Rozhovor pro Parlamentní listy.

Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska čelí Evropská unie v současnosti výzvám, které jsou nebezpečnější než cokoliv za uplynulých šedesát let evropské integrace. Mezi nimi vedle Číny, Ruska, Islámského státu a teroru a anarchie na Blízkém východě uvedl i novou administrativu v USA. Je pro Evropu důvodem k poplachu pouhých pár dnů působení Donalda Trumpa v Bílém domě a obava z toho, že by ji Spojené státy nechaly napospas nějakému nebezpečí?


Mocenská politika Číny, Ruska i vystupování Donalda Trumpa vzbuzují oprávněné obavy. Mají společného jmenovatele. Premiér Vladimír Špidla odpověděl v roce 2002 na otázku, kde chce vzít peníze na financování svých sociálních plánů slovy „zdroje jsou“. Dění v roce 2017 lépe vystihuje výrok „zdroje docházejí“. Způsob existence naší civilizace není udržitelný. Dochází k vyčerpání ložisek ropy, ke klimatickým změnám, celým národům chybějí základní potraviny a pitná voda. Na takovou situaci nejsme připravení. Její řešení je těžké a neobejde se bez zásadní změny způsobu našeho života. Obava, že by USA nechaly Evropu napospas, má i svá pozitiva. Může přispět k tomu, že si uvědomíme nutnost spoléhat se na sebe, chránit přírodní zdroje, svoji bezpečnost. V žádném případě to ale nesmí vést k izolaci. Globální problémy lze řešit jen v rámci celku. Podle zásady: „Mysli globálně, jednej lokálně.“

Donald Trump po svém nástupu leckoho překvapil, protože na rozdíl od jiných politiků začíná uvádět v život to, co před volbami sliboval. Jeho dekrety namířené proti migrantům, kdy do USA nesmí vycestovat občané sedmi muslimských států, však vzbudily velké pozdvižení, stejně jako rozhodnutí o pokračování ve stavbě zdi na hranici s Mexikem. Neměl by si ale takto nekompromisně počínat v zájmu své bezpečnosti – i za cenu omezení pohybu osob – každý stát?


Objevily se zprávy o možném napojení Trumpa na Rusko, o ovlivňování výsledku voleb ruskými hackery. Nemyslím si, že by byl Rusy ovlivňován. Vůbec totiž nepřipomíná prezidenta USA. Mimikou, gestikulací, chováním i výroky je ztělesněním generálního tajemníka Nejvyššího sovětu. Jako by v něm ožívali Chruščov, vztekle bušící botou do stolu při jednání OSN, samolibý Jelcin nebo Brežněv. Putin slibuje vrátit Rusko do pozice největší světové mocnosti. Trump slibuje totéž Američanům. Na složité problémy má rychlá a jednoduchá řešení. Exekutivním příkazem zrušil financování programu omezení klimatických změn. Prostě je zakázal. Zrušil zdravotní program ObamaCare. Zrušil zákaz stavby ropovodu přes posvátná indiánská území. Notuje si s Milošem Zemanem. Oba volají po uzavírání hranic, stavění zdí, hloubení příkopů. Opojeni mocí se chovají jako faraóni. Jen místo Cheopsovy pyramidy plánuje Trump zeď mezi USA a Mexikem, Zeman kanál Odra-Dunaj-Labe. Účet pochopitelně zaplatí někdo jiný. Jedinou obranou proti psychopatům je důsledné volání k zodpovědnosti, dodržování zákonů. Nenechat se zaměstnávat jejich provokacemi, úkolovat je, zaměstnat prací pro stát.

Není při veškeré kritice, která se na Trumpa z mnoha stran valí, naopak přínosné, že v čele velmoci nahradil muže slov Obamu muž činu, který dal mimo jiné měsíční lhůtu armádě Spojených států na to, aby vymyslela strategii k poražení Islámského státu?

