Od okamžiku, kdy bylo jasné, že na Ministerstvo spravedlnosti nastoupí tandem Helena Válková a Hana Marvanová, se dějí věci.

Začalo to již při nástupu paní Ministryně do funkce, kdy se před budovou Ministerstva spravedlnosti konala malá asi dvacetihlavá demonstrace přenášená Českou televizí (!). Zaměřená byla proti advokátce Haně Marvanové, která zde má nastoupit do pozice náměstkyně. Údajně proto, že je nedůvěryhodná, neobhajuje dobře klienty v kauze vytunelovaného H-systému a špatným postupem zabránila tomu, aby se její klienti dostali k odškodnění.

Ponechme stranou, že lidé ze sdružení Maják, které Hana Marvanová ve zmíněné kauze zastupuje, byli touto demonstrací znechuceni a advokátce vyjádřili jasnou podporu. Zajímavější je, že demonstranti – mimochodem se ukázalo, že jsou z organizace, jejíž dva členové byli odsouzeni společně se Smetkou za to, že se nepřidali k žalobě a tím poškodili své členy – se zaštiťovali žalobou lidoveckého senátora Čunka, který jí podal na základě podnětu odsouzeného Smetky.

Toho samého Čunka, kterého zachránila justiční mafie před hrozícím vězením a tím i celou Topolánkovu vládu. Toho samého Čunka, který se jako senátor nepřidal k ústavní žalobě proti článku II. amnestie, díky níž málem Smetka opustil vězení předčasně (nebýt zásahu odvolacího soudu).

Proti tandemu Válková- Marvanová již také probíhá dělostřelecká příprava v některých médiích. V časopisu Týden se jedná například o zpochybňování zpětvzetí stížnosti pro porušení zákona ve prospěch Pavla Tykače podaná její předchůdkyní Marií Benešovou. Když je za takovým vyjádřením (mimo jiné)Tomáš Sokol, nevěstí to nic dobrého.

Stejně tak se “čistě náhodou“ rozmázla žaloba insolvenčního správce advokátní kanceláře, kde Hana Marvanová měla do roku 2008 podíl. Nic naplat, že k vyhlášení insolvence došlo až v roce 2010. Kdo zná mechanismy a principy cash-flow firem poskytujících služby s vysokou přidanou hodnotou (právníci, poradci, architekti…) ví, že žaloba je pustý nesmysl. Jedině, že by úpadek způsobil masivní odchod klientů právě z důvodu odchodu Hany Marvanové. Ale to by byl problém důvěryhodnosti a schopností zbylých společníků.

Bohužel, plátky typu Reflex a Týden zcela bezostyšně obhajují zlotřilý establishment, který zde vládl posledních 20 let a dehonestují čím dál víc jeho odpůrce.

Ale to není všechno. Jak se dostává stále více do úzkých, používá čím dál agresivnější formy obrany. Příkladem za všechny může být případ Miloslavy Pošvářové, která byla na hodinu vyhozena z ŘSD, protože ohrožovala kšeftíky úředníků a politiků a co se stalo, když nový ministr dopravy prohlásil, že jí vezme zpět. Reakce místních odborů v celkovém kontextu působí až směšně, kdyby to nebylo k pláči.

Jiný dobře zdokumentovaný příklad: causa Opencard. Roli státní zástupkyně Machové přesně popisuje Jan Urban ve svém posledním blogu zde. Pomalu a jistě se dostáváme do situace, přes kterou jsem již několikrát varoval. Nejen že justiční mafie chrání vyvolené, ale začíná perzekuovat oponenty. Brzy budeme potřebovat reaktivovat Výbor na Obranu Nespravedlivě Stíhaných. Tak daleko jsme to dopracovali.

Nezbývá, než oběma dámám popřát hodně vytrvalosti a odvahy a držet jim všechny palce. A přiložit ruku k dílu, bude-li to potřeba.

A mimochodem: to, že se justiční mafie zrovna necítí ve své kůži, je způsobeno především odvážnou personální politikou ANO. Myslím, že a priori kopání do Andreje Babiše jen kvůli jeho nejasné minulosti a tomu, že vydělal spoustu peněz, je hodně nefér. Zatím plní, co slíbil. Jestliže platí „a po ovoci poznáte je“, tak za tu krátkou dobu musím říct, že mi zatím chutná. Pokud do vlády a jejího okolí pronikli nějací lumpové, bylo to skrze ostatní vládní strany.