Kruh a prsten aneb Kruh prstenu

26. 12. 2010 | 14:43
Přečteno 10715 krát
Kruh prstenu … kruh a prsten … prastaré symboly provázanosti lidského bytí s vesmírným děním a jejich ukotvení …

Kruh a prsten aneb Kruh prstenu

Kruh prstenu … kruh a prsten … prastaré symboly provázanosti lidského bytí s vesmírným děním a jejich ukotvení …
Kruh zahrnuje všechny geometrické obrazce, trojúhelník stejně jako čtverec, a proto obsahuje i všechny jejich významy, je symbolem univerza, uzavřenosti, věčnosti bez začátku a konce, návratnosti kosmického dění … Symbolizuje nebe, splývá s vědomím plynoucího, ale současně stojícího času, v solárních představách je spjat se sluncem a světlem. Jako symbol věčného bytí se v nejrůznějším ztvárnění objevuje snad ve všech kulturách světa odpradávna: před 25 000 lety na území dnešního Brna byly kotoučky a dekorativní předměty vyřezané z mamutoviny, dva kamenné disky a unikátní plastika mužské postavy se zobrazením falu vloženy jako milodary do rituálního hrobu muže, tvar kruhu mají základny mohyl z mladších období pravěku, kruh se objevuje na starověkých náhrobcích, v rituálních symbolech a zpodobeních rituálních tanců, jako svatozář božstev, zbožněných hrdinů … Prsten – kruhový, zdobený či nezdobený tvar bez počátku a konce – symbolizoval nekonečnost a uzavřenost i společenské postavení. Prsteny nosili naši pravěcí předkové, později starověcí Egypťané, jimž byl prsten i hieroglyfickým znakem věčnosti, antičtí Řekové, pro něž byl prsten výrazem svobodného muže, Římané, kterým prsten představoval i sociální postavení, příslušníci orientálních civilizací, kteří prstenu připisovali magickou ochrannou funkci. Zvláštní význam měl pečetní prsten: zanechával otisk, znamení symbolizující nedotknutelnost, měl vysokou hodnotu a též význam zplnomocnění. Pečetní prsten, kterým vládce stvrzoval své výnosy, byl zpravidla nošen na prstu pravé ruky. V jiných případech převládal zvyk nosit prsten na prsteníku levé ruky: třeba při starořímském svatebním obřadu, kdy byla nevěstina ruka vložena do pravice jejího muže; na čtvrtý prst levé ruky, tj. na „prst srdce“, který podle antických představ byl žilou či nervem přímo spojen se srdcem, byl navléknut snubní prsten; vsunutí prstu do prstenu je též chápáno jako symbolický akt spojení muže a ženy. Tento zvyk podrželo i křesťanství, kde je posvěcený svatební prsten vzájemnou zástavou symbolizující věrnost; týž význam mají prsteny řádových sester, u nichž znamenají svatbu zasvěcené duše s Kristem … Podobné významy mají kruh a prsten pro Číňany. Kruh rozdělený sigmou na dvě části s černým bodem v bílém poli a bílým bodem v černém poli představuje symbol univerza, dynamické jednoty dvou protikladů, mužského a ženského principu jin-jang, z nichž se skládá původní substance bytí čchi. Jin-jang vzniká z tao, nepostřehnutelného pramene všeho bytí, je jeho polárním projevem. Mužský aktivní princip jang je symbolizován kruhem (nebe), jehož bílé pole znamená energii a směřování, ženský pasivní princip jin je symbolizován čtvercem (země), jehož černé pole znamená setrvání. Ve spojení dynamizovaném sigmou má bílý bod v černém poli znamenat, že ženský prvek v sobě zahrnuje i aktivní substanci, zatímco černý bod v bílém poli vyjadřuje, že ani mužský prvek není zcela prost ženské substance.

Význam symbolu kruhu a prstenu v životě člověka vyjadřuje mnohé z toho, co nás lidi spojovalo a spojuje.

