Nevěřícně jsem zíral na klip Přemluv bábu, v němž dva mladí herci celkem neomaleně vyzývají své vrstevníky, aby přemluvili své dědky a báby, aby nevolily levici, ale pravici. Dědek s bábou jsou totiž lehce dementní a hloupí, takže sedli na lep populistické propagandě levice. Stačí, když jim mladý kabrňák vysvětlí, že mají volit pravici, protože ta na rozdíl od levice nezadluží stát tak, že to budou splácet ještě jejich vnoučata. Mladí herci nevidí rozdíl mezi sociálními demokraty a komunisty. Levice je jedna banda, která automaticky po svém zvolení přivede zemi zpátky do totáče. Levice podle nich zvítězí jenom díky starým bábám a dědkům, kteří nalítli na její populistické sliby. Copak se báby a dědkové nepamatují, jak to tady čtyřicet let vypadalo, ptají se mladí herci. Levice chce podle nich kromě návratu do totáče také záludně zadlužit zemi tak, že to budou splácet ještě vnuci. A to proto, že její voliči, bába s dědkem, už dávno budou mrtví, až se budou dluhy splácet, takže je to vůbec nemusí mrzet. Naštěstí tu je pravice, stará i nová, která je připravena zemi osvobodit od strašných záměrů levice. A proto se mají mladí lidé rychle rozjet za bábama a dědkama a přesvědčit je, aby volili pravici. A kdyby snad starochové nějak otáleli, tak je mají přestat navštěvovat a to třeba až do jejich smrti. Prostě bábo, dědku, dokud to tam nehodíš pravici, tak na mě zapomeň.
Tolik klip. Dosud jsem si myslel, že žiju v civilizační oblasti, kde platí: cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. Ale zřejmě je tu už pár lidí, kteří tohle přikázání vypustili z repertoáru. Také jsem si myslel, že po svržení totality a nastolení demokratických poměrů jsme si opět osvojili zásadu, že člověk dokáže rozeznat dobré a zlé a že je sám schopen se podle toho svobodně rozhodovat. Tím nijak nevylučuji diskusi lidí rozdílných názorů, naopak, ale snad jsme schopni respektovat přesvědčení a názory druhého, byť s ním nesouhlasíme. Ať si proboha bába s dědkem volí, koho chtějí, a nebudu jim hned vyhrožovat, že mě teda nikdy neuvidí. Během kolektivizace v 50. letech také vyjížděly přesvědčovací brigády mladých svazáků přemluvit báby a dědky na venkově, aby i s majetkem vstoupili do družstva. Starochové nějak nechtěli pochopit výhody JZD, tak jim přijeli domluvit. Evidentně máme takové domlouvání starochům v krvi.
Další nehorázností klipu je, že klade rovnítko mezi sociální demokraty a komunisty. Když to dělá ODS, která má už asi pátou volební kampaň založenou na obavě z návratu starých poměrů díky vládě levice, tak je to sice těžko intelektuálně stravitelné, ale člověk to nakonec chápe. Je to jasně účelové strašení, a pokud to k ODS přivede voliče, proč by nakonec strana tímhle lidi neděsila. Jenže když s takovým tvrzením zcela vážně přicházejí lidé, kteří na tom nejsou politicky účelově zainteresovaní a myslí to fakt vážně, tak to je k zamyšlení. Bohužel znám ve svém okolí velké množství jinak inteligentních lidí, kteří trpí iracionálním strachem z vítězství levice. Kladl jsem si otázku, jak je to možné? Dlouho jsem si myslel, že je to otázka pro psychiatra. Někdy se i dospělí lidé bojí skřítků nebo ježibaby a usínají jenom při rozsvícených světlech, ale na to mají psychiatři poměrně účinné metody a léky. Strach z ježibaby a z komunistů mi dvacet let po pádu komunismu, v době, kdy jsme v NATO a EU, kdy jsme obklopeni demokratickými zeměmi a kdy komunismus vládne pouze na Kubě a v Severní Koreji (čínský kapitalistický komunismus sem nepočítám) totiž v něčem přijde na stejné úrovni. Proč se lidí postižení strachem z levice nebojí třeba kmotrů, klientelistů a korupčníků, kteří se v podstatě zmocnili veřejné moci?