Problém je v tom, že rychleji jedná, než myslí. Je impulzivní. Nerespektuje pravidla slušnosti, zákony, hranice. V medicíně se tomu říká hraniční porucha osobnosti. Podobně jako Zeman zkouší, kam až může zajít, co mu projde. Zavelel k pochodu kupředu do minulosti. Vystrašené lidi ujišťuje, že zařídí, aby bylo jako dřív. Jenže dřív už bylo. Exekutivními příkazy popírá realitu. Islámský stát chce vymazat z mapy světa. IS přitom není kompaktní státní útvar. Jestliže ho potlačí na jednom místě, objeví se jinde. Trump se řídí heslem „když něco nejde silou, je potřeba víc síly“. Nechápe, že bombardování Jemenu, Libye a dalších zemí, spojené s civilními oběťmi, posiluje IS, rekrutuje další teroristy. Psychopat ale svoje selhání a chyby nikdy nepřizná. Brání mu v tom mentální postižení. Ve chvíli, kdy jeho jednoduchá řešení a zákazy nefungují, snaží se odvést od sebe pozornost, ukázat na vnějšího nepřítele, vyvolat konflikt. Válku, jako způsob náhradního řešení problémů, se kterými si neví rady. Ze stejného soudku je ostatně i snaha ministra Chovance změkčit ústavní zákon o držení zbraní. Občané platí státu daně, aby zajistil jejich bezpečnost, vycvičil profesionály. Ministr Chovanec nám vzkazuje: „Stát nefunguje, bezpečnost vám zajistit nedokáže, sežeňte si zbraně, proti teroristům bojujete sami“. To je přímá cesta k anarchii.


Proti Trumpovi se hned po jeho inauguraci uskutečnil pochod „Woman March On Washington“ za účasti milionů protestujících v několika městech. Je jeho nástup do funkce nebezpečím z pohledu žen? Copak za ně lze považovat Trumpovo nařízení, podle kterého se zakazuje financování neziskových organizací, jež poskytují poradenství či přímo pomáhají ženám k potratu?

Trump uznává jen vlastní práva a potřeby. Nezávislost odmítá, neziskovost nechápe. O tom, co je správné, rozhoduje jedině on. Když se mu fakta nehodí, použije fakta alternativní. Žena pro něj není rovnocenný, svéprávný partner, který by mohl a měl rozhodovat o svém životě, o životě nenarozeného dítěte. Je to nástroj sloužící k uspokojování jeho potřeb. Jakmile se opotřebuje, zestárne, tak ji odloží a koupí si nejnovější model, s nejlepší výbavou a luxusním designem. Potvrdí si tak svoji výlučnost, mužnost, ego. Zevní okázalostí zakryje vnitřní prázdnotu.

Úspěšný byznysmen má nakročeno k volebnímu triumfu i v České republice. Tři čtvrtě roku před volbami až třetina těch, co se k nim chystají jít, plánuje hodit hlas hnutí ANO Andreje Babiše. Co podle vás dělá tak skvěle, nebo politická konkurence tak špatně, že se v tuto chvíli rýsuje jako jasný vítěz?

Andrej Babiš udělal geniální tah. V době předbabišovské si byznysmeni museli kupovat jednotlivé politiky a prostor v médiích. On si koupil celé politické hnutí a celá média. V jeho světě se dá koupit všechno a každý. Otázkou je jen cena. Před jeho vstupem do politiky mne pozval na schůzku. V humorné nadsázce jsem ji pak popsal jako setkání s mafiánským bossem Donem Vitem. Gangsterem, který je, na rozdíl od bezpáteřních politiků, zásadový, ctí rodinu – Agrofert. Její členové jsou chránění. Kdo se zájmům rodiny postaví, toho zničí. Jako v Kmotrovi: „Není v tom nic osobního, to je byznys.“

Média na něj nyní útočí kvůli financování nákupu dluhopisů Agrofert, čelí trestnímu oznámení kvůli krácení daně, protože před více než čtyřmi lety měly být účelově vydané v hodnotě jedné koruny, Českou televizi nazval zkorumpovanou pakáží. Může mu něco z toho v očích voličů vůbec ublížit, a co by musel provést, aby jeho popularita u veřejnosti do voleb významně klesla?