Krásně je symbol kruhu a prstenu vystižen v milostném dopisu dívky Jing-jing z novely Setkání s opravdovou láskou (Jing-jing čuan, začátek 9. století) významného čínského básníka a prozaika tchangského období Jüan Čena (779–831):

„Zalykajíc se touhou nad tímto listem, uvědomuji si víc než kdykoli jindy, že není možné vyjevit zcela a úplně, co člověk cítí. Ach, můj drahý! Můj nejdražší! Vidíte ten nefritový prstýnek, s ním jsem si hrála už jako malá holčička, nyní vám jej posílám, abyste jej nosil při sobě, protože nefrit je znamením pevnosti a stálosti odolávající proměnám a kruh prstenu znamená nekonečno. K tomu přidávám smotek hedvábné niti a malý čajový mlýnek z kropenatého bambusu. Nejsou to žádné cennosti a chci jimi říci jen tolik, abyste zůstal pevný a opravdový mezi muži, jako je mezi kameny opravdový nefrit, abyste zůstal stálý ve svých citech a přáních jako kruh prstenu, jenž je bez konce. Na bambusu, z něhož je zhotoven čajový mlýnek, najdete stopy slz, jimiž jsem jej ve své samotě skrápěla, a byla to moje zkormoucená mysl, jež zadrhla onu hedvábnou nit. Těmito maličkostmi vám chci vyjevit, co cítím, abyste na mne nezapomněl. Naše srdce si zůstanou blízká, i když my sami budeme daleko od sebe bez naděje na brzké shledání, vždyť tajný stesk a touha dokáží spojit naše duše neviditelným poutem přes vzdálenost tisíců mil (…)“
Starožitné zrcadlo: Příběhy z doby Tchangů (1977). Přeložil Josef Fass. Praha: Odeon, 1977, s. 175–176.
*
V úplně jiné kulturní oblasti a o více než tisíc let později, v přízračné době nacistického inferna, se podobně jako dívka Jing-jing vyjádří o prstenu česká autorka židovského původu Zdenka Fantlová v memoárové knize Klid je síla, řek’ tatínek:

