Když jsem psal poprvé o akci Děkujeme, odcházíme, tak jsem formu hromadné výpovědi (namísto stávky) definoval jako džentlmenské a zároveň riskantní jednání. V případě prohry by lékaři museli podstoupit ponížené doprošování na nemocničních bossech, aby je vzali zpátky. Šéfové nemocnic, kteří jsou často víc stranickou nomenklaturou než odborníky a manažery, by se nepochybně po protestujících doktorech náležitě prošli a samozřejmě iniciátoři akce by mohli na lékařskou profesi zapomenout. Od doktorů to byl mimořádně riskantní projekt, možná si někteří ani neuvědomovali vážnou slabinu svého postavení. Nicméně byla to daň za to, že nešli do stávky, kterou by nepochybně rychle vyhráli, ale za cenu skutečného ohrožení zdraví pacientů. To jednoduše nešlo a doktoři to férově vzali v potaz. Jenže ani v případě vítězství nebyla věc doktorů jednoduchá. Většina nemocnic spadá pod kraje a ty se necítí být vázány dohodou mezi Lékařským odborovým klubem a ministrem. Také celá řada ředitelů od začátku vyhrožovala, že všechny doktory rozhodně zpátky nevezme. Od fakultních nemocnic spadajících přímo pod ministerstvo zdravotnictví ale toto nebezpečí nemělo hrozit. Ministr Heger jako zástupce establišmentu jednající s doktory slíbil, že v těchto nemocnicích zajistí v případě dohody návrat všech doktorů.

Krátce po uzavření dohody oznámil ředitel fakultní Vinohradské nemocnice, tedy nemocnice spadající pod ministra, že vůdce protestujících doktorů, šéfa LOK Engela do pracovního poměru zpět nepřijme a že už na jeho místo přijal někoho jiného. Náhle se mění rétorika ministerstva: "Nelze si představit, že nemocnice začnou propouštět lékaře, kteří mají platnou pracovní smlouvu, na úkor těch, kteří standardně ukončili pracovní poměr," řekl v pátek v podvečer mluvčí ministra Vlastimil Sršeň. Jinými slovy Engel má smůlu: standardně ukončil pracovní poměr a na jeho místo už přijali někoho jiného. Teď už člověk také rozumí tomu, proč ministr Heger prodlužoval jednání s odbory. Šlo o to dostat se za termín nabytí platnosti výpovědí, aby doktoři nemohli být automaticky vzati zpět.

Je to jako kdyby ve středověku dva králové v čele svých vojsk místo boje uzavřeli mír, oznámili to svým vojákům, a když by se k nim vraceli, tak jeden z nich by zezadu druhého zastřelil ranou z kuše. Nepamatuji se, že by se v historii něco podobného stalo. Vypadá to nadějně, že zřejmě zase máme další prvenství v mimořádné podlosti a hanebnosti.

Možná, že někdo z militantních odpůrců dohody státu s doktory právě křepčí radostí nad tím, jak se podařilo otrávit doktorům jejich vítězství nebo snad dokonce torpédovat celou dohodu. Blesk píše, že „Vůdce lékařů vyděračů nevezmou zpět do práce“. Blesk a president Klaus hovoří o vydírání doktorů. Jestliže se takto hodnotí jednání doktorů, pak je nutné říci, že vydírání je oboustranné. Pokud nás doktoři nyní vydírají hromadnou výpovědí kvůli zvýšení platů, pak my, pacienti jsme je dvacet let vydírali Hippokratovou přísahou, že si o zvýšení platů nemohli říci nebo si je vynutit, protože oni přeci léčit musí za všech okolností. Vyděračství, pokud o něm někdo začne mluvit, je oboustranné. S tím rozdílem, že my je vydíráme dvacet let a oni s tím nedávno teprve začali.

Ponížení doktorů těžko může být větší. Nezávidím jim jejich návrat do práce s tím, že jejich vůdce establišment dokonale podrazil. Past na doktory sklapla a je mistrně udělaná. Engel přeci nemůže doktory přemlouvat k tomu, aby kvůli němu zrušili uzavřenou dohodu se státem. Tímto doktoři přišli o vůdce. Bude zajímavé sledovat, co udělají. Možná, že někteří protest obnoví, ale že by se to celé rozjelo znovu, je nepravděpodobné. Možná je to jenom dočasná provokace, jak tvrdí šéf Lékařské komory Kubek a ministr Heger učiní potřebné kroky k nápravě. Nicméně ponaučení pro příště: nevěř politikům, jediné, v čem je na ně spoleh, je podraz.