Zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení v současnosti znemožňuje svobodnou volbu mezi nepřechýleným a přechýleným tvarem příjmení. Některé argumenty se opakují, a proto zaslouží pozornost.

1. "Bez přechylování nepoznáme rod." Stává se to velmi vzácně, neboť u příjmení obvykle stojí rodově specifická osobní jména, například Greta (Thunberg), Angela (Merkel). Když v roce 2009 nepřechylovala moderátorka Kocumová v televizi příjmení běžkyň a byla kvůli tomu „odejita“ ze sportovní redakce, podpořilo ji v Lidových novinách přes tisíc lidí. S rodem běžkyň neměli potíže. Zuzana Kocumová kromě toho ukázala, že moderování sportovních přenosů bez přechylování je možné a srozumitelné.

2. "Nepoznáme, co je podmět a co předmět." Ve větě „Seleš porazila Graf“ hrozí záměna podmětu za předmět. Asi jako ve větě „Krejčí porazila Janů“, „Vítkovice porazily Klánovice“, „Miriam porazila Dagmar“. Kdo chce zdůraznit, že právě Dagmar zvítězila nad Miriam, učiní tak intonací nebo sílou hlasu. V psaném textu ale použije na prvním místě podmět (v jazykovědě jde o problém aktuálního členění větného).

3. "Přechylování vychází ze struktury českého jazyka." Ano, stejně jako nepřechylování. Nepřechylujeme a neskloňujeme, a přesto umíme používat jména Nikol, Ingeborg, domácké tvary Any, Eli a mnoho dalších. Jmenuje se někdo Ester White? Prosím: „půjdu do kina s Ester White / bez Ester White“, potkala jsem Ester White“…Nesklonná jsou příjmení Krejčí, Martinů; i ta umíme používat. V češtině používáme i mnoho nesklonných podstatných jmen (kupé, párty atd.).

4. "Některá příjmení se přechylují, jiná ne." Za radami tohoto typu se skrývá bezradnost, jak zacházet s jazyky, v nichž ani nelze poznat, které z jmen vlastně plní funkci příjmení. Na světě je kolem sedmi tisíc jazyků; správně označovat ženy je možné jen tehdy, jestliže jejich jméno či jména nepočešťujeme a nepřechylujeme.

5. "Místo -ová bychom museli použít ve větě nějaké slovo, které vyjádří rod." Čeština je dokonce i mezi slovanskými jazyky jedinečná tím, že má pět slovních druhů, z nichž můžeme poznat rod. Jinými slovy: rod označované ženy vyjde v kontextu téměř vždy najevo. Cituji z Wikipedie: „Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková (…) je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka“. Když použiji skutečné příjmení, co se změní na srozumitelnosti informace? „Ivana Marie Trump, rozená Zelníčková (…) je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka“.

6. "Nepřechylování je jen módní vlna a uměle vyvolaný problém." V roce 1946 byla nuceně přechýlena příjmení příslušnic etnických menšin v Československu. Za socialismu se matriky řídily pokynem členky Ústavu pro jazyk český M. Knappové, podle níž se má přechylování vztahovat „na jakékoliv užívání ženského příjmení v češtině, a to bez zřetele na původ příjmení a na to, zda je jeho nositelkou Češka nebo cizinka“. V roce 2000 si cizinky stěžovaly u Českého helsinského výboru pro lidská práva. Problém se opakovaně řešil (a nevyřešil) v parlamentu. Přes sedmdesát let trvající úsilí nelze nazvat módní vlnou.

7. "Dobře, nechme cizinkám jejich příjmení, ale Češky přechylujme, jsme v Česku." Otázka zní: jakým právem mají ženská příjmení povinně vyjadřovat pohlaví? (Proč ne mužská?) Přechylovací formant -ová (původně -ova) se vyvinul jako jazykový signál přiřazení ženy k otci nebo manželovi. Některé ženy jej prostě nechtějí i z těchto důvodů.

8. "Ženy si přece už dnes mohou vybrat." Mohou, avšak pouze za podmínek, které ukládá zákon, například hlásí-li se k cizí národnosti. Kolik z nich by tak postupovalo i v případě, že bude uzákoněna svobodná volba tvaru příjmení?

Zrušením přechylování příjmení jménem zákona napraví česká legislativa dlouhotrvající přednost mluvnice před lidskými právy. Ještě vážnější situace je v oblasti tvorby a registrace jmen a příjmení trans lidí; diskuse o nich nás teprve čekají. (Text vyšel v Lidových novinách 21.09.2019.)