Vypořádat se s obezitou nebo s kuřáckým návykem není jednoduché, ale vyplatí se to. Ostatně i proto američtí kardiologové zařadili nové poznatky týkající se těchto dvou zdravotních rizik mezi TOP TEN nejvýznamnějších pokroků medicíny 2009.



Americká kardiologická společnost (American Heart Association - AHA) zveřejňuje již tradičně na začátku každého roku „TOP TEN“ nejvýznamnějších pokroků lékařské vědy a klinické medicíny v oblasti kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních chorob. Jsou mezi nimi nejen výsledky základního, epidemiologického i klinického výzkumu, jako např. nové léky schopné velmi brzy nahradit warfarin a účinněji bránit tromboembolickým katastrofám, nebo využití progenitorových kmenových buněk jako zdroje regenerace srdečního svalu – myokardu, tedy věci zpoza dveří výzkumných laboratoří. Nejméně ve dvou případech jde také o poznatky o věcech souvisejících s našim chováním a přístupem k vlastnímu zdraví, neb se týkají dvou z nejzávažnějších rizikových faktorů kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních (ale i dalších) chorob. Totiž obezity a kuřáctví.


Redukční diety – nezáleží na složení, ale jen a jen na množství

Výsledky studie, sponsorované Národním ústavem pro choroby srdce, plic a krve (NHLBI) v americké Bethesdě a publikované v prestižním časopisu New England Journal of Medicine, prokázaly pomocí sofistikovaných metod platnost dávné lidové moudrosti, že k udržení štíhlé linie je potřeba jediné - necpat se nadmíru. Do studie bylo zařazeno 811 obézních dospělých osob, a ty byly náhodně rozděleny do čtyř skupin. Každá z nich pak po dobu dvou let dodržovala jednu ze čtyř různých redukčních diet (s nejnižším až nejvyšším obsahem tuků, bílkovin a sacharidů), samozřejmě s cílem zhubnout. Podařilo se to všem prakticky stejně, bez ohledu na to, zda jedly stravu nízkotučnou, nízkosacharidovou či nízkobílkovinnou, protože – jak se ukázalo – na obsahu těchto živin prakticky nezáleželo. Jediné, co platí, je celkový energetický příjem. Na dosažený pokles hmotnosti měl prokazatelný vliv jedině celkový obsah kalorií ve stravě čili energetický příjem, v závislosti na složení stravy se váhové úbytky nijak nelišily.
To je jistě smutné zjištění nejen pro ty, kdo chtějí zázračně hubnout, ale i pro ty desítky či stovky nejrůznějších radilů, které nejrůznější zázračné diety vymýšlejí a prodávají médiím. Jakož i pro tato média samotná. Nepochybuji ovšem o tom, že vzhledem k trvalé poptávce nebude strádat ani nabídka


Legislativa proti kouření vedla k poklesu výskytu kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních katastrof a ke snížení individuálních rizika v důsledku pasivního kouření

V časopisech Circulation a Journal of Clinical Cardiology byly publikovány hned dvě významné práce svědčící o tom, že pozitivní efekt zákazů kouření na veřejných místech, tedy ochrana před pasivním kuřáctvím, je nejen větší, ale také rychlejší, než se očekávalo. A s přibývajícím časem navíc dále narůstá.
A tak zatímco u nás si politici podplacení tabákovým průmyslem netroufnou udělat proti otravování veřejnosti tabákovým kouřem cokoli skutečně účinného (zákonná úprava kouření/nekouření v našich restauracích je totéž, jako bránit znečišťování bazénu tím, že dovolím čurat jen v jednom z jeho koutů), v civilizovaných zemích již sklízejí první úspěchy účinné protikuřácké legislativy.
Prof. James Lightwood (University of California, San Francisco) publikoval v časopise Circulation metaanalýzu třinácti dříve publikovaných prací a dospěl k závěru, že počet nových infarktů myokardu v Evropě i Severní Americe začal klesat během velmi krátké doby po zavedení zákazu kouření na pracovištích a veřejných místech – již po prvním roce činil tento pokles 17 % a pak dále pokračoval až k 36 % na konci třetího roku. Jen ve Velké Británii se odhaduje počet zachráněných životů během deseti let platnosti protikuřáckých opatření na sedmdesát tisíc!
Druhým dokladem pozitivního dopadu zákazu kouření je práce D. G. Meyerse, J. S. Neubergera a J. Heho publikovaná on line 21. září 2009 v Journal of the American College of Cardiology. Autoři v ní přinesli systematický přehled a výsledky metaanalýzy, jejímž cílem bylo posoudit vztah mezi zákazem kouření na pracovištích a veřejných místech a incidencí akutních infarktů myokardu.
Metaanalýza výsledků jedenácti studií (trvaly od několika měsíců až po tři roky a zahrnuly celkem 24 milionů osob (!)) z deseti různých center v USA, Kanadě, Itálii a Skotsku ukázala pokles rizika akutního infarktu myokardu rovněž o 17 %; k největšímu poklesu přitom došlo u mladších osob (především žen) a nekuřáků, včetně zaměstnanců nejrůznějších restauračních a zábavních podniků.
Prof. Meyers komentoval výsledek tak, že i když bylo možno největší efekt u nekuřáků očekávat (neboť aktivní kuřáci se se svým zlozvykem odsunuli z veřejných míst jinam), některé výsledky svědčí o tom, že zákaz kouření pomohl také řadě kuřáků s kouřením skoncovat. A spočítal, že celonárodní zákaz kouření v USA by mohl zabránit každý rok 156 000 novým infarktům myokardu.
Závěr práce je jednoznačný: zákaz kouření na pracovištích a veřejných místech má statisticky významný vztah k redukci incidence akutních infarktů myokardu, a to zejména, pokud je hodnocen ve víceleté perspektivě – čím déle tedy bude zákaz kouření v platnosti a dodržován, tím lepší bude zdravotní stav populace.


