Zítra tomu bude rok, co Miloš Zeman nastoupil do prezidentské funkce.


V té době napsaný stejnojmenný blog s malinkou až zoufalou nadějí pojmenovával, s jakými „démony – pokušiteli“ se bude utkávat a s jakými pozitivními motivacemi a světlými stránkami do ní vstupuje. Zde je tedy takové malé roční vyúčtování.

Osobní démoni

a) Démon alkohol. Asi není nutné příliš připomínat „virózu u korunovačních klenotů“ či „šest skleniček denně je přiměřené množství“. Smutný příběh.

b) Pomstychtivost. Především směrem ke „zrádcům“ v ČSSD. Opět jednoznačné: povolební konspirační schůzka v Lánech s „rebely“, mediální vyjadřování se k osobám budoucích „nehodných“ ministrů, rekordní doba do jmenování vlády a jízlivosti při jejím jmenování… Nebýt toho, že byl společně se svou pátou kolonou v ČSSD v těžké defenzívě, mohly být obstrukce daleko divočejší a razantnější.

c) Ješitnost. Trvá vůči novinářům, ale ještě daleko závažnější je ignorování ústavy, ať se jedná o jmenování „své“ vlády bez jakékoli podpory parlamentu, nejmenování profesorů atd. Prezident je – jak říkal Mireček z Básníků – INSTITUCE. A to významná. Jako součást ústavního systému, která má vymezené úkoly, povinnosti a odpovědnost se musí chovat podle daných pravidel a ne podle toho, jak se vyspí nebo kdo mu je nesympatický.

d) Závislost na moci. Asi nejprokazatelnějším příklad je jmenování a držení Rusnokovy vlády bez podpory parlamentu, manipulování s termínem parlamentních voleb, oddalování jmenování Sobotky premiérem i jmenování nové vlády jako celku. Celkově se jeho roční působení dá shrnout jako snaha o zavedení polo-prezidentského systému - bez jakékoli opory v ústavě.

Démoni vnější

a) Vlivová skupina kolem SPOZ. Stali se ministry Rusnokovy vlády, Mynář kancléřem, několik poradců je na Hradě…

b) Ruská linka. Šloufa se sice zbavil (pokud můžeme věřit tomu, co se objevilo v médiích), ale Nejedlý z Lukoilu je poradce prezidenta přes energetiku.

Druhá miska vah

Být oblíbený u lidí... jako motivátor dělat „dobré věci“. Takový motivátor by fungoval jen v případě, kdyby měl příliš velký strach, že se případné zákulisní nepravosti provalí. Jenže právě ješitnost a závislost na moci tyto touhy přebíjí.
Ztrátu oblíbenosti nese evidentně velmi nelibě. Z veškerých projevů je nicméně cítit, že náprava není vnímána jako snaha změnit sebe sama, ale naopak ještě více ovládat své okolí.

Nevydíratelnost. Snad ano, ale… Možná slyším trávu růst, vnímal jsem určitý neklid při projednávání kauzy MUS u švýcarského soudu.

Nezájem o peníze – asi zůstává, třikrát sláva.

Co převážilo?

Sečteno podtrženo, „vnitřní i vnější démoni“ zvítězili na celé čáře. Stárnoucí a chřadnoucí Miloš Zeman si vůbec neuvědomuje, že se se svými démony musí utkat, pokud chce z funkce odejít se ctí. Jeho největším nepřítelem je tedy stále on sám, respektive jeho ješitná bohorovnost.

Tato modlitba (parafráze na jeho inaugurační projev) bohužel nezafungovala: „Pane, dej mu prosím odvahu a sílu čelit démonům jeho ega a zvítězit nad nimi. Pane, dej mu pokoru a trpělivost naslouchat a porozumět impulzům jeho duše. A Pane, dej mu moudrost, aby mezi nimi uměl rozlišit.“

Proti raději nabízím – jen tak pro jistotu – jinou. Pro nás občany (čtenáři Stopařova průvodce po galaxii vědí): Pane, pane, pane, chraň nás před případnými negativními účinky výše uvedené modlitby :-).