Návod: Jak převzít moc ve státě
Krok za krokem pro začínající diktátory a oligarchy.
Demokratická společnost je postavena na třech nezávislých pilířích - zákonodárná moc, výkonná moc a soudní moc.
Kdybych měl neomezené zdroje, asi bych nejprve začal velikou investicí do volební kampaně. Nešetřil bych v žádném případě penězi, ani koblihami a lidi si jednoduše koupil sliby. Peníze se časem bohatě vrátí - je to investice bez rizika. Část lidí uvěří, část se nechá koupit vidinou svého vlastního zapojení ve firmě a straně, část podlehlá z principu vlivu psychopata a části je to jedno. Dokonce část, aby si nemusela přiznat, že naletěla podvodníkovi, dál za podvodníka kope, aby si zachovala vlastní tvář...
Tak, když získáme zákonodárnou většinu v parlamentu, je potřeba dál upevňovat moc výkonnou. Z moci svěřené volbami, je třeba rychle udělat čistky ve státní správě, policii, ministerstvech, státních zastupitelstvích a úřadech. Dosazovat je vhodno vlastní lidi, kteří za vámi šli slepě s vidnou vlastní moci, nebo si kupovat politické oponenty. To je dokonce daleko lepší, protože tak zabijete dvě mouchy jednou čistou ranou.
Ve státní správě je samozřejmě spousta fér lidí, ale jakmile vyměníte jejich šéfy, spousta z nich ztratí motivaci, hodně podlehne, další mají rodiny…
Nestarejme se zatím o poslední pilíř demokracie - moc soudní. Důvod je jednoduchý - tento pilíř je nejtěžší na zbourání, protože soudce je jmenován na doživotí a je neodvolatelný. Ale jak říkal Emil Zátopek - Hlavou zeď neprorazíte, ale můžete ji tak dlouho ochcávat, až spadne sama.
Stačí tedy díky dvěma předchozím pilířům moci cokoli nepříjemného tak dlouho zdržovat a obstruovat, že moc soudní nikdy vlastně ke slovu nepřijde. A to lze velice snadno a s plnou demokratickou parádou.
Pak je samozřejmě nezbytné mít kamarády ať už v nedemokratické cizině, nebo přímo ve funkci prezidenta. Ten totiž jmenuje soudce a pomalu lze i zde dosadit své lidi. Navíc Prezident v čase případných vládních krizí vše dokonale přikryje a zajistí v podstatě vaši neodvolatelnost. A kdyby bylo přeci jen nejhůř, může prezident jakékoli trestní řízení zastavit, případně jakéhokoli aktéra omilostnit...
Říká se, že čtvrtým pilířem dekomokracie jsou média. Takže i zde bych doporučoval skoupit co nejvíce periodik s co nejširším záběrem, ideálně včetně televize.
Veřejnoprávní televize a rozhlas pak musí být samozřejmě pod nějakou záminkou buďto zprivatizovány, nebo zde opět dosadit vlastního ředitele.
Media se také dají skvěle využít k rozdělení společnosti proti sobě, protože rozdělené a deprimované společnosti se nejlépe vládne. Dobré je taky ukázat nějakého nepřítele, který za ten maras může - Navrhuji Židy, nějakého jiného miliardáře, zahraniční rozvědky demokratických států a nebo místní inteligenci a umělce. To fungovalo vždy. Nejprve dehonestace, veřejné útoky, pak útoky fyzické a nakonec gulagy a popravy.
Demokracie je ve své podstatě neuvěřitelně křehká a bezbranná, protože zákony prostě nemohou na vše pamatovat a bohužel gauner má stejnou a často daleko lepší pozici než oběť která se hájí…
A takhle snadno se dá demokracie změnit na diktaturu, nebo nějakou formu novodobé oligarchie.
Takhle - během pár let a vařená žába si to ani neuvědomí. A když už to dojde i té poslední nejhloupější žábě, je na vyskočení z hrnce už pozdě.
Bojím se, že teplota vody v hrnci je okolo 99 stupňů a velice silně pobublává...
Demokratická společnost je postavena na třech nezávislých pilířích - zákonodárná moc, výkonná moc a soudní moc.
Kdybych měl neomezené zdroje, asi bych nejprve začal velikou investicí do volební kampaně. Nešetřil bych v žádném případě penězi, ani koblihami a lidi si jednoduše koupil sliby. Peníze se časem bohatě vrátí - je to investice bez rizika. Část lidí uvěří, část se nechá koupit vidinou svého vlastního zapojení ve firmě a straně, část podlehlá z principu vlivu psychopata a části je to jedno. Dokonce část, aby si nemusela přiznat, že naletěla podvodníkovi, dál za podvodníka kope, aby si zachovala vlastní tvář...
Tak, když získáme zákonodárnou většinu v parlamentu, je potřeba dál upevňovat moc výkonnou. Z moci svěřené volbami, je třeba rychle udělat čistky ve státní správě, policii, ministerstvech, státních zastupitelstvích a úřadech. Dosazovat je vhodno vlastní lidi, kteří za vámi šli slepě s vidnou vlastní moci, nebo si kupovat politické oponenty. To je dokonce daleko lepší, protože tak zabijete dvě mouchy jednou čistou ranou.
Ve státní správě je samozřejmě spousta fér lidí, ale jakmile vyměníte jejich šéfy, spousta z nich ztratí motivaci, hodně podlehne, další mají rodiny…
Nestarejme se zatím o poslední pilíř demokracie - moc soudní. Důvod je jednoduchý - tento pilíř je nejtěžší na zbourání, protože soudce je jmenován na doživotí a je neodvolatelný. Ale jak říkal Emil Zátopek - Hlavou zeď neprorazíte, ale můžete ji tak dlouho ochcávat, až spadne sama.
Stačí tedy díky dvěma předchozím pilířům moci cokoli nepříjemného tak dlouho zdržovat a obstruovat, že moc soudní nikdy vlastně ke slovu nepřijde. A to lze velice snadno a s plnou demokratickou parádou.
Pak je samozřejmě nezbytné mít kamarády ať už v nedemokratické cizině, nebo přímo ve funkci prezidenta. Ten totiž jmenuje soudce a pomalu lze i zde dosadit své lidi. Navíc Prezident v čase případných vládních krizí vše dokonale přikryje a zajistí v podstatě vaši neodvolatelnost. A kdyby bylo přeci jen nejhůř, může prezident jakékoli trestní řízení zastavit, případně jakéhokoli aktéra omilostnit...
Říká se, že čtvrtým pilířem dekomokracie jsou média. Takže i zde bych doporučoval skoupit co nejvíce periodik s co nejširším záběrem, ideálně včetně televize.
Veřejnoprávní televize a rozhlas pak musí být samozřejmě pod nějakou záminkou buďto zprivatizovány, nebo zde opět dosadit vlastního ředitele.
Media se také dají skvěle využít k rozdělení společnosti proti sobě, protože rozdělené a deprimované společnosti se nejlépe vládne. Dobré je taky ukázat nějakého nepřítele, který za ten maras může - Navrhuji Židy, nějakého jiného miliardáře, zahraniční rozvědky demokratických států a nebo místní inteligenci a umělce. To fungovalo vždy. Nejprve dehonestace, veřejné útoky, pak útoky fyzické a nakonec gulagy a popravy.
Demokracie je ve své podstatě neuvěřitelně křehká a bezbranná, protože zákony prostě nemohou na vše pamatovat a bohužel gauner má stejnou a často daleko lepší pozici než oběť která se hájí…
A takhle snadno se dá demokracie změnit na diktaturu, nebo nějakou formu novodobé oligarchie.
Takhle - během pár let a vařená žába si to ani neuvědomí. A když už to dojde i té poslední nejhloupější žábě, je na vyskočení z hrnce už pozdě.
Bojím se, že teplota vody v hrnci je okolo 99 stupňů a velice silně pobublává...