Jen malý zelený červ

Ukazuje se, že vyspělejší příslušníci druhu Homo sapiens ve vyspělejších zemích již řadu let dávají cigaretám vale. V celé řadě zemí severní a západní polokoule klesá počet prodaných i vykouřených cigaret a klesá i počet kuřáků. Zatímco ještě před patnácti či dvaceti lety tvořili v takových USA, Finsku, Švédsku, Norsku, Velké Británii, Austrálii či na Novém Zélandu kuřáci 50 až 60 procent dospělé populace, nyní už tam mají sotva pětadvacetiprocentní zastoupení. Plná polovina všech, kteří kouřili, s tím dokázala skoncovat, a také nových kuřáků přibývá podstatně méně než dříve. Platí přitom, že nejméně kuřáků zůstalo a nejméně nových se objevuje mezi lidmi s vyšším vzděláním. Z lékařů kouří ve Švédsku již jen necelých dvacet, v Británii deset a ve Finsku pouhých osm z každé stovky. Mnohé lékařské fakulty také už prostě kuřáky nepřijímají ke studiu – jak by veřejnost mohla věřit argumentům o škodlivosti kouření, kdyby je ignorovali lékaři samotní?
Ostatně stejné rozdíly v inteligenci jako mezi jednotlivci jsou patrné i mezi národy a státy. Ty chytřejší se už dávno snaží komplexem sociálních, ekonomických i legislativních opatření vykázat kouření a kuřáky z veřejné scény jako něco, zač je třeba se spíše stydět, s čím je nemyslitelné se veřejně předvádět, natož chlubit, a co „postižené“ vlastně deklasuje. Nepřesvědčují kuřáky, aby si nekazili zdraví – kouření i zdraví je ostatně ve svobodné společnosti věcí osobní volby. Chtějí však chránit nekuřáky před pasivním a nedobrovolným kouřením. Chtějí mít čistší pracoviště, restaurace i veřejné prostory. A protože vědí, že osvěta mnoho nenadělá a že bezohlednost kuřáků někdy nezná mezí, odkazují je do jakýchsi ghett či rezervací. Obrovskou rychlostí tak přibývá míst a pracovišť, kde si prostě nikdo zapálit nedovolí; zaměstnání, do nichž se prostě kuřáci nepřijímají; pojišťoven, které poskytují kuřákům méně výhodné pojistky atd. (Napadá mě i pro ně verš, který jsme si říkali v roce 1968 po okupaci země spojeneckými vojsky: „Ať si jsou tam, kde jsou, ať sem na nás nelezou.“)
V takových zemích je na první pohled patrné, že zde zodpovědní a rozhodující činitelé neberou tvrzení lékařů na lehkou váhu a nezesměšňují je tím v očích veřejnosti. Což je přesně to, co se děje ve většině rozvojových zemí a bohužel také u nás. Velké tabákové firmy přece musejí výše uvedený pokles spotřeby a tedy i prodeje a zisků v jedné části světa dohnat v jiných. A přesně to také dělají, přičemž se nijak nerozpakují znovu použít všeho, co už bylo v jejich domácích zemích odhaleno či zakázáno – od reklam zaměřených na děti a mladistvé až po organizování lukrativních zahraničních zájezdů pro veřejné činitele nebo financování politických stran.
Mimochodem – víte, že tabák na této zemi údajně konzumují pouze dva živí tvorové – člověk a pak jakýsi malý zelený červ, jehož jméno jsem zapomněl. Ten to ovšem dělá proto, že nic jiného neumí.