Důvody nejsou psychiatrické, ale ideologické. Během transformace naší společnosti z totalitní podoby na demokratickou společnost a tržní ekonomiku bylo nutné argumenty přesvědčit občany o nutnosti této přeměny. Soustava těchto argumentů byla postavena na neoliberální ideologii, která tehdejší situaci nejvíc odpovídala. Transformace proběhla a neoliberální ideologie pomohla přesvědčit většinu veřejnosti o její nezbytnosti. Jenže od té doby uběhlo patnáct let, během nichž se naše společnost stala standardní zastupitelskou demokracií a tržní ekonomikou plně integrovanou do mezinárodních tržních, demokratických a bezpečnostních struktur. Bohužel neoliberální ideologie nezbytná pro revoluční období nám tu poněkud zamrzla a ještě se tak nějak po česku rozvinula. Jenže my nežijeme v době transformace, ale v éře rozvinuté tržní ekonomiky a parlamentní demokracie. Například požadavek regulace trhu má zcela jiný význam v historické etapě, kdy se trh teprve pozvolna rodí (počátkem 90.let), a zcela jiný význam dnes v době plného rozvoje tržní ekonomiky.
Neoliberální ideologie po česku je nejkrajnější neoliberální variantou založenou na modelování lidského chování jako maximalizaci užitku. Je založena na několika jednoduchých axiomech. Za prvé tržní ekonomika je nejen motorem efektivnosti a produktivity společnosti (a tudíž vyřeší vše), ale je i základem demokratických poměrů. Proto jakákoliv regulace trhu povede nejen k snížení efektivnosti a produktivity, ale i k omezení demokracie a svobody. Z tohoto důvodu nerozlišují neoliberálové mezi sociálními demokraty a komunisty. Každý, kdo chce regulovat trh, ohrožuje demokracii a svobodu. Za druhé neexistují špinavé peníze. To znamená, že podnikatelé nekradou, ale jen využívají mezer v zákonech a pravidlech k zvýšení svého zisku. Zatímco zaměstnanec, když ukradne ve firmě cihlu, tak natotata mašíruje do kriminálu. Proto jakékoliv opatření vedoucí k omezení korupce a hospodářské kriminality – protikorupční agent, finanční policie, korunní svědek, majetkové přiznání, je vnímáno neoliberály jako útok na svobodu občanů. Za třetí neviditelná ruka trhu nejlépe vyřeší všechny neduhy nebo problémové sféry moderního světa – ekologické problémy, oteplování, vzdělání, zdravotnictví, kulturu. Proto jakékoliv zásahy státu do těchto sfér vnímá neoliberál jako narušení volné hry tržních sil a jako násilný zásah do organické struktury společnosti. Za čtvrté jsou neoliberálové přesvědčeni, že bohatství vytvářejí podnikatelé podnikáním a zaměstnanci se jenom vezou a mohou být rádi, že je podnikatelé zaměstnávají. Takže když podnikatele naštveme progresivní daní z příjmu, tak budou míň podnikat nebo asi někam odejdou (proboha kam?) a prosperita je fuč. Svět se dělí na schopné, kteří podnikají, a neschopné, kteří se proto musí dávat zaměstnat. Schopní táhnou na svých zádech ty neschopné, kteří se za to jim odvděčí akorát tím, že volí levici, která má v programu progresivní daně, majetková přiznání a další lumpárny. Za páté ze svého guru Hayeka neoliberálové převzali tezi o minimálním státu, čili nízké daně. Trochu přitom zapomněli na to, že hlavní úlohou státu dle Hayeka je vynutit dodržování pravidel. Neúprosná vláda zákona se ale vůbec nehodí do podnikatelské džungle, která tu vládne a v níž se podnikání na hraně podvodu nejlíp daří. Neoliberálové také celkem shovívavě hledí na korupci, protože pro ně je to jenom způsob, jak přelít státní peníze (získané z ničemných daní) zpět do soukromých rukou.
Neoliberalismus po česku není naší specialitou. Jeho klony vidíme ve všech postkomunistických státech. Je to jakýsi pozůstatek transformace, bohužel u nás ještě stále silný. Jeho základní princip, vše podřídit maximalizaci užitku vede k tomu, že všichni méně užiteční - důchodci, nezaměstnaní a vůbec staří jsou považováni za něco míň. A to je také podstatou přezíravého postoje obou mladých arogantů. Asi nás čeká ještě dlouhá cesta k tomu, než naše společnost vyroste z české verze neoliberálních předsudků a dogmat.