Pro ty, které zaujal můj blog o tom, kterak se mi přihodilo volební vítězství, mám pokračování. Kdo má mozek, raději vynechejte. Je to spíš pro silný žaludek. Jako vše v politice. Na druhé straně – třeba se i pobavíte.

Hovořím-li o silném žaludku, to si kupodivu nestěžuji. Zastávám totiž názor, že co nás nezabije, to nás posílí. Mnohokrát vyzkoušeno. Konec konců to bych jinak nemohla při malém dítěti vystudovat práva ani počtvrté kandidovat do zastupitelstva mého rodného města, kde se mne snažili mocní válcovat, co to šlo.

Začnu tedy s úsměvem - profesorem Murphym, mým věrným to životním průvodcem: „Městský volič vybírá zastupitele buďto podle toho, jak je jim sympatické jeho jméno nebo tvář na fotografii, anebo podle toho, které politické strany je členem. Ani jedna z těchto variant však nevylučuje tragický omyl.“
A tento tragický omyl se přihodil patrně voličům mého rodného města.

Protože některé kandidáty volili spíše podle značek než osobní znalosti dotyčných, zvolili, jak se ukázalo, tak nějak omylem mého „úhlavního“ konkurenta. Jak to říct stručně... Tento mladý muž, kandidát za VV (dříve ČSSD, pak Moravané) se už před volbami netajil, že hodlá býti starostou mého města.

Což o to, ambice mít je zdravé a sympatické. Jen jsem tehdy tak trochu zapochybovala o soudnosti těchto ambicí – v zastupitelstvu byl kdysi jen chvíli - jako náhradník, a to tam nic moc nepředvedl, pak se odstěhoval a bydlí nyní ve vedlejší obci (pak jsem zjistila, že má formální bydliště u rodičů, takže kandidovat smí - čistotu jednání asi neřeší), a pak jsem si říkala – chlapče, vždyť tě tady nikdo moc nezná… abys byl vůbec zvolen…A hned starostou, hm, ty se cítíš. Ale proč ne…dal si za jméno módní značku, a asi doufal, že ho tentokrát do zastupitelstva vynese. Mám takové skryté tušení, že očekával, že VV nasbírají mandátů, že se ostatní budou divit.

No, a nestalo se. S bídou získali mandáty 2, a hlasy, darmo mluvit. Opravdu asi jen díky značce, a pak náhodou zajištěnému rozhovoru těsně před volbami v soukromých novinách spolukandidáta.
Trochu jsem si po volbách oddechla – ambicím je konec, tohle nezkušené politické mládě mému městu nehrozí. A viděla jsem přirozenou koalici Nez, Top, VV, ČSSD, KDU-ČSL...krása, 16 mandátů z 21. To se bude pracovat jedna radost.
Jenže ti mladí holt počítají jinak. Jen dva mandáty? Nevadí. Důležitá je drzost a zvláštní počty. A tak na jednáních, která jsem jako lídr vítězných nezávislých (7 mandátů) vedla, jsem se dozvěděla několik úžasných postřehů, které by mně, musím přiznat, vůbec nenapadly.
Takže – především mladý muž setrval u svých ambicí být starostou. Až se mi orosilo čelo. A ničím jiným nebude. Uff! A udělá pro to všechno – to už jsme zbystřila. Včetně vytvoření početního slepence proti vítězné volební straně - došlo mi.

Naivní to duše má, pokud si myslela, že takový podraz na voliče by si v mém, už jinak léta zkoušeném, městě nikdo nedovolil "lajznout". Při výsledku Nezávislí (7 mandátů, lídr nejvíce hlasů voličů), TOP 09 (3 mandáty), ODS (3 mandáty), ČSSD (2 mandáty), KDU-ČSL (2 mandáty), VV (2 mandáty), KSČM (2 mandáty) to snad bylo docela logická úvaha.

Jenže! Moje matematika je, jak jsem zjistila, velmi špatná. Dozvěděla jsem se, že je sice pravdou, že Nezávislé volilo neskutečných 30% voličů, ale že 70% je NEVOLILO. A proto volby vlastně prohráli (!!!) A mne jako lídra sice volilo 38 procent voličů, ale 62 % mne nevolilo, a proto mne vlastně nechtějí. Ježíši, vždyť já vlastně volby nevyhrála, ale prohrála! Dlužno dodat, že o počtech, kolik NEVOLILO je samotné, taktně pomlčeli.
Zkrátka pánové usoudili, že touto matematikou jsou oni vítězové voleb, pokud si to posčítají, a mne prostě odstaví na vedlejší kolej. A tak sčítali – VV + TOP + ODS + KSČM + ČSSD = 12 mandátů. Těsně, ale přece.

A prohlásili se za vítěze voleb, neboť ONI se dokázali domluvit. Ovšem uniká jim, že především proti vítězi voleb, na čemž není nic moc ušlechtilého – spíše "malého".. A čím se ten vítěz voleb, tedy především já, provinil? Inu, nechtěl přepustit mladému hochovi z VV křeslo starosty. Taková drzost! Taková arogance! Vždyť přece on ho CHCE! A tak se začalo šířit, že se s námi prostě dohodnout NEDÁ. Jsme arogantní, pyšní na svůj výsledek, a považte, chceme funkci starosty pro osobu, která měla nejvíce hlasů lidí! To všechno je pravda (jsme hrdí na svůj výsledek, a trvali jsme na funkci starosty...), jen s tím rozdílem, že jsme říkali - mějte rozum, vždyť to lidi nevezmou, bude to pro ně šok, tyto vaše hry na velkou politiku, respektujme hlasy lidí, a udělejme velkou kaolici a pracujme všichni... Jako bychom hovořili k hluchým. Zkrátka - od počátku bylo jasné, že nás prostě odmítají vzít na vědomí včetně volebního výsledku.

Víte, jako co mi ta argumentace připadá?
Představte si olympiádu a střelbu z luku. Jeden závodník trefí desítku, a nechá za sebou daleko všechny soupeře – 2, 3, 1, 5…to jsou jejich trefy. Jenže. Jenže oni se domluví, posčítají si to, a mají 11. Stanou se z nich olympijští vítězové? A bude jim svět tleskat, jak dobře ten terč trefili? Dosáhnou uznání? Ne – bude to upocené, trapné a proti fair play. Proto nic takového olympijská pravidla nepřipouštějí. A politická?

Je to tedy v mém rodném městě The End? Vyhraje koalice těch mnohem méně úspěšných proti drtivému vítězi voleb? Usedne na křeslo starosty mladý muž, kterému není stydno takto ke křeslu přijít? Zatím to tak vypadá.

Jediný, kdo by to mohl zvrátit, a vrátit k něčemu rozumnému, jsou opět voliči. Že na to ustavující zasedání přijdou, a řeknou velmi hlasitě a jasně své – že si přejí, aby z nich nově zvolení zastupitele přestali dělat tou svou matematikou idioty, a umravnili se, nebo je vypískají. Protože to, co předvádí, nemá s demokracií nic společného, zato s nezřízenými ambicemi všechno.

A pokud ne… mne se svět nehroutí. Mne před volbami vůbec nenapadlo, že bych mohla a měla pomýšlet na post v mém městě nejvyšší. To mi řekli až voliči těmi neskutečnými hlasy, tou důvěrou, kterou mi dali. Je to velmi vzácná věc, když jste doma prorokem, a už proto je nesmím zklamat. Do poslední minuty to nevzdám, a s důvěrou mých voličů za zády, s podporou mých zastupitelů a zastupitelů KDU-ČSL, kteří se na té špinavosti odmítli podílet, a tváří v tvář těm svérázným matematikům, přijmu nominaci na starostku mého města.

I když znám ty neolympijské počty, i když vím, že moje desítka nebude možná platit, protože někdo si usmyslel, že ji z olympiojské tabule vymaže, aby se sám vyškrábal na pomyslný trůn. Otázka je, kdo bude v této disciplíně skutečným vítězem, a kdo poraženým. Troufám si tvrdit, že Nezávislí ani já ne. A že tentokrát budeme ve shodě i s publikem v sále domu kultury, kde se má celá ta taškařice odehrát.

Na druhé straně – může si advokátka, specializující se už dvě desítky let na právo obcí a měst přát něco lepšího, než zkušenost in natura? To, co prožijete, totiž nikde z knížek nevyčtete. Takže děj se vůle…voličů. A proto jsem do názvu blogu dala ten otazník. Ať dopadne ta volba jakkoli, nic nekončí. Protože každá volba je jen začátek. Ostatně nevím, zda si tuto hlavní věc ti počtáři vlastně uvědomují. Při jejich nezkušenosti se samosprávou ani nevím. Vědí vůbec, že dobře a odpovědně řídit město je jedna z nejsložitějších věcí v této zemi? Patrně ne – to by jinak hned na počátku nevytvořili v zastupitelstvu dva tábory, a nepostavili proti sobě docela schopného vítěze voleb a jeho voliče. Protože to je vůbec to nejhorší, co se může v obci či městě stát. Nečestné jednání na startu. Nevím, co horšího ještě vlastně může být…

Ale abychom nekončili takto pesimisticky – zasmějme se ještě s profesorem Murphym: Čiň čertu dobře, volebním úspěchem se ti odmění! Pravda pravda – ale rouhat se nechci. Není nic, čeho bych si vážila víc, než těch hlasů svých sousedů. A oni vědí, že je nezklamu z žádné pozice, ve které se ocitnu. To jsou zase moje "počty".

Tento příběh je pouze malým příběhem jednoho malého města. Píšu jej na tento blog proto, že i malé příběhy mohou být velké podstatou a velké poučením, které dávají. A jaké je poučení tady? To vám řeknu za tři dny.