Mně šlo nejvíc o to, kde a kdy a jak se sejdu s Arnem. Všecka kasárna (v židovském internačním táboře v Terezíně – poznámka J. M.) s naší novou civilní posádkou byla uzavřena a nikdo nesměl ven. Takže Arno, který byl v budově jenom za rohem, byl ode mě stejně vzdálen, jako by byl na jiné planetě. (…)
(…)
Najednou v tom zmatku, který na dvoře nastal, jsme se rychle oddělili od ostatních a vběhli do první chodby, kde byly schody. Seběhli jsme po nich o poschodí níž a ocitli se v prázdných sklepeních. Každý jednotlivý sklep byl za těžkými železnými dveřmi. Času bylo málo. Touha veliká. Vrhli jsme se na nejbližší první dveře. Zamčené. Nevadí. Na druhé hned vedle. Stejné. Zamčené. Rychle na třetí, jako dva zoufalci, zaslepení láskou a lhostejní k nebezpečí. Dveře povolily. Jen trochu vrzly.
Vrhli jsme se do tmavého kouta hned vedle dveří. Nepříčetně jsme se líbali a všecko ostatní. Zmizela kasárna, zmizeli Němci, zmizel Terezín, zmizel čas. Nebylo nic, jen my. Teď. Tady spolu. Jedna duše, jedno tělo. Jak sami ve vesmíru. Nevím, jak dlouho jsme byli mimo svět.
(…)
Na koho padl ten zlý osud, dostal tenký proužek růžového papíru se svým jménem a číslem transportu, během čtyřiadvaceti hodin se musel dostavit k vlaku připravenému na vedlejší koleji. Tam nastoupil do dobytčích vagonů, které Němci zavřeli a zaplombovali, a vlak i s lidmi odjel. Do neznáma.
Tak došlo jednoho červnového dne na Arna a jeho rodinu. Přišel mi to oznámit mimo svou pracovní propustku. Už se nebál, jestli ho při tom někdo chytne. Jako člověk, který už nemá co ztratit, jen řekl:
„My jsme trestní transport za to, že v Praze zabili Heydricha.“
Byla jsem z jeho zprávy jak omámená.
Druhý den jeho transport odjížděl. Dva tisíce lidí.
Ráno ve čtyři hodiny jsem se probudila. Arno stál na žebříčku nad mým kavalcem. Oblečen ve svém šedivém kabátě s páskem, připraven na cestu. Nevím, jak se do kasáren v tu hodinu dostal. Byl rozčilený a bez dechu. Vzal mě za ruku, na prst mi navlíknul úzký plechový kroužek a řekl:
„To je náš snubní prsten. Ten tě bude chránit. Když to přežijeme, já tě po válce najdu.“
Objal mě, políbil a seskočil z kavalce. Zavřel za sebou tiše dveře – a byl pryč. V pět hodin ráno jeho transport i s ním – odjel.
Do prstýnku, který sám vyrobil, vyryl:
Arno 13. 6. 1942. (…)
(…)
Konečně jsme došli k cíli. Na konci cesty stáli rozkročmo tři SS-důstojníci. Uniformy jak ulité, na čepici štítek s lebkou a dvěma zkříženými kostmi, holínky vyglancované, že se leskly jako zrcadlo. Dívali se přísně před sebe. Ten uprostřed, na rukou rukavice, třídil dav. Pravou rukou dával rozkaz.
„Links! Links! Links! Rechts! Links! Links! Rechts! …“
Šlo to rychle. Během několika minut rozdělil patnáct set žen, mužů a dětí jen na dvě skupiny. Doleva. Doprava. Divné rozcestí. Na otázky, na loučení nebyl čas. Jen jsem si všimla, že doleva šli staří, nemocní, ženy s dětmi – doprava mladí a práceschopní. (…) To jsme ještě nevěděli, že „doprava“ je život, „doleva“ smrt.
Teď jsme předstoupily my tři. Maminka, já a sestra uprostřed. Maminka měla zlou předtuchu a strach v očích. Podívala jsem se důstojníkovi do tváře. Krasavec. Nevypadal přísně, ani zle, jen v jasně modrých očích se mu blýskala studená ocel.
„Links,“ bez rozmýšlení na maminku.
„Rechts,“ se stejnou jistotou na mě.
Na šestnáctiletou sestru nic. Bleskurychle jsem ji chytla za ruku a strhla ji s sebou doprava. Ještě jsem měla čas zahlédnout maminčin výraz. Byl vyděšený a stálo v něm beze slov:
„Nevím, kam jdete, třeba vás už nikdy neuvidím.“
