Níže uvedený text světoznámého autora je příspěvkem k diskuzi o tom, zda v klíčových věcech mají rozhodovat lidé nebo elity. Tentokrát s trochou nadsázky „o bídě elit“.

Po celém světě, od Indie přes Velkou Británii po Spojené státy, jsme svědky vzpoury proti uzavřenému kruhu „úředníků“ a novinářských "insiderů" utvářejících politiku, kteří ale nenesou žádnou odpovědnost, nechodí s kůží na trh.

Je to vzpoura proti třídě paternalistických polo-intelektuálních odborníků s diplomem z Ivy League, Oxfordu, Cambridge nebo s jinou vzdělávací visačkou, kteří nám ostatním říkají 1) co máme dělat, 2) co máme jíst, 3) jak vyprávět, 4) jak přemýšlet… a 5) koho volit.

Problém je, že v tomto případě jednoocí následují slepé: tito samozvaní členové "inteligence" neumí " najít kokosové ořechy na kokosovém ostrově ", tedy nejsou dost inteligentní na to, aby ji definovali, a točí se v kruhu. Jejich hlavní schopností je složit zkoušky, které vytvořili lidé jako oni.

Jejich psychologické studie se potvrzují v méně než 40 procentech, po 30 letech fobie z tuků otočili a v stravování již dnes radí opačně, jejich makroekonomické analýzy fungují hůře než astrologie, dosadili Bernankeho, pro kterého byl risk management španělskou vesnicí, jejich farmaceutické experimenty se potvrzují v méně než třetině případů… Lidé mají plné právo spoléhat se více na instinkty svých předků a poslouchat své babičky (nebo Montaigna a podobných klasických myslitelů) s lepší minulostí, než mají tito strategičtí hlupáci.

Tito akademičtí byrokrati, kteří se cítí na to, aby řídili naše životy, nejsou precizní ani v medicínských statistikách, ani v tvorbě politiky. Neumí rozeznat vědu od scientismu - ten v jejich očích vypadá ve skutečnosti vědečtější jako skutečná věda. (Například lidé jako Cass Sunstein a Richard Thaler nás chtějí postrčit k nějakému druhu chování, ale hodně z toho, co klasifikují jako "racionální" nebo "iracionální", pochází z jejich nesprávného pochopení teorie pravděpodobnosti a povrchního použití modelů prvního řádu.) Rovněž jsou náchylnější plést si soubor pro lineární agregaci s jejími složkami.

IYI (angl.: The Intellectual Yet Idiot) je produktem modernity. Jeho výskyt se proto rychleji rozšířil od poloviny 20. století a dnes dosáhl maxima spolu s širokou kategorií lidí, kteří nechodí s kůží na trh a vtrhli do mnoha profesí. Jak k tomu došlo? Dnes je role vlády v mnoha zemích prostě pět až desetkrát větší, než byla před sto lety (vyjádřené v procentech HDP). IYI se v našich životech zdá všudypřítomný, ale stále je malou menšinou a zřídka je ho vidět mimo specializované brožurky, think-tanky, média a univerzity - většina lidí má řádně zaměstnání a zde nemají IYI mnoho příležitostí.

Dávejte si pozor před polo-erudovaným, který se považuje za erudovaného. Přirozeně selhává, pokud se setká s něčím sofistikovaným.

IYI poškozuje všechny ostatních tím, že dělá věci, kterým nerozumí, aniž by si byť jen uvědomil, že jeho chápání může být limitováno. Myslí si, že lidé by se měli chovat podle svých zájmů a že jejich zájmy zná, zvláště pokud jsou to "sedláci" nebo burani, kteří hlasovali pro brexit.

Pokud plebejci udělají to, co dává smysl jim, ale ne jemu, IYI je označí za "nevzdělané". To, co my obecně nazýváme účastí na politickém procesu, on pojmenovává dvěma způsoby: "demokracií", pokud je to v souladu s IYI, a "populismem", pokud se plebejci opováží hlasovat v rozporu s preferencemi IYI. Zatímco bohatí lidé věří v systém jednoho hlasu za každý zdaněný dolar, humánnější jedinci v jeden hlas na jednoho člověka, Monsanto v jeden hlas na jednoho lobbistu, IYI věří v jeden hlas za každý titul z Ivy League s jistou přístupností pro zahraniční elitní školy a doktoráty, protože i takoví se v klubu sejdou.

Co se týče společenskosti, IYI odebírá New Yorker. Na Twitteru nikdy nepoužívá nadávky. Vypráví o "rovnosti ras" a "ekonomické rovnosti", ale nikdy nepůjde na pivo s taxikářem, který je příslušníkem menšiny (opět: vyjít s kůží na trh je pro IYI něco cizího). Ve Velké Británii ho oklamal Tony Blair. Moderní IYI se osobně zúčastnil alespoň na jedné konferenci TEDx nebo alespoň dvě shlédll na Youtube. Nejenže bude volit Hillary Clintonovou, protože vypadá volitelně a pro další podobné zacyklené důvody, ale každého, kdo tak neučiní, považuje za duševně nemocného.

