Význam front pro zachování lidského rodu: jen trpěliví dokážou trpět a přežít.

Fronty bolí nejvíc, když vás překvapí. Ale jindy v nich vydržíte i hodiny, jako by se odevzdané čekání proměnilo v meditaci. Hotová nirvána.

Ty nejkratší fronty jsou ale často ty nejhorší.

Schválně, jak dlouho byste – v klidu - dokázali stát u bankomatu nebo před pokladnou u benzínové pumpy. Pět minut? To by byl výkon. Jsou fronty, kdy začnete pěnit v podstatě okamžitě, protože správně by tu neměly vůbec být. Čekali jste, že si vyřídíte svoje a vypadnete – a najednou to nejde. Před vámi, dokonce i v zádech, všude samí nepřátelé. Jako by vám doma někdo cizí proklouzl před nosem do koupelny.

Stresové hormony se plaví i v obyčejné frontě aut před semaforem (2 minuty). Nebo stačí skrumáž pod jezdícími schody v metru (20 vteřin a dost). Tolik chcete dál, a nemůžete.

Když jedete do Středomoří skrz Německo nebo Alpy, tušíte, že vepředu může být hodinová zácpa; a pak vás vlastně nerozhodí o moc víc, než ten semafor.

Také když jdete k doktorovi, do banky, nebo si měníte řidičský průkaz, býváte dopředu smířeni s osudem.

To už není nečekaná a pěnivá fronta, ale fronta – instituce. Kompromisem mezi prvním a druhým typem bývají pošty. Tam střídavě pěníte a upadáte do letargie.

Váš čas prchá

Technologie elektronických pořadníků fronty humanizovala a rozptýlila. Máte nárok na osobní bublinu, a hlavně, masa vašich soupeřů už není tak nebezpečná. Číslo nad přepážkou se zdá být na dosah.

Se zkrácením nebo prodloužením čekací doby to přitom nemá co dělat.

Virtuální fronty – omlouváme se, ale všichni naši operátoři vyřizují dotazy těch, kteří se dovolali před vámi – se sice tváří vyspěle a humánně, ale ve skutečnosti jde o něco na způsob sadomasochistického salonu. Tyran a u jeho nohou volající, škemrající otrok. Bezmocný. Není komu si stěžovat, nezbývá než strádat a věřit ve vysvobození. Anebo zavěsit.

Výhodou virtuálních front je, že jsou neveřejné. Nikdo vaše ponížení – protože co jiného je, čekat před záznamníkem jako blbec - nevidí.

Pravým opakem je samoobsluha; tam na sebe naopak všichni civí. Pokud si stoupnete do fronty, která se krátí pomaleji než ty ostatní – což je podle Murphyho zákonů každá – jste loseři a máte pocit, že to každý ví. Nemluvě o tom, když zaspíte otevření nové pokladny a pozorujete šťastné tváře těch bystřejších, co si k ní včas přeparkovali. Život je zas o něco kratší, zabolí vás v tu chvíli.

Jakmile pokladní nemůže načíst vaši kartu, anebo si před placením na poslední chvíli odběhnete pro krupicový cukr, váš čas běží ještě rychleji. Pohledy do týla vraždí.

Mezi bufetem a nebem

Dvojznačná bývá fronta na zážitky. Na pivo u stánku, na lístky na fotbal, na nový supertelefon. V té zdánlivě vydržíte hodně, snad nejvíc, na druhou stranu ubíhá nejpomaleji a nebezpečí, že nebude úspěšně vystána – nedostaví se frontová katarze – je poměrně vysoké. Pivo dojde, lístky vyprodají anebo se na vás dostane až čtvrt hodiny po výkopu.

Proto je fenomén předbíhání nejrozšířenější, ale také nejrizikovější právě v zážitkových frontách. Třeba u vleku, zatímco počítáte, kolik času zbývá z vaší drahé permanentky.

U adrenalinových front bez zážitku (veřejné WC, pokladna na nádraží 5 minut před odjezdem) je jedinou odměnou, když to stihnete.

Specifická pavlovovská fronta vzniká u McDonald´s – je to krátký, stresující typ (ano, tady přece fronta být nemá), obohacený o bleskový hamburgerový reflex vašich útrob. Náročné.

Vyloženě stoické jsou u nás fronty spirituální (svaté přijímání, kondolence) a fronty na autobusy příměstské hromadné dopravy, kde cestující stojí spořádaně jako husy dlouho před tím, než šofér otevře přední dveře. Protože příměstskými autobusy nejezdím, význam tohoto namáhavého rituálu jsem nikdy přesně nepochopil.

Umění čekat je prostě jedna z nejzáhadnějších lidských dovedností. Kdo nemá trpělivost od slova trpět, nemůže přežít. Správně státé fronty - a v nich zocelená trpělivost - mají pro zachování lidstva klíčový význam. Bezpochyby.


Pokladna jako nebeská brána. Vydržte. Před plovárnou na Žlutých lázních v Praze, 1959. Foto: ČTK.