A byla pryč. Ztratila se v davu, který šel doleva. Přímo za námi šla ta blonďatá holčička s panenkou, za ruku se držela maminky. S naprostou jistotou a klidem zavelel důstojník:
„Links!“ Doleva.
A holčička zmizela i s panenkou.
(…) V naší skupině, co jsme byly určeny „doprava“, nás bylo kolem tří set mladých, zdravých děvčat, tak asi do pětatřiceti let. Převzala nás SS-dozorkyně a poklusem jsme doběhly do prvního dřevěného baráku. Byla v něm malá místnost, kde nám nařídila všecko svléknout, kabáty, šaty, prádlo, punčochy a boty a nechat je pěkně na malé hromádce, než se k ní prý, jak zdůraznila, zase vrátíme. Stály jsme tam nahé, jedna vedle druhé. Šperky, hodinky a prsteny se musely také nechat na hromádce se šatstvem. Všecko jsem sundala, jenom svůj plechový prstýnek, který mi Arno navlékl na prst, než odjel, jsem si nechala. S tím jsem se nehodlala rozloučit. Naopak. Toho se budu pevně držet. To bude moje síla a naděje na naše shledání, můj plamínek, který mě bude hřát na ruce.
Seřadila nás do jednostupu a musely jsme projít jedna po druhé úzkým otvorem a podrobit se další prohlídce uniformovaným esesmanem, že jsme uposlechly rozkazu a žádná z nás nic tajně nepronáší.
Už jsem byla skoro na řadě, když vtom slyšíme křik, prošení, pláč, údery, zmatek. Co se děje? Jedno z děvčat si dalo snubní prstýnek pod jazyk a esesák ho našel. Zmlátil ji, vyvedl z řady a odvedl z baráku. Nevěděly jsme kam a co se s ní má stát. Kamarádka přede mnou zahlédla, že mám svůj prstýnek v ruce.
„Ježíšmarjá, sundej ten prstýnek, ty ses zbláznila. On tě zabije. Pro takový obyčejný kousek plíšku, ten přece za to nestojí. Viděla jsi, co udělal s tou před námi.“
Možná, že kousek plíšku, jak řekla, ale je to všecko, co mám, a zahodit ho nemůžu. Jak bych se mohla zříct Arna a prohlásit, že je mi úplně jedno, co se s ním stane? Ten prstýnek nás přece spojuje.
Začala jsem postupovat řadou pozpátku dál a dál dozadu, abych měla čas si rozmyslet, co mám dělat.
Má pravdu kamarádka, nebo já?
Prstýnek zahodit, nebo si ho nechat?
Když ho odhodím, budu si připadat, že jsem Arna zradila, a sama tím ztratím půdu pod nohama.
Když si ho nechám, třeba ho esesák najde a třeba ne. Bylo to jako ruská ruleta. Možná, že jde o život – a já jsem se rozhodla.
Prstýnek si nechám. V něm je moje láska, moje celá naděje.
Dala jsem si ho taky pod jazyk, navzdory všemu nebezpečí, ať to dopadne, jak to dopadne. Odevzdaná osudu jsem předstoupila před prohlížejícího esesáka. Věděla jsem moc dobře, co dělám, bylo to moje pevné rozhodnutí, chápala jsem, čemu se tady vystavuji, a byla jsem ochotná za to zaplatit jakoukoli cenu. Začal mi rozhrnovat vlasy a hledal, jestli v nich něco najde. Teď jsem čekala, že nařídí, abych otevřela naplno ústa.
V tom okamžiku zaburácel rozkaz vyššího nadřízeného dozorce, aby prohlídku urychlil – a on mě propustil. Strčil do mě a křičel do čekající řady:
„Schnell! Los! Další!“
Prstýnek mi zůstal.
Byla to moje první zkouška postavit se osudu tváří v tvář – a já jsem vyhrála. To, že jsem zachránila prstýnek, mě naplnilo zvláštní novou silou, že se teď nemusím ničeho bát.
Fantlová, Zdenka (2001): Klid je síla, řek’ tatínek. Brno: Nakladatelství Primus, s. 102, 103, 106–107, 174–177.
*
Text tohoto blogu je převzat z knihy:
Malina, Jaroslav a kolektiv (2007): Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy, 1, „Celý svět“ kromě euroamerické civilizace. Brno: Akademické nakladatelství CERM – Nakladatelství a vydavatelství NAUMA. 1215 stran, váha 3,5 kg (= průměrná hmotnost českého novorozence).

