Partnerky mužů s politickými ambicemi by měly zpozornět. Premiéři viditelně trpí syndromem MISS České republiky – jak usednou do premiérské funkce, v určitém časovém horizontu vymění partnerku. Třetí případ politické reality show výměny manželek totiž již zavání pravidlem.

A je jedno, zda se jedná o bezvěrce a hříšníka Mirka Topolánka, u kterého jsme měli možnost vidět všechny tajné zbraně, které při namlouvání si Lucie Talmanové použil (díky striptýzu v Berlusconniho vile), nebo se jedná o člena církve husitské Jiřího Paroubka, který rovněž se svým údajně sexy mozkem neodolal mladým křivkám Petry, dnes Paroubkové (a u kterého je spíše dobře, že se nikde nesvlékl), a dokonce zdánlivě překvapivě podobnou cestou kráčí i křesťan Petr Nečas. Ten zatím zůstal oblečený, nicméně lze tušit, že brzy půjde také „donaha“ – až praskne, která je tím důvodem rozkolu manželství. Smutné pro nás občany bude, bude-li to osoba placená Úřadem vlády.

Mravokárci zvedají obočí, ale přitom je to vše vlastně více než logické. Premiér si nemůže vzít do úřadu manželku, protože by to byl střet zájmů. Čas tak tráví se zcela jinými ženami, a to čas velmi vypjatý, plný politických a lidských emocí, které snadnou sklouznou k potřebě uchýlit se alespoň na chvíli do náruče, zjednodušeně řečeno jakékoli – zkrátka té, která je po ruce. K tomu připočítejme, že moc je největší afrodisiakum, a tak musíme připustit, že jako premiér by byl pro mnohé z žen sexy asi každý muž, a je jedno, kterým orgánem to slovo sexy odůvodníme – protože základním důvodem přitažlivosti je funkce „premiér.“ To se stane žádoucím i muž, ze kterého bychom v jiné situace umřely vyděšením – nebo smíchem.

Tedy premiéři opouštějí své partnerky, aby zakotvili u jiných. To přesto, že ty původní při nich stály při cestě nahoru. Nemoralizujme však do té doby, dokud nebudeme schopni připustit, že si premiéři udělají asistentky či poradkyně ze svých manželek, nebo připustíme placenou první dámu premiéra. Protože základní metoda, jak zabránit tomuto neblahému efektu miss, je volba mezi střetem zájmů (přece si nebude platit manželku za státní peníze!!!) a základními podmínkami pro trvání politického manželství (premiér chce manželku poblíž), kterým je bezesporu společný život manželů, v tomto případě eventuelně i pracovní. Nejde totiž o to, aby si manželka svého muže hlídala, protože i tak neuhlídá, nebude-li muž chtít, ale jde o to, aby mu stála po boku, když to bude potřebovat. A nejen doma u plotny.

Ne nadarmo se prezidentům toleruje první dáma – kdyby měl být prezident na hradě, a jeho partnerka v podhradí, patrně by ji též vyměnil brzy za „nový model“. Zkrátka po takové smršti premiérských rozvodů, jejichž hlavním důvodem je nová partnerka z blízkého okolí premiéra, bychom měli začít uvažovat o institutu první dámy premiéra, abychom neoddělovali premiéra a jeho ženu od stolu a lože, protože od oddělení faktického je k tomu právnímu přibližně rok dva. Nejen žena, ale i muž je jenom člověk. Potřebuje náruč, potřebuje se s manželkou vídat, potřebuje s manželkou komunikovat….a pokud máme za premiéry opravdové muže, potřebují občas i sex. A pokud nemá premiér na úřadu vlády nebo hodně poblíž svou partnerku, požádá dříve či později partnerku bližního svého. Protože potřeby zůstávají bez ohledu na absenci manželky v těsné blízkosti premiérské funkce.

Měli bychom tedy našim premiérům to společné manželské bytí nějakou formou dopřát, protože nemáme právo po nich požadovat, aby je položili na oltář funkce. Až potom můžeme, možná, moralizovat. Pokud vůbec - protože hoď kamenem, kdos bez viny...