Ve volbách se totiž nestalo nic tak zlomového. To lámání teprve přijde.

Bude to těchto pár dnů. Na jedné straně jásot, na druhé smutek, někde neutrálno, někde radosti drobné. Až toto opadne, začnou všichni střízlivět.Vítězové z výhry, poražení z prohry, a zjistí, že jedno není až taková výhra a druhé není až taková prohra. A až v této etapě bude vlastně spočítáno a sečteno.
Nehovořím o vznikajících koalicích - mnohde to asi bude drsné, a z vítěz nemusí být vítěz, a mnohde se nadějeme jiných překvapení, jen sem tam to bude očekávané. Hovořím však o něčem jiném. Z praxe.

Co zjistí vítěz - několik věcí.

Že pro jeho lídry nebude snadné opustit profese, a sednout na čtyři nejisté roky do náročné a stejně tak nejisté funkce hejtmana, náměstka či uvolněného radního. Proto nám do politiky odborníci moc nechtějí chodit. Znamená to totiž defintiviní ztrátu profesní kontinuity, chcete-li profesní kariéry. A nikdy už to nedoženou. Takže osobní oběť ztráty profesního uplatnění pro funkci, ve které jednoho dne ráno ani nemusím být, to věru není snadné rozhodnutí, jste-li ve středním věku. Jednou provždy ji dáváte jako oběť pro blaho lidu, a co pak? Na to jediný recept - zeptejte se těch hejtmanů, kteří budou končit - jaké to je, když najednou zjistíte, že se nemáte kam vrátit, a i když máte, že už vám v tom prostoru ujel vlak i tramvaj.

Jako profesní odborníci byli vážení. Respektovaní. Zato do politika si může kopnout kde kdo. Přijetím funkce v politice se dostanou do pozice, kdy každý Pepa z Horní Dolní, nemluvě o opozičních kolezích, a někdy i o koaličních kolezích, o nich bude moci říct - je to pitomec. Je to idiot. Možná si nakrad. Možná chce někomu něco přihrát. Lidé, kteří na to nejsou zvyklí, protože se pohybovali doposud v kultivovaném prostředí, a byli přesvědče ni, že jich se to netýká, z toho mohou být v bezmocném šoku. Jak si to o mne může dovolit říct? Inu - protože jsi, milý příteli, v politice. A tam je možné skoro vše. Takže ztráta důstojnosti.

A pak - volby jsou volby, práce je práce. Krajská samsopráva je obrovsky složitá záležitost. Ano, na kde co máme úředníky, ale zákon o krajích si nezadá se zákonem o obcích, tedy je neskutečně špatný, nesrozumitelný, zákeřný a umožňující x výkladů. A na hlasování budou zastupitelé sami, a za toto hlasování budou plně odpovědní. Včetně možných škod. Možných trestných činů páchaných omylem ("já jsem myslel"). "Mí" starostové už ví, že jim s nadsázkou říkám - nejhorší je, když amatér, a ve vztahu k právu jste všichni amatéři, myslí. Berou to v dobrém, protože jsem od toho, abych je včas varovala. Takže ti noví narazí na totální neznalost - ne, že by byli hloupí, byla zvolena řada lidí, kteří jsou ve svém oboru špičky. Ale na krajského hejtmana, náměstka ani radního nejsou žádné školy, a ze dne na den musí znát. A nepomůže, když budou říkat - tohle mi připravili ti a ti. "Ty hlasuješ, ty odpovídáš". A opět - stačí se zeptat těch, co už měli čest ty průšvihy udělat. Vím to, protože samosprávě se věnuji léta letoucí, a o její bezbřehé složitosti vím své. Možná jako málokdo, protože kdo nezažil, nikdy nemůže pochopit.

Takže sečteno shrnuto - ztráta profese, vstup do džungle bez důstojnosti, neznalost terénu.
Proto zní titulek - nohama na zem a hlavu z oblak. To těžké teprve přijde.

Co zjistí poražený?

Po prvních týdnech smutku se otřepe, a dojde mu, že být v opozici není zase až tak špatné. Odpovědnost žádná, času hory, a navíc - my ten "kraj z minulých let umíme". Takže dávat protinávrhy, návrhy, a kvalifikovaně oponovat, je vlastně hračka. Protože "my přece známe terén!" Takže se občas podaří to, že na čem nová koalice bude pracovat měsíc, opzice rozbije během pár minut. Argumenty, znejistěním, procedurou (ne, že by to vždy bylo chvályhodné - poznámka autorky blogu). Zkrátka poražení přijdou na to, že jsou zkušenější než vítězové, a budou to využívat, a nedělám si iluze, v řadě případu těžce zneužívat.

Navíc poražený zjistí, že se roste jen v opozici. Rok před sněmovními volbami pozice jako víno. S mírnou nadsázkou znalosti prostředí z obecní samosprávy si troufám tvrdit, že možná sociální demokraté za nějakou dobu zjistí, že nic lepšího se jim před sněmovními volbami nemohlo stát, než tyto krajské projet. Za prve už dnes asi ví, kde udělali chyby (nechali například koaličnímu partnerovi ve vládě zavést novou kategorii - opozice v koalici, což mimochodem svědčí o dobrých strategických schopnostech toho koaličního partnera), a pak holt musí najít novou krev. Protože lidi už chtějí jiné obličeje. Je to přirozené, a to i tehdy, kdyby ty staré nebyly výsledkově špatné. Prostě - změnu.

Co tím chci říci - že vítězi patří, aby se pár dnů radostně usmíval, ale pak bude muste slétnout na zem a zjistí, že ono to bude set sakra těžké. Poražený naopak po pár dnech rodinného smutku může pookřát, a říct - dobře, stalo se, ale svět nekončí. Je třeba to využít. Až pak nastanou normální poměry.

S připomenutím smutného faktu, že vítěze "zvítězilo" a poraženého "porazilo" jen třetina voličů, měli by být po pár dnech otráveni oba, protože je jasné, že něco se musí stát s volebním systémem, aby lidi opět našli ve volby a kandidující důvěru. Protože za tohoto počtu nelze brát ani vítězství až tak jako vítězství, a prohru až tak jako prohru. Protože my v podstatě nevíme, co si dvě třetiny našich občanů myslí. Mimo toho, že svým hlasem nemohou nic ovlivnit - což je prohra jako hrom všech.

A na závěr, aby to bylo i trochu úsměvné - a to ještě nám ta zastupitelstva bude rozkládat "Okamura". Což nelze závidět ani vítězům, ani poraženým. Protože to bude znamenat x hodin jednání navíc, kdy nebude podstatné, co se mluví, ale že se mluví. Takové rétorické exhibice. A to je nutné kondolovat všem ostatním. Protože co Okamurovci umí skvěle, je mluvit. A je jim jedno, proti komu a proti čemu. Takže aby nakonec tím vítězem nebyl Tomio, protože proti jeho stylu není v jednacích řádech demokratické obrany.