. Kdybych byl předseda zdravotnického výboru senátu nebo ministr zdravotnictví, svázaný stranickými usneseními a lobbisty, nikdy by se mi nepodařilo iniciovat takový obrat, vzbudit takový veřejný zájem. Stačí k tomu málo: dělat to, co považuji za správné, bez ohledu na problémy, které mi to přináší. Takovou možnost má každý. Politiku chápu jako práci, která přináší prospěch co největšímu počtu lidí. Jsem vlastně politik. Hnízdo zdraví, které jsem založil, je takové Ministerstvo zdraví ČR.

Česko-americký ekonom profesor Milan Zelený v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že za padesát let žití v USA nepamatuje, že by demokracie vyprodukovala dva kandidáty tak bohaté a tak nepřijatelné z hlediska úsudku, chápání situace v USA, i ve světě, a zaměřené na osobní charakteristiky a skandály, jako jsou Hillary Clintonová a Donald Trump. Není i tohle důkazem, že vyspělé společnosti na celém světě se dostaly do slepé uličky a nikdo zatím nepřišel na to, jak z ní ven?

Celá vyspělá civilizace, bez rozdílu politického systému, se ocitla ve slepé uličce. Stojí totiž na neustálém ekonomickém růstu, výrobě, spotřebě. Tahounem ekonomiky je farmaceutický a zbrojní průmysl. Oba jsou založeny na podobném principu. Farmaceutický na tom, že je třeba lidi neustále udržovat ve strachu, neznalosti, nemocnosti. Ideální je člověk ne úplně zdravý, ale ani ne mrtvý, takový polomrtvý, aby byl schopný platit léky a pojištění. Ve zbrojním průmyslu to funguje podobně. Je třeba expedovat zbraně, takže je potřeba udržovat drobné konflikty. Nemůžeme si dovolit jednu válku, kdy by proti sobě stály mocnosti jako Rusko a Amerika. Ta by byla zničující pro všechny. Ideální jsou různá menší ohniska, aby bylo kam dodávat zbraně. Energetické zdroje rychle docházejí. Růst už dál nemůžeme. Rozjetý vlak se ale nedá zastavit. To je situace, která vynáší do čela chvastouny a populisty typu Miloše Zemana nebo Donalda Trumpa. Dokonale ztělesňují materiálně bohatou, přitom bezcharakterní, bezohlednou, rozpadající se civilizaci. Civilizaci, která nezná řešení.

Pořádáte besedy s občany, které jsou zaměřeny především na zdraví, určitě však nechybějí ani otázky na politiku. Na co se vás lidé nejčastěji ptají, co jim odpovídáte a sdílejí stejně skeptické postoje jako vy sám?

Lidé se mne ptají, proč nejdu do politiky, že by mne podporovali. Jako politik bych prý mohl lépe prosazovat svoje názory. V Senátu nebo ve Sněmovně bych nevydržel ani hodinu. Snažím se být užitečný ve svém oboru. Od kritiky starého systému jsem přešel ke stavbě nového. Lidem vysvětluji, jak jejich nemoci souvisejí s jejich životem, s nemocnou společností. Radím, aby nespoléhali ani na politiky, ani na doktory, ale sami na sebe. Zájem je obrovský. Lidé intuitivně cítí, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme. Žádný spasitel nepřijde. Zachránit se můžeme jen každý sám a vzájemnou pomocí.

Vyšlo v Parlamentních listech 12. 10. 2016, otázky Jiří Hroník