IYI má na své poličce výtisk prvního vydání Černé labutě. Ale zaměňuje nepřítomnost důkazů s důkazy nepřítomnosti. Je přesvědčen, že geneticky modifikované organismy jsou "věda" a že "technologie" se neliší od běžného chovu, protože nemá problém plést si vědu se scientismem.

Je typické, že logiku prvního řádu chápe IYI správně, ale už ne důsledky druhého (nebo vyššího) řádu, čímž se stává zcela nekompetentním pro komplexnější oblasti. Z pohodlí svého domu na předměstí s dvojgaráží obhajoval "odstranění" Kaddáfího, protože to byl "diktátor" - aniž by si uvědomil, že odstranění bude mít důsledky (připomeňme si, že nechodí s kůží na trh a neodpovídá za své činy).

Historicky vzato se IYI mýlil vždy: při stalinismu, maoismu, geneticky modifikovaných organismech, Iráku, Libyi, Sýrii, lobotomii, územním plánování, stravě s nízkým obsahem sacharidů, strojích na cvičení, behaviorismu, trans mastných kyselinách, freudismu, teorii portfolií, lineární regresi, gaussianismu, saláfismu, modelování dynamické stochastické rovnováhy, domovních projektech, sobeckém genu, Berniem Madoffovi (před výbuchem) i p-hodnotách. Ale je přesvědčen, že jeho momentální pozice je správná.

IYI je členem klubu, aby získal oprávnění pro cestování. Jako sociální vědec používá statistiky bez vědomí toho, z čeho jsou odvozeny. Když je ve Velké Británii, chodí na literární festivaly. K steaku si dává červené víno (nikdy ne bílé). Býval přesvědčen, že tuky jsou škodlivé, nyní zcela otočil. Bere statiny, neboť mu to nakázal lékař. Neumí pochopit pojem ergodicita, a když mu to někdo vysvětlí, brzy to zapomene. Nepoužívá slova jidiš, ani když mluví o obchodu. Studuje gramatiku předtím, než se naučí jazyk. Má bratrance, který pracoval s někým, kdo zná Královnu. Nikdy nečetl Frederica Darda, Liban Antiocha, Michaela Oakeshott, Johna Graye, Amiana Marcellina, Ibn Battuta, Saadiaha Gaona ani Josepha De Maistre. Nikdy se neopil s Rusy. Nikdy nepil do toho momentu, kdy se začaly rozbíjet skleničky (nebo židle). Nezná rozdíl mezi Hekaté (řecká bohyně, patronka cest, křižovatek, porodů, mládeže, vládkyně tajemných sil a podsvětí) a Hekabou (manželka trojského krále Priama).

Neví, že neexistuje rozdíl mezi "pseudointelektuálem" a "intelektuálem", pokud nenese odpovědnost - nechodí s kůží na trh. Za posledních pět let alespoň dvakrát zmínil kvantovou mechaniku v rozhovorech, které neměly nic společného s fyzikou. V každém okamžiku ví, co jeho slova a skutky udělají s jeho reputací.

A nejjednodušší znak: nemá ani schopnost mrtvého tahu.



PS: Z reakcí na tento článek jsem zjistil, že IYI má při čtení problém rozlišit satirický a doslovný smysl.

PPS: IYI si myslí, že tato kritika IYI znamená, že "každý je idiot". Neuvědomuje si, že - jak jsme již řekli - jeho skupina reprezentuje úzkou menšinu. IYI se neradi nechávají zpochybňovat, a ačkoli zacházejí s ostatními lidmi jako s podřadnými, nemají rádi, když se proud obrátí opačným směrem (Francouzi to nazývají arroseur Arros). (Například Richard Thaler, společník nebezpečného advokáta geneticky modifikovaných organismů Cassa Sunstein, interpretoval tento text slovy "není mnoho neidiotů kteří se nejmenují Taleb". Neuvědomil si, že lidi jako on je méně než 1 procento, či dokonce jako 0,1 procenta populace.)

Nassim Nicholas Taleb
Autor je americký spisovatel (Černá labuť; Zrádná nahodilost: o skryté roli náhody na trzích a v životě; Antifragilita: jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu) odborník v oboru pravděpodobnosti, finanční matematiky.

Zdroj

Poznámky:
1) Útlocitnějším čtenářům se omlouvám za poněkud průraznější slovník včetně nadpisu, ale autorovu dikci nelze přeložit jinak.
2) V lehčím duchu: znalci Stopařova průvodce po galaxii si jistě vzpomenou na jistou planetu, kde se chtěli zbavit části populace nepřinášející přidanou hodnotu, a jak to dopadlo :)
3) Ve vážnějším duchu: kam vede vzdělání bez moudrosti, zkušeností, odpovědnosti a z toho plynoucí pokory?
4) Zdá se, že to není české specifikum… je to dobře nebo špatně?
5) Tento text je úryvkem z práce N. Taleba Skin in the Game. 