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Občan napsal(a):

Pane profesore, četl jste také "Deníky dětí" od Helgy Weiss-Hoškové?

Sice žádný z nich není přímo o prstýnku, ale prstence života, bytí a nebytí, i prstence lásky jsou tam také popsány velmi silně.
26. 12. 2010 | 15:12

VDC napsal(a):

Starej Brůna se ňák rozepsal! :D
26. 12. 2010 | 16:10

vojtěch napsal(a):

One Ring to rule them all...
26. 12. 2010 | 16:46

olga napsal(a):

Moc pěkné. Děkuji. Pokusím se knihu sehnat. Taky se podívám po doporučené Občanem. Děkuji taky.
26. 12. 2010 | 16:52

Al Jouda napsal(a):

Pane profesore, kam se poděl pasivní ženský princip jing?
26. 12. 2010 | 17:35

Tužka napsal(a):

Tužka napíše, děkuji, pane autore, moc dobře napsáno, krásně se to čte,...ale, ale, měla bych malou připomínku k principu Jin a Jang. Podle teorie ze Staré Číny, není ženský prvek pasivní, není symbolizován čtvercem, je to naprosto stejně velká polovina kruhu černé barvy. Neznačí také setrvání, naopak, oba prvky, Jin , Jang, jsou v neustálem pohybu, jemném vlnění, proto také ta dělící křivka, která je pohybem Hadího Symbolu Čchi. Základním symbolem Jin a Jang je stálé proudění energie Čchi.

A když už píšu, tak ještě něco z "vědomostí starých čarodějnic", které četly z ruky. Sktečně, levý prsteníček je zasvěcen lásce. Podle jeho tvaru, kreseb rýh se vykládolo, jak to s láskou bude. Tam, kde končí směrem do dlaně, tam máme malý hrbolek/já velký mozol, protože pracuji na zahradě a teď furt a imrvére odhazuji stovky metrů sněhu kolem domu a chodníky./ Tak ten hrbolek je Venušin pahorek, určuje se síla lásky a počet dětí. Já ho mám silný a pevný a velký, takové jsou i moje lásky. Tentýž prst na pravé ruce je ve spojení s druhým pohlavím, které právě milujeme, nebo nemilujeme.

Ještě malý dodatek, podle starého čínského lékaře ale meridián srdce končí dole v dlani u levého malíku. Asi to nebude jen náhoda, lidé postižení nevolností a problémy se srdcem často mluví o tom, že je brněl, nebo brní malíček u levé ruky. Tak, aby nás ten malíček levé ruky nebrněl alespoň v příštím roce, přeji Vám, čtenářům Vašeho blogu , no, a popřeji si to i sobě. Tužka.
26. 12. 2010 | 21:28

gaia napsal(a):

Prsten vymyslel Prometheus, aby nemusel být přikován ke skále.

Pochází to od Řeků
26. 12. 2010 | 22:06

MA-FU napsal(a):

Pane profesore
...děkuji za počtení o kruhu,prstenu i prstýnku..velice zajímavé a poučné...ze všech geometrických obrazců je mi nejmilejší kruh..díky i za úryvek ze zajímavé knihy..
26. 12. 2010 | 22:43

Fialenka napsal(a):

Podle prastaré čínské kosmogonie je to s tím kruhem a čtvercem přesně naopak než píše pan Malina.
Na jednom obrázku znázorňujícím zakladatele první čínské civilizace (2842 př.n.l.) je Nü-wa, která má v ruce kružítko symbolizující kruhový tvar oblohy a její muž Fu-si, který má v rukou úhelník symbolizující čtvercový tvar země.
Takže každý si asi může vybrat verzi jakou chce. Já bych je střídala, líbí se mi obě.
26. 12. 2010 | 23:15

Tara napsal(a):

…kruh jako symbol čehokoli je nekonečný… A to po obou stranách. Jen ten Möbiův /Simonyho prstenec/, má jednu stranu.
A tak jako žádná žena nemá Venušin pahorek /mons veneris /na dlani, tak se nikdo, kdo je smotaný do vášnivého kruhu lásky neodře o hrany čtverce. A jelikož Prométheus nevymyslel prsten, ba ani trest - za který ho musel nosit, tak se nikdo nepopíchá o hroty trojúhelníku ohně, co se rozdělává celá tisíciletí stále a stále v kruhu… v kruhu co nás spojuje.
Schrödingerova kočka děkuje za prstýnek
27. 12. 2010 | 11:14

JiK napsal(a):

Prstýnky, prsteny a drahé kameny také na http://www.worldstones.eu .
16. 05. 2011 | 19:12

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy