I v soudní síni se dají zažít okamžiky osvícení. Třeba, když předseda senátu Městského soudu v Praze, ctihodný Petr Braun, na konec čtyřletého maratónu soudního projednávání pokusu o rozkradení 229 milionů z rozvojových fondů PHARE dočetl třicet dva stránek rozsudku a prohlásil, že „teď budeme mluvit, jak nám ústa narostla“.

A připomněl bezesné noci nespravedlivě obviněných a šest let jejich ztraceného osobního a profesního života. Přidám zatčení, domovní prohlídky, dva měsíce vazby, zničenou pověst a důvěru, traumata rodin i spolupracovníků. Soudce Braun právě, prvoinstančně a nepravomocně, osvobodil osm z deseti obžalovaných, ze kterých státní žalobce Boris Havel v roce 2005 vyrobil zločinné spolčení, které se, podle něj, od počátku do konce, koordinovaně, podle společného plánu a rukou nerozdílnou spiklo proti vládě a zájmům Evropské unie. Dva klíčoví obžalovaní, nyní osvobození Petr Forman a Radim Špaček, přitom většinu ostatních členů onoho „zločinného spolčení“ poprvé uviděli až v soudní síni. Pány Formana a Špačka ovšem dostala do neštěstí zášť a pomluvy Jiřího Paroubka. (Viz předchozí texty na tomto blogu počínaje 30.9.2007)

Jiří Paroubek, nejprve jako ministr pro místní rozvoj a později dokonce jako premiér České republiky zneužil svoji moc a nechal obvinit nevinné lidi, aby zakryl vlastní pochybení. Lhal, a byl ze lži usvědčen. Dovolím si ocitovat z jednoho z oněch starších blogů:
„V tomto státě stačí být ministrem, aby vám prošly i mnohasetmilionové průšvihy. Na politické příslušnosti nezáleží. V tomto konkrétním případě ale pánové Lachnit, Paroubek a Martínek shazují vlastní „chyby“ na někoho jiného. Vzpomene si laskavý čtenář na televizní prohlášení Jiřího Paroubka, ve kterém vyzýval obžalovaného Ing Petra Formana, aby „se k věci postavil mužně a přiznal vinu“? Před soudem už bylo mimo jakoukoliv pochybnost dokázáno, že to byl právě Petr Forman, kdo opakovaně Jiřího Paroubka i Radko Martínka v dopisech varoval před možným dalším zneužitím fondů a vyzýval je k zásahu. Paroubek si na to prý nepamatuje, Martínek to přiznal. Myslíte si, že Jiří Paroubek ví něco o mužnosti, která by mu nyní měla velet k omluvě?“

Omluva je dnes už málo. Více než jedenáct tisíc stran spisů, desítky vyslechnutých svědků, včetně, jak poznamenal pan soudce Braun, deseti bývalých ministrů, čtyři roky jednání a nyní první výrok o nevině. Nevidí se v soudních jednáních, že by senát otevřeně kritizoval práci státního zástupce. Jakkoliv diplomatickým jazykem přednesena, zazněla však tentokrát obžaloba fušerství práce Vrchního státního zastupitelství víc než jasně: „Někdo měl velké oči. Tak rychle nasdělovat (obvinění), pozatýkat, hodně se o tom mluvilo v médiích, a ono to nějak dopadne“. „Domnívám se, že se nenajde soudce, který by i v odvolání shledal zavinění u Ing.Formana. Ani u něj, ani u doktora Špačka, to od počátku nebyl žádný trestný čin“. Ale byl by státní zástupce v roce 2005 tak agilní, kdyby nešlo o udání a nepravdivá tvrzení politiků, jmenovitě právě Jiřího Paroubka?

Dokáže si čtenář představit bezesné noci nespravedlivě obviněného člověka ve vazební věznici? Člověka, který si celý život zakládal na rovné páteři, který upozorňoval na korupční praktiky podivných holandských ministerských poradců, a který, když se jim postavil, byl sám obviněn a obžalován? Šest let ostrakizace a zničené profesní kariéry i osobního života. Tvrdím a opakuji, že omluva Jiřího Paroubka už nestačí.

Jeho ordinérní nabubřelost a aroganci potrestali voliči poprvé už v roce 2006. Podle něj ovšem za jeho volební porážku tehdy mohl Jan Kubice. O čtyři roky později pak zase Jan Kalvoda, který u Ústavního soudu dosáhl zrušení protiústavně vyvolaných předčasných voleb. Je to jinak. Jiřího Paroubka jenom občas dostihly jeho vlastní lži, a jeho vlastní strana ho z pudu sebezáchovy nakonec vypudila až na okraj politického života. Udělala dobře. Jenomže dnes poprvé promluvila ne politika, ale spravedlnost. Je dobře, že se nepoučitelný státní zástupce Boris Havel v devíti z desíti případů obviněných v této věci hned na místě odvolal. Možná to nezaznělo ještě dost hlasitě a on dává příležitost k ještě hlasitějšímu zopakování osvícené pravdy. Jiří Paroubek (a další) zneužil moc, a měl by být postaven před spravedlnost za to, že jako veřejný činitel vědomě obvinil nevinné.