Kdo by to byl řekl. Mladý muž sotva odrostlý pubertě, s výrazným ostravským nářečím na hranici srozumitelnosti, kterého posílali z velkých pódií do malých klubů, oslovuje miliony lidí. A co oslovuje – on je přímo mobilizuje.

Činí tak zcela záměrně a s viditelnou chutí. S inteligentními texty ostrými jak břitva. A ví, proč to dělá. Není mu jedno, co se v naší zemi děje. Moudrost kmeta, odvaha mládí a talent od Boha jej předurčily k roli, kterou možná až tak neplánoval. Nemohl čekat, že jeho písně se stanou kultovní pár dnů po premiéře. Nemohl tušit, že se stane tak výrazným hlasem země a lidí, kterým dochází dech. Pánubohu do oken a Iniciativní, pravděpodobně nové hymny dnešní doby, jsou schopny skutečně dovést davy do ulic.

Uvědomuje si Tomáš Klus svou přibývající moc? Věřím, že ano. Mladý muž, který dokáže říct, že nejbližším člověkem je mu maminka, a že mladým lidem scházejí vzory, a bez mrknutí oka se zeptat u Jana Krause na slovo, kterému nerozumí a nehraje kolem toho žádné hry – ten to má v hlavě srovnané.
O to hůř pro politiky naší země – nadhled textů „toho drzého kluka“ je degraduje, „svléká donaha“ a ukazuje je, jací mnozí opravdu jsou, a jaká je naše realita. Ale nejen to – tepe i do nás všech - jak si to necháváme líbit. Netaktizuje, neobchoduje s myšlenkami – prostě je na rovinu vyzpívá.

Zkrátka – je to super. Je super, že se objevil mladý člověk, který ví, že politice neutečeme, že žijeme v zemi, jaké nám politika – politikové, připraví. A že se právě docela brodíme v bahně – za které si ovšem, tak trochu dost, můžeme sami. Stačí nám pozlátko, fráze, gesta – abychom vyslali někoho do sněmovny či senátu. A pak se divíme, že tam přinesl - pozlátko, fráze a gesta. Naše často pomýlená důvěra však dotyčné neomlouvá – nikdo není oprávněn krást a privatizovat veřejnou moc.

Víme to všichni, jen ten „náš“ Tomáš to prostě umí zazpívat tak nějak hodně dobře. Umím si ho představit, jak kráčí sám s kytarou v ruce, za ním milionový zástup lidí, všichni zpívají Pánubohu do oken a míří před Parlament, aby řekli těm tzv. zástupcům lidu – pánové, končíme. Váš lid Vás přišel poslat tam, kam patříte…Do propadliště dějin.

Nuž - to se patrně nestane. Myslím tím kráčející Tomáš Klus v čele davu s kytarou. Ovšem ten dav je na spadnutí a písně Tomáše Kluse u toho nepochybně budou. Nebudou-li přímo stát u zrodu oné cesty směrem k Parlamentu. A pokud přečkáme až k řádným volbám?

Ty budou v roce 2014, a to už bude platit nový občanský zákoník. Musíme pak doufat, že u volebních uren dojde k naplnění jeho ustanovení §4, odst.1: „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ Tedy i u voleb. Stane-li se tak, budiž novému občanskému zákoníku čest a sláva.

Obdobně Tomáši Klusovi – za to, že nám občanskou odpovědnost a nutnost používat mozek nepřeslechnutelně připomenul.