Babiš vystupuje jako nejdůslednější strážce státní kasy a nejpřísnější výběrčí daní. Otázky, týkající se původu vlastního majetku, získání dotací pro Čapí hnízdo, nákupu dluhopisů odmítá, reaguje útokem, odvedením pozornosti. Sděluje nám: „O vaše peníze se postarám, do těch mých vám nic není.“ Spoléhá na to, že mu všechno projde, lidé zapomenou, nic se nevyšetří. Podle jeho podrážděných reakcí mu ale schválení zákona o střetu zájmů hodně leží v žaludku. Čáru přes rozpočet mu může udělat i šetření dotací pro Čapí hnízdo evropským úřadem OLAF.

Blíží se datum 9. března, kdy má prezident Miloš Zeman oznámit, zda bude kandidovat i ve druhé přímé volbě. Lze od něj očekávat, že odejde „v nejlepším“, stejně jako když se po čtyřech letech ve funkci premiéra rozhodl dál nepokračovat, nebo je pravděpodobnější jeho pokus o obhajobu prezidentského mandátu?

Miloš Zeman sám odejít nemůže. Ztratil schopnost sebereflexe. Rádci ho navíc ujistili, že je ve skvělé kondici, nejlepším kandidátem. Pro jeho znovuzvolení udělají cokoliv. Budou ho podpírat, podávat popelníček, připalovat cigarety, odrážet vajíčka. Nemohou připustit, aby někdo nahlédl do „hradní žumpy“. Veřejnost teď měla možnost zhlédnout pilotní díl seriálu „Sex, drogy a video“ v hlavní roli s Jindřichem Forejtem. Pokračování má být věnováno ministrovi vnitra Chovancovi. Se zájmem sleduji komentáře kritiků Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka. Jsou jako Carl Bernstein a Bob Woodward. Nenechají se zmást obsahem videa. Pátrají, kdo je za ním, co tím sleduje, kdo je tajemným informátorem, připomínajícím Deep Throat aféry Watergate. Do prezidentských voleb je ještě rok. Jindřich Forejt je vysoce inteligentní. Nenechá se snadno zlikvidovat. Pokud by žumpu rozkryl, mohlo by to Zemanovu kandidaturu hodně zkomplikovat. Jako Nixonovi únik odposlechů a způsob financování výboru pro jeho znovuzvolení.

Ať už se Miloš Zeman rozhodne jakkoli, kdo by podle vás byl nejvhodnějším kandidátem na hlavu státu?

Kandidátem by měl být člověk, který je občanům dlouhodobě známý svým charakterem, prací, veřejnými názory a postoji. Člověk, který se nepotřebuje voličům podbízet sliby, co pro ně udělá, až ho zvolí. Člověk, který už udělal. V průzkumu Karla Janečka „Prezident 21“ s velkým náskokem vede Šimon Pánek. Pro kandidaturu má nejlepší předpoklady: osobnostní integritu, moudrost i zkušenost z práce pro jiné. Tytéž předpoklady jsou ale současně jeho největším hendikepem. Nikdy se nesníží k populismu, k falešným slibům, k odmítání pomoci lidem v tísni. K tomu, čím voliče nejvíc přitahuje Miloš Zeman. Už předem proto prohlásil, stejně jako v pořadí ankety druhý Petr Pithart, že kandidovat nebude. Jediným vážným vyzyvatelem Miloše Zemana je zatím bývalý sázkař Michal Horáček. Sázkou na něj si nejsem vůbec jistý. Moc rád bych slyšel jeho odpověď na otázku: „Jak jste vybudováním sázkového gigantu Fortuna přispěl ke kultivaci veřejného prostoru a štěstí občanů naší republiky?“

Vyšlo v Parlamentních listech 7. 2. 2017, otázky Jiří Hroník