Internacionála defétistů
Není náhodou, že všichni naši defétisté odmítají hospodářské sankce, které podle nich nemají na nic vliv a jenom situaci eskalují. Nechtějí Rusy dráždit reálnými odvetnými kroky. Proto také všichni říkají, že by se mělo okamžitě začít jednat. Usednout konečně ke stolu a začít jednat s Ruskem a separatisty. Jednání se stalo jejich zaklínadlem. Celé to totiž prý vzniklo jenom proto, že se nezačalo hned jednat.
Přitom sankce je jediný silový nástroj, který zbývá, nechceme-li jít do vojenského konfliktu. Vojenský konflikt s jadernou mocností opravdu nikdo nechce, to je jasné, na tom se všichni shodneme. Ale o čem se budeme s Ruskem a separatisty bavit, jestliže jediný silový nástroj (který nám zbývá) dopředu vyloučíme. Rusové přeci v tomto konfliktu sílu používají a ve velkém rozsahu. Pět až deset tisíc jejich „zelených mužíčků“, stovky tanků a transportérů, děla, minomety, rakety. Jak chceme Rusy přesvědčit, aby to nedělali? Co by jim tak naši defétisté na takovém jednání řekli? „Prosím vás, buďte tak hodní a stáhněte své vojáky a zbraně. Vždyť to je ošklivé, co děláte.“ A Rusové se zastydí a začnou své ozbrojené síly stahovat. Je jasné, že takové jednání bez použití nějaké protiváhy, a sankce jsou jistou formou síly, nemá žádný smysl. Na takovém jednání by se akorát dojednaly technické podmínky realizace toho, co Rusové a separatisté chtějí, tedy podmínky kapitulace.
Bylo by dobré, kdyby se defétisté přiznali k tomu, že nechtějí ruské invazi na Ukrajině čelit a že se vlastně jenom chtějí s Ruskem rychle dohodnout na realizaci jeho cílů. A přestali mást veřejnost, že jim jde o něco jiného.