Nemám sice žádné sympatie ani k Vladimíru Putinovi ani k Donaldovi Trumpovi, nicméně tentokráte musím oba vzít v ochranu před hysterickou kampaní rozpoutanou kolem údajného ovlivňování amerických voleb Ruskem. Byť vím, že to ani jednomu z nich nepomůže, Putina beru v ochranu proti obviněním, že ovlivnil volby v USA ve prospěch Donalda Trumpa a Donalda Trumpa proti obviněním, že byl ve spojení s Ruskem, které mu pomohlo vyhrát volby.

Věc má dvě roviny: obecnou a konkrétní. V obecné rovině samozřejmě není třeba pochybovat o tom, že se Rusko jako velmoc snaží ovlivnit výsledky voleb v jiných státech, pokud jim záleží na jejich politickém směřování. Jenže: to dělají všechny velké státy a dělaly to vždycky. USA samozřejmě nejsou a nikdy nebyly výjimkou: v roce 1948 např. tajnými kanály financovaly ostrou protikomunistickou předvolební kampaň v Itálii a šířily různé dezinformace s cílem dosáhnout vítězství křesťanskodemokratické strany, což se jim také skutečně podařilo. Není ostatně třeba chodit tak daleko do minulosti: není žádným tajemstvím, že v devadesátých letech v Rusku zásadně přispěly k opětovnému zvolení Borise Jelcina prezidentem. Rozdíl je jen v tom, že podobné zásahy v minulosti nebyly nikdy vyšetřovány a především: nebyly kriminalizovány a nebyly tedy důvodem k ukládání jakýchkoliv sankcí.
V případu posledních prezidentských voleb v USA je zde ale ještě rovina konkrétní. Skutečně Rusko zasahovalo do voleb v USA s cílem, aby republikánský kandidát vyhrál? Bez ohledu na různé vyšetřovací zprávy, které jsou předkládány, a vzápětí hned zpochybňovány, si položme známou právnickou otázku: komu to prospívá (cui bono, cui prodest?). Mělo či mohlo mít Rusko skutečně nějaký zájem na tom, aby se stal prezidentem Donald Trump a nikoliv Hillary Clintonová? O zrušení protiruských sankcí, což je momentálně hlavním cílem Ruska, by musel rozhodnout kongres, prezident sám tak učinit nemůže, ani kdyby chtěl. Kongres, ovládaný republikány, tedy stejnou stranou, za kterou Trump zvítězil, je ale nejen nezrušil, ale naopak je ještě zpřísnil. Nová americká jaderná doktrína, vyhlášená Trumpem, je jednoznačně namířená proti Rusku a americko-ruské vztahy jsou v současnosti nejhorší od skončení studené války. Jestliže tedy skutečně Moskva stojí za Trumpovým vítězstvím, pak si Vladimír Putin rozhodně nepomohl, ale naopak si dal gól do vlastní branky. Jenže to mně k Putinovi příliš „nesedí“: ať je totiž jakýkoliv, hloupý rozhodně není a předvídat politický vývoj umí. Musel vědět a jistě věděl, že za stávající politické situace v USA, kde se prosadil ostrý protiruský kurs, nemůže od žádného amerického prezidenta nic očekávat a z tohoto hlediska bylo tedy celkem jedno, kdo tím prezidentem bude. Proč by tedy Moskva měla ve volbách tajně podporovat právě Trumpa?
Hysterie ohledně údajného ruského ovlivňování voleb se v poslední době už přelila do Evropy a dokonce i k nám. Je ale už nejvyšší čas s ní přestat.
(Právo, 9. 2. 2018)